Článek
Paříž (od našeho zpravodaje) - Ve 33letech je Krpálek ne hvězdou, ale stále závodící legendou svého sportu. Žádný jiný judista nevyhrál olympijské hry, mistrovství světa i Evropy v těžké i polotěžké váze.
Cenný kov v kategorii nad 100 kilogramů chtěl z pozice obhájce zlata získat i v Paříži. Jenže v osmifinále narazil na ohromného Japonce jménem Tacuru Saitó. Přišlo jedno zaváhání a bylo po nadějích.
Slova ze sebe soukal Krpálek těžce. „Všechno jsem směřoval k jednomu dni a nepřemýšlel dál. Rozhodně si odpočinu, kvalifikace byla dlouhá, museli jsme toho hodně objezdit. Rozhodně vyrazím navštívit rodinu na Vysočinu, a co bude, to uvidíme,“ líčil Krpálek.
Od zlaté olympiády v Tokiu měnil váhy, nakonec se rozhodl startovat znovu v té nejtěžší. Zůstane v ní?
„Je jednoznačně brzy o tom přemýšlet. Bude vstřebávat, co se stalo, pak si dá zaslouženou dovolenou. Uvidíme, jak dlouhou. A jestli to už nebude třeba dovolená navždy,“ nastínil trenér Petr Lacina.
„Ale Krpoš je schopný všeho. Musíme vzít v úvahu, že je hodně služebně starý, už v juniorské kategorii byl ve světové špičce, a to je sakra dlouho. Jestli ho něco zastaví, tak ne hlava, ale může to být tělo,“ dodává.
Na svého svěřence je i přes nezdar na pařížských hrách hrdý.
„Byl v hlavě dobře nastavený, šel se rvát, Japonec ale předvedl krásnou techniku. Nachytal ho, na 170 kilo to byla neuvěřitelná rychlost. Judo je takové, nedá se svítit,“ konstatuje Lacina.
„V Lukášově případě šampiona byla každá prohra v kariéře těžká. Ale my jsme to neměli postavené tak, že jede na olympiádu pro medaili, nebo že jde o nějakou jistotu. Mrzí to, samozřejmě. Ale soustředili jsme se na každý zápas, který je potřeba vyhrát. Můžeme děkovat, že jsme měli štěstí a klaplo to na předchozích olympijských hrách. Krpoš se pral tak, jak má, ale jednou zaspal a skončil na zádech,“ dodává trenér.
Olympijské hry 2024 proběhly od 26. července do 11. srpna v Paříži. O cenné kovy ve Francii bojovalo 111 českých sportovců, kteří nakonec získali pět olympijských medailí.
