Sen se rozplynul. Ondra byl ve druhé části finále nejlepší, ale skončil šestý

Úvod boulderingu vypadal poměrně nadějně. Ondra dlouho bojoval s prvním boulderem, nakonec se mu podařilo dosáhnout druhé zóny a zaútočit na top, který už jednou rukou držel, ale nedokázal na něm zůstat a zapsat maximální bodový zisk. Pět dalších lezců „topovalo“ a od Ondry se tak vzdálilo.

Bohužel pro české želízko v ohni se obdobný scénář opakoval i na druhé stěně, na níž se na konečném chytu udržel pouze favorizovaný Japonec Sorato Anraku. Ondra byl topu možná nejblíže z celého zbytku startovního pole, nakonec z toho byl ale pouze zisk bodů za dosažení druhé zóny, což se podařilo téměř všem.

Druhá polovina boulderingu už Ondrovi nevyšla. Na třetí stěnu marně hledal recept a odešel od ní s čistou nulou, na čtvrté se dostal pouze do první zóny za 4,8 bodu. S celkovým 24,1 bodu mu na medaili po první části finále chybělo 39 bodů.

V obtížnosti šel Ondra na stěnu až ve chvíli, kdy bylo jisté, že nemá šanci získat cenný kov. I kdyby zapsal maximální možný počet bodů, soupeři si náskok z boulderingu pohlídali natolik, že by to českému olympionikovi na medaili nestačilo. Ondra nakonec od topu a rovné stovky bodů nebyl daleko, jeho výkon 96,0 byl spolu s Rakušanem Jakobem Schubertem nejlepším v celém finále.

Zlatou medaili si na krk pověsí Brit Roberts, Japonec Anraku skončil druhý. Bronz slaví Rakušan Schubert. Ondru tak musí mrzet hlavně první dva finálové bouldery, na nichž mu k topu nechybělo mnoho. S lepším skóre z první části finále by s klidem mohl pomýšlet na medaili. Nakonec mu na ni chybělo 19,5 bodu.

Mimochodem, kdyby o konečném výsledku rozhodovaly násobky pořadí v jednotlivých disciplínách, stejně jako v Tokiu, Ondra by skončil třetí. V Japonsku se ale organizátoři k danému klíči uchýlili z důvodu, že součástí kombinace bylo i lezení na rychlost, z nějž se v Paříži stala samostatná disciplína.

Ondra měl i ve finále v hledišti obrovskou podporu. Nejen od desítek malých českých hloučků s vlajkami, ale i od domácích, kterých je v hledišti logicky drtivá většina. Při představování se Ondrovi dostalo mimo Francouze Paula Jenfta rozhodně největšímu aplausu, většina ze sedmi tisícovek fanoušků tleskala vestoje.

Cestu do areálu v Le Bourget si našli i politici, k vidění s rodinou byl například místopředseda hnutí ANO a bývalý předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček a nechybí ani místopředseda ČOV Filip Šuman.

Jednatřicetiletému brněnskému rodákovi vyšlo zapeklité semifinále. V pondělním boulderingu to dlouho vypadalo, že zapíše průměrné skóre a bude muset pořádně zabrat, aby se mezi nejlepší osmičku z dvaceti lezců dostal. Na poslední stěně ale dokázal dosáhnout konečného chytu, zapsal téměř 25 bodů a jako jeden z pouhých šesti olympioniků tak „topoval“. Sám Ondra přiznal, že bouldery byly zatraceně těžké. „Stavěči nám to dost osolili,“ smál se.

První část semifinále zakončil jeden z nejznámějších světových lezců na páté příčce se 48,7 bodu. Středeční obtížnost mu vyšla ještě lépe. Ondra šel na řadu jako třináctý, což znamenalo, že pokud všechny své předchůdce v součtu bodů z boulderingu a obtížnosti porazí, zajistí si finále bez ohledu na výkony sedmi zbývajících lezců.

Ondra to dokázal. S ledovým klidem si dolezl pro 68,1 bodu, což byl nakonec druhý nejlepší výsledek na obtížnosti z celého startovního pole. V celkovém součtu zapsal český reprezentant 116,8 bodu a ze semifinále postoupil coby třetí nejlepší lezec.

Laik by si mohl říct, že Ondra snad jen splnil povinnost. Ale nemohl by být dále od pravdy. Po chybě na obtížnosti selhal například žhavý adept na medaili, Tomoa Nasaraki z Japonska. Do finále se neprocpal ani Francouz Sam Avezou, jenž měl po boulderingu o pár desetin lepší skóre než Ondra, ale obtížnost se mu stala osudnou.

Semifinálové výkony Ondry byly vzhledem k bojům o medaile irelevantní, neboť všichni lezci začínali od nuly.