Kayakcross nadchnul, je to jako videohra se Super Mariem! Čechům vadí, že jsou soupeři na sebe zlí

Paříž (Od našeho zpravodaje) - Nejdřív skok do vody, pak pár ostrých ran a šťouchanců a k tomu i eskymácký obrat. A častokrát do poslední chvíle zašmodrchaný děj, který občas rozluští až zásah rozhodčích. „Lidem se to prostě líbí,“ řekne Jiří Prskavec, pro něhož je však podobně jako pro Rohana kayakcross spíš přítěží než plnohodnotnou disciplínou.

Jenže napěchované a bouřící tribuny v Paříži i zájem televizního publika dokazují, že se vodní slalom zařazením kayakcrossu vydal správnou cestou. Olympiáda už dvě dekády trpí klesajícím zájmem mladého publika, a tak se snaží program omladit, okysličit, což dokazuje rozšíření olympijské rodiny třeba o breakdance, freestyle BMX či skateboarding. A formát kayacrossu přesně zapadá do onoho osvěžení, byť… „Je to jiný sport. Jedete na lodi, která oproti té naší vůbec nejede, je dvakrát tak těžší, vůbec nedrží skluz. Je potřeba jen hrubá síla,“ míní Rohan.

Třeba americká stanice CNN na svých internetových stránkách nadšeně psala: „Kayakcross se ukázal jako jedna z nejunikátnějších a nejzajímavějších podívaných na této olympiádě. A videa z něj se stala virální na sociálních sítích.“

Pak článek, který vyšel mezi hlavními příběhy z her, poutavě popisoval, co se obvykle děje na trati. A dravost i unikátní překážky korunované eskymáckým obratem dokonce přirovnal k populárním videohrám se Super Mariem. „I tady se může během minuty stát cokoliv.“

Diváky fascinuje nevyzpytatelnost i kontakty závodníků, na které z klasických disciplín nejsou zvyklí. Obvyklé jsou nechtěné rány pádlem i šrámy v obličeji. Prskavec a Rohan se však se střety se soupeři nemohou vnitřně srovnat, však i Rohan připustil, že byl ve finále možná až moc „hodný“, a proto se mu rivalové – mnohem zkušenější – vzdálili.

„Já jsem začal jezdit na vodě s tím, že jsem tam sám, a nemám rád, když se mi někdo motá v mé jízdě. Najednou se stalo, že se předpokládá, že do sebe budeme narážet a snažit se druhému kazit jízdu. To je úplný opak toho, co celý život děláme. Je to podle mě trošku proti filosofii našeho sportu,“ říká Rohan.

A Prskavec přidá: „Je mi nepříjemné, když jsou na sebe lidi zlí. Nemám na to povahu.“

Že se do olympijského kayakcrossu pustili, bylo dané nominací, kterou automaticky dostali coby účastníci individuálních závodů. A ač oni mluví s despektem, je řada závodníků, která se na kayakcross už specializuje. Upravuje tréninky, kontakty jim nedělají problémy. „Jak v našem sportu vyrůstají noví mladí, tak je to baví taky. Berou kayakcross jako další disciplínu a nepřijde jim zvláštní. Ale já vyrostl ještě v jiné době,“ říká Prskavec.

Souhlasí i Rohan. „Je potřeba se tomu přizpůsobit a nastoupit na tu vlnu. Třeba Noemie Foxová to chytla za pačesy a teď má zlato z olympiády. Co si budeme povídat, ségru Jessicu by asi nikdy neporazila, a nebýt kayakcrossu, tak si na olympiádě nezazávodí. Přináší to super příběhy, skvělé možnosti a doufám, že u nás to taky někdo do budoucna využije.“

Kayakcross může být pro vodní slalom i spásou z jiného pohledu. V poslední dekádě sice utichly debaty, jestli tento sport nemá kvůli vysokým nákladům na umělé kanály z olympiády zmizet, ale když bude spjat s atraktivní diváckou podívanou, bude ochráněn ještě lépe.

A třeba jednou vznikne skutečná videohra Super Mario v lodích.