Hlavní obsah

Hejnová musela vysvětlovat, kdo je Fourcade. Holinky? Už jsem se potila dost, smála se

Medailových ceremoniálů zažila spoustu, však je Zuzana Hejnová dvojnásobnou mistryní světa. Ale ten páteční byl pro ni po mnoha stránkách výjimečný. Nejen tím, že přišel v momentě, kdy už čtyři roky nezávodí. Olympijské stříbro z Londýna, k němuž se posunula po diskvalifikaci Rusky Anťuchové, převzala na náměstí Trocadéro.

Foto: Louisa Gouliamaki, Reuters

Zuzana Hejnová, Američanka Lashinda Demusová (uprostřed) a Jamajčanka Kaliese Spencerová se po dvanácti letech dočkaly medailí z Londýna.

Článek

Paříž (od našeho zpravodaje) – Za zády měla Eiffelovu věž, medaili ji na krk věšel Martin Fourcade. „Fakt krásné, nečekala jsem, že to bude tak velké,“ hlásila bývalá překážkářka.

Sice s odstupem tuctu let, ale i tak zážitek?

Na stadionu je hezké, když jste hned po tom běhu na stupních před fanoušky, kteří vás viděli závodit, ale tohle mělo taky svoje kouzlo. A hlavně se mi líbilo, že jsme tam byly všechny tři, takže to mělo svoje kouzlo. Úplně se mi vrátily vzpomínky na ten závod.

Takže jste s Američankou Demusovou a Jamajčankou Spencerovu vzpomínaly?

Docela dlouho jsme tam čekaly a povídaly si. Ale o závodech ani ne, spíš už o dětech, to nás nejvíc spojuje. Bylo to strašně fajn, jiné, než když jsme spolu závodily a soupeřily.

Před vyhlášením jste dostaly pokyny, kdy a kam máte na pódiu jít?

Říkali nám, že půjdeme postupně, pak nás ty dobrovolnice vodily, všechno bylo připravené. Byly jsme předtím v salónku Louis Vuitton, kde bylo k dispozici i šampaňské a malé občerstvení, mohly jsme se tam nalíčit a vyfotit s aktuálními medailemi. Bylo to moc fajn.

Od biatlonisty jste jako atletka asi medaili nikdy nedostávala.

To bylo hrozně fajn. Já ho samozřejmě hned poznala, pamatuju si ho z televize, ale holky ho neznaly, tak jsem jim musela vysvětlovat, kdo nám ty medaile předává. Přece jen ty zimní sporty nesledují jako my v Evropě. Udělala jsem si s ním fotku, byla to i pro mě čest.

Olympijské hry 2024 proběhly od 26. července do 11. srpna v Paříži. O cenné kovy ve Francii bojovalo 111 českých sportovců, kteří nakonec získali pět olympijských medailí.

V Londýně jste si pro medaili šla v duchu tehdejší kolekce v holínkách, nezvažovala jste je i na vyhlášení v Paříži?

Zvažovala. (úsměv) Ale nakonec bylo takové vedro, že jsem byla už dopředu zpocená. Takže bych si to v nich neuměla představit, a nakonec jsme to odpískali.

Stříbrnou medaili máte novou, nebo po původně stříbrné Demusové?

Právě myslím, že je nová. Čekala jsem, že budou ty původní, když jsme je posílaly zpět, ale tahle vypadá fakt jako nová. Nebo se k ní Lashinda hezky chovala.

Teď si ji dáte do vitrínky třeba ke svým světovým zlatům?

Mám medaile vystavené v knihovně a teď jsem tam měla prázdné místo. A mám radost, že dostaneme i novou krabičku, protože jak se vozila na různé akce ukazovat dětem, ta původní už byla ošoupaná.

Co v Paříži kromě ceremoniálu s partnerem Markem stihnete?

Zatím jsem nestihla skoro nic, jen jsem se byla podívat ve vesnici na naše sportovce, a fakt je ta vesnice krásná. Po ceremoniálu Český dům a dvakrát jsem byla na stadionu na atletice, což je pro mě nejvíc.