Evenepoel píše cyklistickou historii! Dvě medaile pro Francii, Vacek dojížděl s hvězdami

V hlavním poli byl vidět i český dres Mathiase Vacka, který se však nedokázal dotáhnout do skupiny o bronz a finišoval těsně za hvězdami, mistrem světa Mathieu van der Poelem a olympijským šampionem na horských kolech Tomem Pidcockem, na 14. místě. Překonal tak nejlepší český výkon v samostatné historii Romana Kreuzigera, jenž byl v Londýně patnáctý.

V šest a půl hodiny dlouhém závodě se začalo jet v pořádném tempu až na posledních sto kilometrech. „Pak už to bylo strašně tvrdé,“ líčil Vacek, jenž se daleko před cílem dvakrát z pelotonu snažil zaútočit, leč neúspěšně.

Pak už nástup střídal nástup. „Bojoval jsem, ale bylo těžké si všechny hlídat, jak jsem na to byl sám. Začaly se tvořit skupinky, nikdo na nic nečekal,“ popisoval 22letý rodák z Berouna, který se v závěru snažil dotáhnout do početné skupiny jedoucí o bronz.

„Bohužel jsem neuvisel Attilu Valtera ani Tomse Skujinše, to mě trochu mrzí,“ připustil. I tak dojel se ztrátou 1:51 na výborné čtrnácté pozici. „Jsem spokojený. Nechal jsem tam všechno, víc to nešlo,“ tušil Vacek.

Konkurence totiž byla obrovská. A zejména Remco Evenepoel ukázal, že i s Tour de France v nohách má stále úžasnou formu. Zaútočil v ideálním momentě na kostkách ve stoupání na Montmartre ve chvíli, kdy se jeho konkurent van der Poel zrovna zotavoval z nástupu.

Rychle se dotáhl do silné vedoucí skupinky, z níž postupně drtivým tempem odpáral všechny soupeře. Zbyl už jen Francouz Madouas. „Nebyl jsem si jistý, že ho zvládnu urvat, ale pak už jsem cítil, že mu docházejí síly. Zbavil jsem se ho a pak už jen pokračoval stále stejně do cíle,“ hodnotil ve finiši pro Eurosport 24letý Belgičan, třetí muž nedávné Tour.

Na Madouase si okamžitě vypracoval velký náskok a nedojíždělo ho ani hlavní pole s dalšími favority. Vyděsil ho ovšem defekt necelé čtyři kilometry před cílem. „Musel jsem hned vyměnit kolo. Mechanické auto zrovna nebylo připravené, takže to bylo dost stresující. Ale naštěstí jsem měl dostatečný náskok,“ říkal s úlevou. „Ale z té nervozity a z toho výkonu je mi dost špatně, jsem zničený,“ přiznal Evenepoel.

O to víc si ale vychutnával slavnostní projetí cílem. Ve finiši slezl z kola, stoupl si za něj a s Eiffelovou věží za zády grandiózně roztáhl ruce. „Věděl jsem, co mám za sebou, takže jsem tušil, že z toho budou hezké fotky,“ usmíval se. „Jen se na to podívejte, na lepším místě se vyhrát nedá,“ gestikuloval nadšeně.

V pouhých 24 letech tak už má ve sbírce tituly mistra světa z časovky i silničního závodu, stejně tak i zlaté olympijské medaile z obou disciplín. „Jsem na sebe hrdý. Jako první vyhrát na olympiádě časovku i hromadný závod? To se zapíše do historie,“ uvědomoval si Evenepoel.