Článek
Jak dlouho máte jasno o tom, že se budete ucházet o post předsedy ČOV i počtvrté?
Snažil jsem se to neřešit dopředu, protože aktuální období s covidem bylo podstatně náročnější, když jste konfrontováni s věcmi, které nevycházejí ze sportovního světa. Ale postupem času ve mně uzrálo přesvědčení, že bych rád kandidoval ještě na další období, a podal jsem přihlášku.
Nebyl jste sám. Překvapilo vás, že vás vyzval na pomyslný souboj Libor Varhaník, který je po celou dobu vaší vlády místopředsedou ČOV?
Asi nepřekvapilo. Dlouhodobě vím o Liborově ambici, jsme spolu prakticky v každodenním kontaktu. Myslím, že je kvalitní kandidát, a pro mě je to i výzva, která mě donutí k větší aktivitě. Bude to ku prospěchu věci.
Nicméně předvolební kampaň asi nebude tak ostrá jako před čtyřmi lety, kdy se vůči vám rázně vymezil Filip Neusser, který se pak stáhl z voleb, když se stal předsedou Národní sportovní agentury.
Tak tím jsem si celkem jistý. (usmívá se)
Do voleb zbývá necelý měsíc. V čem tedy plénu ČOV nabídnete odlišné cesty?
Libor je teď mimo republiku, ale krátce jsme o tom mluvili a myslím, že máme podobný pohled na věc. On je ekonom, je tedy logicky víc založený ekonomicky, já to mám možná víc emočně, ale priority i záměr pomoct českému sportu máme podobné, můžeme se vzájemně inspirovat.
Oba jste naznačili, že se chcete soustředit na zastavení propadu pohybové gramotnosti a nárůstu obezity dětí. V čele Českého olympijského výboru jste třináct let, co teď plánujete dělat jinak?
V zásadě pro každého, kdo kandiduje na jakoukoliv funkci ve sportu, by mělo být prioritou číslo jedna to, co se děje s nejmladší generací. Vztah dětí a společnosti ke sportu. Je třeba na ta negativa nejen upozorňovat, ale zároveň něco dělat. Je třeba, aby se celé sportovní prostředí spojilo, protože vztah společnosti a dětí ke sportu řadím nade všechno. Konkrétní plány ještě před volbou plánuji představit.
Pózování u bobu při podpisu přihlášky na ZOH v Itálii 2026 za účasti prezidenta Petra Pavla. Vlevo předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval, vpravo předseda Českého paralympijského výboru Zbyněk Sýkora
České sportovní prostředí ale v řadě témat dosud příliš sjednocené nebylo, s dnes už bývalým předsedou České unie sportu Miroslavem Janstou jste těžko hledali řeč.
Já myslím, že s Mirkem jsme poté, co pro něj dopadl dobře ten soudní spor (byl zproštěn obžaloby ze zmanipulování státních dotací – pozn. red.), dokázali kooperovat a spolupracovat. Takže předpokládám, že v tom trendu budou obě organizace pokračovat. Ale to není jen o ČOV, ČUS, ale i o jednotlivých federacích, jako třeba volejbal a basketbal, i když si třeba přebírají děti, všichni musíme zbytku společnosti trpělivě vysvětlovat, jaké jsou přínosy sportu a jeho efekty pro společnost.
Zásadní změna proběhla i v čele Mezinárodního olympijského výboru, kde Thomase Bacha vystřídala Kirsty Coventryová. Co to znamená pro vaši roli v rámci MOV, kde se věnujete marketingu?
Mám marketing a příjmy do Mezinárodního olympijského výboru jako svoji expertízu a tolik členů MOV nás tam s podobnou expertízou není. S novou předsedkyní už jsme na toto téma měli dvě delší jednání a pevně doufám, že se domluvíme, protože se tomu věnuju dlouhodobě, baví mě to a myslím, že nemám špatné výsledky. Jsem připraven být k nové předsedkyni loajální, byť nové vedení možná přinese nové priority. Ač to nerad říkám, Kirsty je o generaci mladší, asi bude mít jiný pohled na věc. Ale já se snažím pracovat s mladými a přicházet s novými věcmi.
Co nového podle vás přinese oproti éře Thomase Bacha?
V posledních dvou letech jsem za ním chodil s řadou návrhů na změny, protože myslím, že MOV by měl jednat za celé sportovní prostředí, víc se propojit s národními olympijskými výbory, sportovními federacemi. Thomas se mnou souhlasil, ale říkal, že už nemá mandát, aby udělal takové strukturální změny. Takže ta věc, myslím, teď uzrála.
Volby vyhrála Coventryová až nečekaně jasně, takže mandát má silný…
Mám z ní dobrý pocit. Jako každý má plusy i minusy, ale když se budeme bavit o tom, proč nevyhrál Sebastian Coe, kterého jste jako média preferovali, tak myslím, že poprvé v životě prohrál souboj s časem. Je mu 68 let, což pro většinu, zvlášť těch mladších členů MOV, nebyla dostatečně velká perspektiva. Tak se to přetočilo a vybral se nejmladší kandidát Kirsty, která ještě závodila na olympiádě v Riu. Samozřejmě zkušenosti budou její velké minus, ale může ho kompenzovat tím, že bude spolupracovat s lidmi, kteří tu zkušenost mají.
V Česku bude sledován i postoj MOV k účasti Ruska na olympiádě za rok v Itálii, zejména jeho hokejistů. Jaký vývoj pod novým vedením očekáváte?
Při volbě to nebylo žádné téma. Když jsem se bavil s Thomasem, pro něj to jako pro Evropana téma bylo a myslím, že je do velké míry jeho zásluha, jak to dopadlo. Musíme si uvědomit, že Kirsty je ze Zimbabwe, z jiného prostředí. Ve Rwandě se odehrává velký konflikt, který samozřejmě vnímá daleko intenzivněji, aniž bych chtěl mluvit za ni. Ale když sledujete to dění, obávám se, že za nás bude rozhodovat někdo úplně jiný, to je součást vrcholných politických dohod. Určitě můžu říct, že do 23. června se nic nezmění, protože Thomas nebude dělat rozhodnutí, než přijde nové vedení. Osobně si myslím, že Rusko na olympiádě určitě nebude, druhá věc je otázka individuálních sportovců, jako tomu bylo v Paříži.
