Článek
Paříž (od našeho zpravodaje) – Před třemi lety v Tokiu obsahovala kombinace i lezení na rychlost a pro určení pořadí rozhodovalo násobení pořadí z jednotlivých disciplín. Pro Paříž zůstalo jen spojení boulderingu a obtížnosti a cílem bylo posbírat co nejvíce bodů. V obou formátech Ondra na vytouženou medaili nedosáhl a skončil šestý.
Co olympiáda za čtyři roky v Los Angeles?
Nechávám to otevřené. Záleží, jestli bude obtížnost jako samostatná disciplína. Pokud zůstane kombinace, je podle mě velmi racionální to vzdát. Tuším, že v boulderingu bych nebyl za čtyři roky kompetitivní. A hlavně myslím, že by to nevydrželo tělo. Bouldering jde určitým trendem, a i tak mě už pobolívají obě ramena. Moje závodní kariéra se asi blíží ke konci, ale ta skalní a neméně důležitá určitě ne. Prostě nechci obětovat své tělo kvůli pár letům závodění navíc. Za cenu, že si potom do důchod nezalezu.
Kdy padne rozhodnutí?
Myslím, že letos na podzim. Neříkám, že pokud se samostatná obtížnost objeví, tak stoprocentně jedu. Je mi 31 a za čtyři roky se toho hodně změní. Záleží, kam se bude ubírat stavěčský styl. Všichni si rozdělení přejeme. Doufám, že olympijskému výboru dokážeme, že všechny tři naše disciplíny nejsou žádná blbost. Co vím od olympijského výboru, tak se jim do určité míry nelíbí náš formát boulderingu, který je pro normálního člověka možná složitě pochopitelný. Těžko se sleduje, kdo je ve vedení. Možná je ve hře, že budou dvě sady medailí, ale třeba bez boulderingu, což by zase byla velká škoda.
Lezení se pod pěti kruhy objevilo až v Tokiu. Jak vás mrzí, že se nezávodilo už v Riu, kdy jste byl možná v nejlepší formě?
Občas, ale záleží, v jakém by to bylo formátu. Samozřejmě odjakživa jsem nejsilnější v obtížnosti. Stále konkurenceschopný a dost možná budu i za čtyři roky. Na druhou stranu přemýšlím, že mám ještě spoustu cílů na skalách. A teď na co se upnout? Pokud se člověk rozhodne dál závodit, musí tomu obětovat všechno. To může znamenat, že spoustu cílů si po případné olympiádě v LA nesplním. Budu starej.
V obtížnosti jste v Paříži znovu zazářil.
Celkovým výsledkem jsou hry zklamání, ale zásadní náplastí je právě obtížnost. Být jako samostatná disciplína, mám zlato.
Očividně nastupuje nová generace. Zlato bere 19letý Brit Roberts a stříbro o dva roky mladší Japonec Anraku. Divíte se, jak jsou psychicky odolní?
Abych řekl pravdu, tak myslím, že to mají daleko lehčí. Vezměte si mou situaci nebo také Jakoba Schuberta, kdy Paříž pro nás byla dost možná poslední olympiádou. Jako mladí jsme neměli možnost pod pěti kruhy závodit. Dneska, kdybych už měl z minulosti medaili, by se mi lezlo daleko příjemněji.
Konkrétně Roberts se netají tím, že vás má za velký vzor.
Určitě je to příjemné, velká čest. A stejně tak možnost, že jsem mohl závodit s mlaďáky.
Olympijské hry 2024 proběhly od 26. července do 11. srpna v Paříži. O cenné kovy ve Francii bojovalo 111 českých sportovců, kteří nakonec získali pět olympijských medailí.
Hlasatelé vás označovali jako legendu. Už jste si na to zvykl?
Asi ano, i když před závodem nic z toho nevnímáte. I v situaci, kdy jsem věděl, že nebojuji o medaile, jsem lezl o svoji čest a jméno. Kdybych zapsal 60 nebo 70 bodů, jsem hodně zklamaný. Takhle umístění bolí, ale vyloženě naštvaný nejsem.
Na závěr jste si užil ovace vestoje.
Přesně tak. A byla tam kamera, kdy mohl jsem zamávat manželce a synovi, kteří se koukali. To pro mě hodně znamenalo.
