Článek
Paříž (od našeho zpravodaje) - Družstvo kordistů se na olympijské hry nominovalo po 32 letech a podle svého nejzkušenějšího člena si troufá i na útok na medaili.
Jste na sebe hrdý, že jste se dokázal na olympiádu nominovat i v šermířsky pokročilém věku?
Jsem rád. Ne za to, že jsem nejstarší, ale že jsem to zvládnul. Původně jsem chtěl všechno podřídit týmu a vynechat individuální soutěž, ale pak jsem vyhrál první kvalifikační turnaj a bojoval o nominaci pro sebe i tým. Tím to bylo fyzicky hodně náročné, i jsem dost regeneroval, abych nebyl ten slabší článek, kterému dojde v týmech fyzička. Tam musíme být všichni připraveni na sto procent a já jsem připraven do toho dát veškerou energii.
Do soutěže družstev se nominovalo osm nejlepších týmů na světě. Jak reálný je pro české kordisty boj o jednu z medailí?
Obecně je kvalifikace na olympiádu často těžší než uspět na ní. Třeba na Světovém poháru startuje 400 výborných šermířů, tady budu mít nějakých 35 soupeřů. A když v družstvech zaskočíme favorizované Italy, už jsme mezi posledními čtyřmi, kde jen jeden nemá medaili. Myslím, že na to máme, předváděli jsme teď výborné výkony.
K italským soupeřům jste tedy s Jakubem Jurkou, Martinem Rubešem a Michalem Čuprem směřovali závěrečnou přípravu?
Měli jsme soustředění v Praze, kde máme výborné tréninkové podmínky, a ve Španělsku ve vedru i neklimatizované hale, bylo nás tam celkem asi čtrnáct, co budeme na olympiádě. S Italy se samozřejmě sledujeme, vloni v Miláně to bylo vyhrocené do posledního zásahu. Oni měli před zápasem tlusté desky a v nich ke každému z nás složku, jak šermujeme, jaké máme výsledky. Budou pečlivě připraveni. My jsme sedmí nasazení, oni druzí, jsou favority, ale my je zkusíme překvapit, už jsme je také dokázali porazit v důležitých zápasech. Taktika bude držet se na dostřel a pak ve správný okamžik zaútočit.
Přepadá vás nějaká nostalgie před posledním turnajem kariéry?
Já si tu kariéru užil a teď přijde poslední krok. Na jednotlivce přijede rodina, která se mnou na žádném turnaji nebyla. Bude to krásné loučení, však kdo by se nechtěl loučit pod pěti kruhy, na družstva zase dorazí spousta kamarádů, samozřejmě tam bude i táta jako trenér.
Máte už náznaky, že by i vaše dcera pokračovala v rodinné šermířské tradici?
Pěnovým kordem si občas zašermujeme, baví ji to. Ale je jí šest let, baví ji všechny sporty, jsme rádi, když si jich zkusí co nejvíc.
S ostatními kordisty jste před olympiádou navlékli mušketýrské obleky a vyrazili do centra Prahy za promo fotkami a videem. Co jste říkal na ohlas, jaký tato akce měla,
Říkali jsme si, že nevíme, jak to dopadne. Ale když jsme se pak do toho oblékli a vyrazili do města, byla tam vidět ta energie z lidí, fotili si nás. Suprově jsme si to užili, dobrý ohlas mělo i to naše propojení s Francií, která je mekkou našeho sportu. Šerm je životní styl, gentlemanství a my se to snažíme propagovat dál.
I proto se těšíte do pařížského Grand Palais, kde budou probíhat šermířské soutěže?
Já už tam absolvoval pár zápasů při mistrovství světa v roce 2014 a byl to neskutečný zážitek. Vracím se na místo činu a hrozně se těším. Je to nádherný palác v centru Paříže a z každého koutu dýchá kousek historie.
Měl jste před odletem i čas na váš koníček, hraní na bicí v kapele?
Měli jsme asi před dvěma týdny koncert, protože náš kytarista se stěhuje za prací do Německa, tak jsme měli takovou rozlučku pro kamarády. Bylo to fajn, pro mě je to relax, zároveň fyzicky náročný, kdy trénujete i ruku, přesnost a načasování. Těším se, snad se na to zase vrhnu, až se vrátím z olympiády.