Článek
Bronzovou jízdu českých šermířů v čele s vaším synem jste sledoval za komentátorským pultíkem v Praze. Co se ve vás odehrávalo?
(rozesměje se) Neuvěřitelné pocity. My osobní trenéři zápasy družstev sledujeme na dálku. Nedělalo by to dobrotu, kdybychom tam všichni byli. Upřímně jsem čekal, že budu nervózní, když to budu komentovat. Nakonec to ale nebylo tak hrozné. To prostředí a atmosféra Grand Palais mě neuvěřitelně vtáhly i přes obrazovku.
Váš komentář bavil diváky u televizních obrazovek, což dokazuje i obrovská vlna příspěvků na sociálních sítích s vašimi hláškami. Kde se to ve vás vzalo?
Popravdě nevím. Všechno bylo naprosto přirozené. Byl jsem zabrán do přenosu a létaly ze mě emoce. Ani jsem pomalu nevěděl, co říkám. Byl jsem v naprostém šoku. „Ty, brďo“ totiž normálně skoro nepoužívám.
O výkonech českého družstva toho bylo řečeno spoustu. Jaký komentář přidáte vy?
Kluci předvedli výborný výkon. Mohli klidně bojovat o zlato, chybělo opravdu málo. Na druhou stranu vždy říkám, že zápas o bronz je třeba vyhrát. Kdyby byli ve finále a prohráli, odjížděli by domů s menší pachutí, byť se stříbrným kovem na krku. Vyhrát bronzové medaile v Grand Palais s domácími Francouzi, kteří jsou nasazenými jedničkami? To je splněný sen!
Lídrem české šermířské reprezentace je váš syn. Co jste mu řekl po historickém úspěchu?
Fantazie. Jsou to borci. Já bych se vrátil trochu do minulosti, abych přiblížil tu neuvěřitelnou chemii v týmu. Když se Jirka kvalifikoval na olympiádu v kategorii jednotlivců, splnil tím účast českého šermu. On však chtěl dotáhnout do Paříže všechny kluky. Na světovém poháru jsme tehdy museli skončit druzí, což se podařilo.
Pokračujte.
Když se šermovalo teď v Grand Palais, tak všichni makali na to, aby se Jirka rozloučil vítězstvím. To bylo krásné sledovat. Jirka má tu nejhezčí tečku za svojí kariérou. Klukům za to patří všechna čest.
Už před olympijskými hrami váš syn avizoval, že je to jeho poslední profesionální představení. Budete ho zkoušet přemluvit, aby si to rozmyslel?
Je mu 42 let, což je poměrně dost na hraně. Těžko se ladí již příprava. Nemůžete trénovat jako dvacetiletý kluk na plné pecky. Je třeba si pečlivě vybírat soupeře. Pokud se zraní někdo v tomhle věku, trvá dlouho, než se vrátí.
Váš syn se zranil vloni v Bernu. Bylo těžké ho vrátit zpět do formy?
Nevypadalo to dobře. Zranil si koleno. Naši doktoři ale odvedli skvělou práci a Jirka mohl pokračovat. Proto říkám, že je nesmírně těžké v tomhle věku ještě šermovat. V hlavě je na nejlepší úrovni, ale fyzicky je to náročnější doladit. V Paříži se nám to naštěstí dobře sešlo, že všichni kluci byli na top úrovni.
Sám působíte jako trenér. Co jste říkal na nasazení Michala Čupra v samotném závěru boje o bronzové medaile?
Mně se to hrozně líbilo. Trenér Olda Kubišta našel odvahu a přišla zasloužená odměna. I kdybychom vyhráli, Michal by medaili nedostal, pokud by nenastoupil. To by bylo kruté a vůbec by si to nezasloužil. Celé čtyři roky byl součástí družstva, a když byl Jirka zraněný, šermoval skvěle. V tom zápase na olympiádě byl výborný. Udržel těsný odskok od Francouzů a připravil skvělou půdu pro Kubu Jurku.
Zmiňujete Jakuba Jurku. Ten vždy v posledním klání předváděl neuvěřitelné výkony a medaile jde za ním velkou měrou.
Věřil jsem mu, říkal jsem to už do mikrofonu. Celé Grand Palais už skandovalo a zpívalo hymnu. Radovali se a mysleli si, že to „mají v kabele“. To ale neznali Kubu Jurku. On jim to ukázal.
Jurka je nejmladší z členů šermířské výpravy. Jakou mu predikujete budoucnost?
Byl nejlepší junior světa, vyhrál mnoho světových pohárů. Teď jde o to, aby tyhle zkušenosti zúročil. Může patřit mezi absolutní špičku. Co se týče družstev, to je jeho doména. Skvěle to umí zavírat, což v Paříži dokázal.
Olympijské hry 2024 proběhly od 26. července do 11. srpna v Paříži. O cenné kovy ve Francii bojovalo 111 českých sportovců, kteří nakonec získali pět olympijských medailí.
