Článek
Paříž (od našeho zpravodaje) ‑ Protivnice měly nadmíru těžké, skupinu otevřely proti úřadujícím mistryním světa Saře Hughesové s Kelly Chengovou z USA, kterým podlehly 16:21, 11:21. Přesto mají zážitek, o kterém jednou budou vyprávět vnoučatům.
Co vám ze zápasu v parádní kulise zůstane v paměti?
Hermannová: Měly jsme štěstí, že hrajeme pod Eiffelovkou a ještě v deset večer, kdy se vypnou světla a věž se rozsvěcuje. To je jedinečný zážitek. A ze zápasu? Soupeřky byly těžké, mistryně světa, ukázaly svoji sílu. Jsou zvyklejší na atmosféru velkých turnajů. Ale minimálně v prvním setu jsme jim dokázaly vzdorovat, až jsem se divila, co jsme byly na kurtu schopné vyběhat a vyčapat, takhle jezdit jako myšky jsem nás dlouho neviděla. Ve druhém setu jsem se moc nepoprala s příjmem, všechno se honilo zezadu nebo z boku, takže měly dobře připravené obranné pozice. Tam jsme mohly hrát lépe a je to poučení do dalšího zápasu.
Pro vás, Marie, to byla hodně ostrá olympijská premiéra…
Štochlová: Na rozcvičce se mi honily hvězdičky před očima. Když jsem tu atmosféru slyšela, snažila jsem se tak pět minut nedýchat, protože jsem si říkala, že jinak se mi rozjede tepovka, že už do zápasu nevstoupím. A jak jsme přišly na kurt, s prominutím jsem si v hlavě řekla: No ty krávo, jak já se trefím do balonu? Ale než jsme začaly hrát, řekla jsem si, že jsme u nás v Beachklubu Pankrác a hrajeme tréninkový zápas proti klukům, a to si opakovala. A byla jsem v pohodě. Možná pomohla ta tma, že ne všichni diváci byli vidět, jen ti u nás, ostatní byli jen slyšet, a to už dokážete trochu pustit z hlavy. Neuvěřitelný zážitek.
Zleva Barbora Hermannová a Marie-Sára Štochlová z České republiky
I české povzbuzování bylo slyšet.
Štochlová: Slyšela jsem hlavně to překřikování. Češi! USA! Asi byly ty skupiny u sebe, to mě bavilo.
Hermannová: Naši fanoušci nás dost táhli, i když byli v menšině, mají velkou pochvalu. Já vnímala, že si vybrali moment, kdy bylo ticho, tak někdo zařval: „Baru, Maru, pojďte do toho!
Přizpůsobovaly jste si režim nezvykle pozdnímu začátku od 22 hodin?
Hermannová: Maruška se o to snažila, dva večery po sobě mi odkládala večerku a já proti tomu bojovala. (úsměv) Spánek je svatý a ani to nebylo potřeba. Den byl ultra dlouhý, ale jakmile jsme sem přijely, ta energie automaticky stoupá. Jen slyšíte ten potlesk a máte tepovku na 190 celý zápas, to se vám spát nechce. Úžasná atmosféra.
Olympijské hry 2024 proběhly od 26. července do 11. srpna v Paříži. O cenné kovy ve Francii bojovalo 111 českých sportovců, kteří nakonec získali pět olympijských medailí.
Už jste zažila s Markétou Nausch Slukovou dvě olympiády, byť tokijskou bez odehraného zápasu, byla jste vicemistryně Evropy, světová jednička. Ale tenhle zážitek bude ve vaší kariéře hodně vysoko?
Hermannová: Z pohledu místa, kde jsme hrály, určitě. V zápase mi přišel kurt hrozně velký a síť hrozně vysoko, emoce ty rozměry, které jsou furt stejné, násobí.
Do Paříže jste se dostaly až po odmítnutí nominace od nizozemského svazu, byla to odměna za psychicky náročnou cestu?
Štochlová: Myslím že ano. Tím, že to je pro mě první olympiáda, celé to prožívám trochu jinak než Barča.
Hermannová: Já ji přes den skoro nevidím, využívá všech možných olympijských aktivit, potkáváme se až na spinkání. (úsměv)
Štochlová: Jsem z toho jako v Jiříkově vidění, snažím se všechno nasát, poznat sportovce.
Na lahvi jste měla při zápase nějaký vzkaz.
Štochlová: Ještě doma mi přítel při balení napsal úryvky písniček, které si pouštím před zápasem, já si cestou v autobuse ještě nějaké dopsala.
Američanky tu dávají i pozápasové rozhovory v plavkách, vy jste, Báro, zvolila legíny i dlouhý rukáv. Nejste tak horkokrevná?
Hermannová: Určitě nejsem. Možná bych to přičetla stáří i nějakým zraněním, ale když začne být trošku zima, jsem spíš opatrná. Počkám si na sluníčko ve středu a v pátek.
