I české medaile z Paříže už jsou poškozené. Výměna? Přišla by o auru, pro mě má jiný smysl, říká Beran

Když si četl stesky amerického skateboardisty Nyjaha Hustona, jak se mu olympijský bronz pomalu rozpadá, podíval se na svou medaili. „Také z ní začal trochu slézat povrch a ten povlak,“ popisuje Beran.

Však ji také ochotně půjčoval na focení každému, kdo si řekl. „V Mostě na festivalu si ji děti obkreslovaly, občas si do ní někdo chce kousnout, tak je tam zářezů dost. Ale já si říkám, že ta medaile je všech, kdo nám fandili a hnali nás dopředu. A pokud si na ni někdo z dětí sáhne a bude to pro něj tak silný zážitek, že díky němu třeba začne sportovat, tak v tom vidím její smysl,“ říká kordista.

Proto přes přísliby organizátorů o výměně za nové medaile o tomto kroku neuvažuje. „Tohle je medaile, kterou jsme dostali v Grand Palais před publikem. Ta nová by šla odněkud z dílny a myslím, že by neměla tu auru. I když třeba ta současná vypadá, jak by neměla,“ vysvětluje šermíř, jenž si dlouho dopředu plánoval rozlučku s bohatou kariérou právě do Paříže.

Mohl se svými parťáky Jakubem Jurkou, Martinem Rubešem a Michalem Čuprem ještě ve francouzské metropoli po soutěži zůstat. Užít si atmosféru oslavy s fanoušky na Trocadéru, pořídit fotky pod Eiffelovou věží. Ale čekat další dva dny do úterý, na kdy byla jejich oslava kvůli silničnímu závodu cyklistů odložena, se jim nechtělo.

„My viděli natěšené fanoušky v Mostě, kteří čekali, až přijedeme. Tak jsme si s klukama řekli, že na to kašleme a jedeme za lidma do Česka,“ popisuje Beran, který pak na Olympijském festivalu strávil dva dny.

A nadšeného přivítání se mu dostalo i doma. Pochopitelně od manželky s dcerou, ale už při příchodu do paneláku, kde bydlí. „Já v něm bydlím od narození, táta v prvním patře, já teď v devátém, ty lidi znám, bylo to moc fajn překvapení,“ cení si. Podmanil si domovní nástěnku, kde místo třeba rozpisu úklidu či termínu setkání SVJ visely jeho fotky a samozřejmě také nápisy „Ty brďo.“

Však jeho tatínek a trenér se stal nečekanou hvězdou bronzového českého večera díky svému komentáři pro Českou televizi. „Pak ráno jsem se vzbudil a Rubi (Martin Rubeš) mi říkal: ,Hele, tvůj táta šéfuje sociálním sítím´ a ukázal mi sestřih s Ty brďo, tak jsem se smál,“ vybavuje si.

To byl přitom spolu s úryvkem na Olympijském festivalu jediný úsek medailové cesty českých kordistů, který viděl. Jinak se snaží maximálně využít poolympijské vlny popularity šermu. Ne pro sebe, ale pro svůj osudový sport.

S tím kvarteto českých šermířů začalo už před cestou do Paříže, kdy se navlékli do mušketýrských kostýmů a vyrazili točit promo videa. „Když jsme otevřeli dodávku v Pařížské ulici a vystoupili ven, první jsme potkali na přechodu Jirku Bartošku. Akorát pořád telefonoval, tak toho jsme nestihli natočit,“ pobaveně vzpomíná.

Nabídka na angažmá během karlovarského festivalu tak nepřišla, ale spousta nadšených turistů měla zážitek se čtveřicí mušketýrů, aniž by mohli tušit, že se právě fotí s budoucími olympijskými medailisty.

A Beran se snaží svůj sport představovat i nejmladší generaci. „S dětma je to super. Jsou nadšené, mají výbornou energii. Každý si někdy vzal klacek do ruky a s někým bojoval, tady to je pod nějakým dozorem,“ těší 42letého šermíře, který tak vyráží do škol i dětských domovů.

Ostatně v charitě a pomoci dětem, které v životě neměly tolik štěstí, se angažuje dlouhodobě. Před hrami stejně jako jeho parťáci daroval kord do aukce, v níž se vydražil za 60 000 korun, tedy za více než desetinásobek původní hodnoty.

Kolik stojí pro dítě šerm a za jak dlouho se dostane k zápasům? V čem je pro Jiřího Berana tatínek největší inspirací? Jak prožívá zápasy jeho kolumbijská manželka a proč byl trochu rozpačitý z reakcí na své gesto fair play při olympiádě v Riu? O tom všem mluvil v podcastu Mixzóna.