Článek
Paříž (od našeho zpravodaje) – Už dlouho avizovali, že olympiáda může být jejich posledním velkým turnajem. Chtěli si vylepšit dojmy z covidových her v Tokiu, kde i vinou nákazy a karantény neuspěli. V osmifinále však podlehli nizozemské dvojici Stefan Boermans, Yorick de Groot zaslouženě 0:2 na sety.
Minulá sezona výborná, aktuální už méně povedená. Bude ještě nějaká další společná?
Perušič: Nejsem asi úplně fanouškem toho, aby člověk vykřikoval po prohraném zápase na takhle velkém turnaji nějaká rozhodnutí. Je fér vůči všem zainteresovaným osobám, abychom si sedli jak s Davidem, tak s trenéry, rodinami, manželkami nebo svazem a společně přišli s verdiktem. Myslím, že to proběhne až po sezoně, protože teď nás ještě čeká mistrovství Evropy. Nechceme krátký čas mezi dvěma turnaji strávit rozsáhlými diskuzemi o tom, co bude. Určitě můžeme říct, že výsledek z olympiády rozhodnutí nijak neovlivní. Důvody, které zvažujeme, s tím nemají nic společného.
Schweiner: Nějaká společná určitě bude, ale teď jde o to jak. (úsměv) Jak říkal Ondra, jsme takhle domluveni už dlouhou dobu. Jeli jsme do Paříže s tím, že ať zahrajeme fakt dobře, nebo fakt blbě, důvody, proč bychom nepokračovali, jsou pořád stejné.
Bronzoví čeští kordisté říkali, že jakmile uvidí Eiffelovku, tak si vzpomenou na svůj úspěch. Co vy, kteří jste hráli na kurtu v její těsné blízkosti?
Schweiner: Teď jsem možná hodně negativní, ale rozhodně existují i pozitivní věci. Ne každému se poštěstí kvalifikovat na olympiádu, ještě takhle blízko domova, kam přijedou rodiny, fanoušci, kamarádi. Pozitiva budou převládat, jen jsme teď hodně naštvaní na sebe a výkon, který jsme předvedli.
Prostředí na olympiádě a kurt v těsné blízkosti Eiffelovy věže závidí plážovým volejbalistům snad všichni sportovci.
Perušič: První cíl byl zkusit si přivézt kus Eiffelovky domů, tedy medaili, to bohužel nevyšlo.
Vedle stojící bývalá reprezentantka a expertka ČT Kristýna Hoidarová Kolocová vtipně prohodí, že si část může zkusit uříznout.
Perušič: Možná teda půjdu na prohlídku. (smích) Ne, sranda. Olympiádu vnímám jako výsledek tříleté práce, na které jsme se domluvili po Tokiu. Jako odraz úžasné loňské sezony, samotný turnaj ale bude mít hořkou pachuť. Přijeli jsme s vizí dostat se do nejlepší osmičky, kam si, myslím, dlouhodobě patříme. Cíl jsme nesplnili, nepředvedli kvalitní výkon a spravedlivě odjeli s výsledkem, který jsme si nepřáli. Budu vzpomínat na skvělou zkušenost, ale navždy tam bude zklamání, že jsme nedokázali předvést, co umíme.
Hrálo roli, že jste mistři světa, že se proti vám možná ostatní více vyhecují?
Perušič: Možná v prvních dvou zápasech proti níže nasazeným týmům, které mohly jen překvapit. S Brazilci na závěr skupiny nebo teď s Nizozemci už ne. Beach je velmi podobný tenisu. Nejlepší desítka, patnáctka, dvacítka je extrémně vyrovnaná. Opravdu rozhodují detaily, a ne to, jestli někdo vyhrál mistrovství světa. Všichni věděli, že se nám loňská sezona povedla, možná jsme soupeře dostali do střehu. Předtím nikdo nepočítal, že bychom byli schopni vyhrát takto velkou akci.
Davide, vy jste po vypadnutí dlouze seděl na lavičce.
Schweiner: Měl jsem v sobě různé emoce. Člověk je na sebe trošku naštvaný, trošku zklamaný, protože ví, že rozhodně nepředvedl to maximum. Deváté místo ale kopíruje průběh sezony, prostě jsme si lepší výsledek nezasloužili. Je trošku smutné, že jsme nenavázali na minulý rok, který byl extrémně dobrý. Ale tohle je sport. Špička je tak vyrovnaná, že pokud nejste Norové nebo Švédi, tak je to nahoru a dolů.
Na druhou stranu jste diváky potěšili sportovním gestem ve druhém setu za stavu 9:12.
Schweiner: To je automatické, u všech by to měl být standard do budoucna. Balon byl vevnitř. I když rozhodčí ukázal pro nás, nebylo co řešit.
Perušič: Ano, člověk by si měl vítězství zasloužit. Jestli se bude za každou cenu snažit ukrást jeden dva body, tak zaprvé s výsledkem stejně nic neudělá, a myslím, že sport by měl být i o něčem jiném než o touze vyhrát za každou cenu.
Olympijské hry 2024 proběhly od 26. července do 11. srpna v Paříži. O cenné kovy ve Francii bojovalo 111 českých sportovců, kteří nakonec získali pět olympijských medailí.
Už jste to trochu nakousli, ale jak olympiádu komplexně hodnotíte?
Perušič: Budu asi mluvit za oba, že jsme za tuhle zkušenost s prostředím či atmosférou strašně vděční. Nemá ale cenu zastírat, že naše cíle na byly vyšší než prohra v osmifinále. Opravdu jsme nepředvedli nic, čím bychom si pokračování v turnaji zasloužili. Nehráli jsme vyloženě tragicky nebo extrémně špatně, ale na to, aby se člověk dostal do nejlepší osmičky, musí předvést víc.
