Článek
Paříž (od našeho zpravodaje) ‑ Desítky fanoušků s českými vlajkami na tribunách se chytaly za hlavu, 31letý Prskavec za cílem naštvaně bouchl pádlem. Tahle jízda se nepovedla…
Už na trati jste asi poznal, že třetí olympijskou medaili nezískáte.
Je to tak. Po druhém šťouchu jsem věděl, že to nebude stačit, protože trať byla lehká na relativně lehké vodě. Přitom jsem jel, co jsem chtěl, docela mi to klouzalo, bohužel jsem se v té první protivodné brance dotkl zadkem lodi brány. Byla za mnou, vůbec jsem nečekal, to že může takhle vylítnout, muselo to být o pár centimetrů. A pak jsem to musel tlačit a přišel druhý šťouch. Přitom jsem jel koncentrovaně i nebojácně, tak se olympijské finále jet musí.
Po kvalifikaci jste říkal, že jste tu klidnější než v Tokiu. Platilo to i na startu finále?
Já už na startu moc nervózní nebývám. To jsem ve svém tunelu a soustředím se, co přijde. To bylo podobné jako v Tokiu. Bohužel to tady pro mě bylo těžké. Mám rád, když si dráhu můžu zkracovat, ale tady nebylo úplně kde a nemohl jsem vyniknout v tom, v čem jsem dobrý. Věřím, že to příště zase přetočím na svoji stranu.
Doléhalo k vám před jízdou na start skandování „Jirka, Jirka“ z tribun?
To ne, to už jsem ve své bublině a koukám na vodu. Ale pak ta podpora byla slyšet celou jízdu a české fanoušky jsem viděl od rána. Ta divácká kulisa byla ohromná. Byla tu i rodina a malinko mě mrzí, že jsem jim neukázal hezčí jízdu. Nevím, jak to budou snášet kluci, ale doma si to řekneme a jedeme dál…
Po bitvě je každý generál, ale udělal byste něco jinak?
Možná bych si sem vzal singla a trávil na něm víc času.
Olympijské hry 2024 proběhly od 26. července do 11. srpna v Paříži. O cenné kovy ve Francii bojovalo 111 českých sportovců, kteří nakonec získali pět olympijských medailí.
Plánujete teď víc směrovat své úsilí ke kanoi, s níž jste začal po hrách v Tokiu?
Spíš to vidím, že to bude na 50 na 50. Letos to bylo tak 60 na 40 s tím, že kajak byl pořád prioritou a chodil jsem na něj jako na první disciplínu.
Chuť do závodění vám olympijský závod nevezme.
To určitě ne, v žádném případě. Já ten sport miluju, i dneska mě to strašně bavilo. Ale myslím, že do budoucna je ta radost podmíněna dvěma kategoriemi.
Může se zdát, že kdybyste se věnoval jen kajaku, dopadl byste tu líp. Co vy na to?
Že kdybych ho trénoval víc, tak tady nejsem. O tom jsem přesvědčený. Měl jsem po Tokiu velký psychický útlum. Cítil jsem, že jsem dokázal všechno, a trénink mě moc nebavil. Díky singlu jsem dokázal předvádět své výsledky, jinak bych dopadl jako spousta dalších olympijských vítězů na kajaku, kteří už se do toho nevrátili. To by byla má odpověď.
I váš otec tvrdil, že s postupujícím věkem dává logiku větší koncentrace na kanoi.
Dává. Na kajak musíte být hbití, rychlí, na kanoi je to víc o síle a technice. Věřím, že na kanoi je pořád kam se posouvat, technika není dotažena do maxima. V Tokiu jsem si splnil svůj dětský sen na kajaku, ale ty sny se mění, vyvíjí a jsou nové. Ještě jich pár v záloze mám a věřím, že za čtyři roky to bude veselejší.
