Článek
I o tom vyprávěla blonďatá veteránka trochu nečekaně na Fotbalové škole Petra Čecha, který ve čtvrtek osvěžila beachvolejbalovou průpravou.
„Velice příjemné zpestření. Myslím, že i pro kluky to bylo nové, když se po celém týdnu hraní fotbalu vyblbnuli,“ líčila někdejší světová jednička v Písku, když slezla z písku.
Jindy by vám vrcholila olympijská příprava, teď trénujete děti. Nezvyk?
Loni skočila moje spolupráce s parťačkou (Helenou Havelkovou), i když jsme měli ambice na olympiádu. Já hned věděla, že už kvalifikaci nesplním. Je to už rok a za tu dobu jsem se s tím smířila. Nesedím doma a necítím, že by to na mě dolehlo. Spíš je hezké sledovat kamarády, s nimiž jsem soupeřila, jak bojovali o olympiádu.
Těší vás, že se na hry dodatečně dostala vaše exspoluhráčka Barbora Hermannová s Marií-Sárou Štochlovou?
Takové štěstí při kvalifikaci se podaří jen některým sportovcům jedinkrát za celou kariéru. Pro holky je to obrovská příležitost. Je za tím zvláštní příběh, kdy se Holanďané vzdali kvalifikovaného místa, což je strašně bizarní.
Vysvětlíte to?
Jeden způsob kvalifikace na hry byl přes žebříček, což se holkám nepodařilo. O jedno místo se hrálo v Nations Cupu, kde ve finále prohrály s Holanďankami. S tamním olympijským výborem ale mají interně nastavený systém, že musejí mít také uhrané minimálně páté místo na nějakém elitním turnaji.
A to neměly.
Ano. Vyhrály místenku, ale ani nikdo další v Nizozemsku interní kritéria nesplnil. Místa se vzdaly. Dopadlo to dobře pro český volejbal, ale dovedu si představit, že asi nadšené nebudou Polky nebo Rakušanky, které na turnaji Holanďanky vyřadily. Budou si říkat, proč tam vůbec hrály, když na olympiádu ani nemohly jet?
V Paříži budou i Češi Ondřej Perušič a David Schweiner, kteří loni na mistrovství světa vyhráli zlato. Tuším, že fandové budou očekávat stejný kov z Paříže.
(usměje se) Pohled fanouška je jednoduchý, ale i já si myslím, že mají reálnou šanci přivézt z olympiády medaili. Jako sportovci ale víme, že při vrcholných akcích musíte mít štěstí, jít mu naproti, taky musí fungovat zdraví nebo mít dobrý los. To nebudeme vědět, dokud turnaj nezačne. Snad se s tím kluci psychicky popasují, ale výkonnostně patří mezi favority.
Je olympiáda o úroveň výš než šampionát?
Asi ano. Mistrovství světa se hraje ob rok a řeší ho především volejbalová komunita. Olympiáda je jednou za čtyři roky a je na ni upnutá obrovská mediální pozornost. Troufám si říct, že kluci jsou dostatečně profesionální a mají to dobře nastavené v hlavě, že se nenechají rozhodit tlakem okolí.
Kurt na plážový volejbal umístili Francouzi přímo pod Eiffelovku. Nemůže prostředí trochu rozptylovat?
Je to dost individuální. Třeba já bych nerozeznala, jestli hraju pod Eiffelovkou nebo v Pacově na náměstí. Spíš hraje u mě roli, na jak velkém stadionu hraju. Třeba na olympiádě v Tokiu byl obrovský, ale kvůli pandemii prázdný, což bylo divné. Eiffelovka bude krásný bonus, ale pro hráče to bude to poslední, na co se budou soustředit.
Markéta Nausch Sluková na archivním snímku.
Těšíte se vůbec na olympiádu?
Měla jsem možnosti ji zažít třikrát, tentokrát budu fanouškem i pozorovatelem. Bavila jsem se o tom s kamarády, že je to něco jiného. Když jste uvnitř, nemáte možnost sledovat jiné sporty, protože se soustředíte sám na sebe. Těším se, až se v televizi podívám na další sporty. Budu přát manželovi (Simonu Nauschovi), který bude trénovat Němce.
Mimochodem, co říkáte na propíranou českou olympijskou kolekci?
U každé kolekce se mi líbí něco víc a něco míň. Zamlouvá se mi odvážný nápad. Je jiná, což má být pointa. Nástupová kolekce je hodně o interpretaci designéra. Dávám tomu ale palec nahoru. Máme mladé krásné sportovce, kteří dovedou unosit trochu netradiční a punkové outfity.
