Článek
Proč jste doporučila MOV, aby umožnil start ruských a běloruských sportovců jako neutrálních?
Cítím, že je důležité dělat rozdíl mezi státy, které zakazujeme, a individualitami. Jednotlivci mají práva účastnit se sportovních klání stejně jako ostatní. Mají právo nebýt diskriminováni na základě své národnosti. Tito konkrétní sportovci nebyli shledáni vinnými žádným soudem z porušování lidských práv a nebyli kolektivně těmi, kteří rozhodli o nelegální válce na Ukrajině. Takže si myslím, že je proti základním principům lidských práv, aby byli diskriminováni.
Ve vyjádření zaslaném MOV píšete, že sankce proti ruským a běloruským sportovcům byly už dříve legitimní (absence státní hymny i vlajky) a to z důvodu, že přímo cílí na dané státy. Tyto země ale využívají sport jako svou propagandu. Proč se tomu OSN nevěnovala dřív a rezonuje to až nyní před olympijskými hrami?
Nezmiňuji se o tom před olympijskými hrami. Zmiňuji se o tom v souvislosti s násilím, které pokračuje. Když začala válka, mou první prioritou bylo vydat prohlášení, že se jedná o nelegální válku, která porušuje kulturní práva lidí, kteří žijí na Ukrajině. Protože je to válka, jejímž odůvodněním bylo, že neexistuje ukrajinský národ, a to je porušení národní a kulturní identity Ukrajinců.
Musíme být ale spravedliví a neřídit se nenávistí v našem rozhodování. Proto říkám, že zákaz startu zemí je v pořádku, ale zakázat start jednotlivcům je porušování jejich práv. Mluvím o sportovních akcích, ale také o kulturních aktérech, kteří jsou zakazováni na koncertech či festivalech. Co bude dál? Co mezinárodní komunita vyžaduje, abychom udělali pro vyjádření podpory Ukrajině? Spálit Vojnu a mír? Zakázat Čajkovského hudbu? Co je náš limit? Je v pořádku porušovat lidská práva, protože je Rusko porušuje na Ukrajině?
Jen abychom si to ujasnili. Stavěla jste se tedy proti zákazu účasti individuálních ruských a běloruských sportovců od začátku války?
Ano, je to porušení lidských práv. Bylo to porušení od začátku války, je to porušení teď a zůstane porušením, dokud bude pokračovat.
Někteří ruští sportovci jsou členy armádních klubů, například CSKA Moskva. Členové té samé armády teď zabíjejí na Ukrajině. Nevidíte v tom problém?
Někteří britští sportovci jsou členové armády. Někteří američtí sportovci jsou členové armády...
Ale tyto armády nejsou ve válce, nebo nekonají žádnou agresi vůči jiným.
Takže teď budeme diskriminovat na základě profese? Pokud jednotliví sportovci budou usvědčeni z páchání zvěrstev, měli bychom omezit jejich lidská práva. Dokud ale nebudou usvědčeni, nemůžeme je diskriminovat na základě jejich národností, občanství či profese. Pokud budeme zakazovat aktivní vojáky v Rusku, měli bychom zakazovat aktivní vojáky v Sýrii či kdekoliv jinde, kde byly války. Je tady více míst než Ukrajina. Měli bychom být konzistentní tam, kde uplatňujeme omezování lidských práv.
Máme tady precedens jako olympijské hry v roce 1948 a zákaz účasti Německa. Proč je ta situace nyní rozdílná?
Pokud jde o zákaz sportovců, tak tady máme ještě Jihoafrickou republiku (kvůli apartheidu se neúčastnila OH od roku 1964 do roku 1988 - pozn. red.). Najdu ale také několik precedentů, kde sportovci mohli startovat pod neutrální vlajkou, například dopingové aféry. Proč by válka na Ukrajině měla být něco víc než jiné války, které se odehrály na různých místech planety od druhé světové války?
| Sankce OSN vůči Jugoslávii |
|---|
| Od května 1992 do října 1996 byly na Jugoslávii uvaleny sankce za účast její armády ve válce v Bosně a Hercegovině. Země OSN přestaly z Jugoslávie dovážet zboží a ani žádné nevyvážet, což mělo za následek prudký propad životní úrovně obyvatel i ekonomické výkonnosti země. Kvůli uvaleným sankcím například fotbalová reprezentace Jugoslávie nemohla hrát mistrovství Evropy 1992. Dodatečně ji nahradili Dánové, kteří pak evropský šampionát vyhráli. |
Musím nad tím přemýšlet a myslím, že veškerá srovnávání nesedí. Lidská práva nebyla ve 40. letech tolik uznávaná jako teď. Protože jsme proti válce a proti tomu, jak se stát jako Rusko chová, jsme v souladu s démonizováním a trestáním jednotlivců, kteří v tomto státě žijí? To je klíčová otázka a já s tím v souladu nejsem.
Na Jugoslávii v době občanské války ale OSN uvalila v 90. letech sankce. Proč volí nyní jiný přístup?
Je úplně stejný. Účast Ruska a Běloruska na olympiádě bude zakázána. Rada bezpečnosti však nepřijala žádnou rezoluci, která by vyzývala státy, aby přijaly nezbytná opatření a vyjádřily tak svůj nesouhlas s válkou. V tom je odlišná situace se zmíněnou Jihoafrickou republikou, kde uplatnili politiku apartheidu a ze svých řad úplně vyloučili černošské sportovce. Neměli bychom také zapomenout, že tam šlo o přímou diskriminaci. Myšlenka toho, že porušíme lidská práva s odůvodněním toho, co páchá Rusko, není správná. Neměli bychom se stát novým Ruskem, to my nejsme. Chceme dodržovat lidská práva všech i přes agresi a nelegální válku.
Jaká je odezva OSN na páteční londýnský summit, kde se 35 zemí postavilo proti tomu, aby MOV umožnil ruským a běloruským sportovcům soutěžit na olympijských hrách? Jedná se o země, které jsou součástí OSN.
Nevím, protože jsem nezávislá expertka při OSN. Politika by ale neměla potlačovat lidská práva. Když pětatřicet států řekne, že odteď budou vylučovat ženy ze školy, řekneme si, že to je v pořádku? Ne, lidská práva nejsou založena na většině nebo menšině. Jsou založena na kolektivních právních závazcích, které státy přijaly. Lidstvo přijalo právní závazek, že nebude diskriminovat jednotlivce jen na základě jejich národnosti. Je snadné tyto zásady respektovat, když nedochází ke konfliktu. Potíž je právě nyní. Respektovat lidská práva, i když musíme učinit těžká rozhodnutí.
