Nejobletovanější tým olympiády na vlastní kůži: nechybělo ani bučení a provokace

Paříž (od našeho zpravodaje) - Zájem je obrovský. Vyprodáno. Přibližně hodinu před úvodním rozhozem zavírá ochranka vchod na mediální tribunu. „Je plno, počkejte, prosím,“ opakuje mladík z organizačního týmu. „Přidáváme místa, bude to chvíli trvat,“ dodává.

Fronta narůstá, po pár minutách má odhadem pět desítek novinářů. Najednou se zjeví žena se sluchátky a začne pomalu pouštět. „Zkuste sedačky u stropu. Pokud nebude volno, tak se prosím vraťte,“ apeluje na každého, kdo kolem ní mnohdy až prosviští. Po pár schodech vás zastaví její parťačka ve stejně zeleném tričku a ptá se: „Máte zabrané místo?“

„Jestli ne, běžte tady za další kolegyní. Ukáže vám, kam jít. Ale už tam nejsou stoly,“ upozorňuje. Přibližně deset řad v klasickém horním sektoru se rychle obsadí, volné místo byste hledali marně. Oba čtvrtfináloví soupeři, tedy Američané a Brazilci, se rozcvičují. Snad každý pohyb největší hvězdy Dream Teamu a pro někoho nejlepšího basketbalisty historie 39letého Jamese je doprovázen potleskem, zahučením. Fotografové sledují prakticky jen urostlého borce z LA Lakers v bílém tílku a s černým přiléhavým šátkem na hlavě.

Jenže v jednu chvíli vběhne na palubovku Joel Embiid, MVP předloňské sezony NBA z Philadelphie. Bercy Arenou se ozývá hlasité a očekáváné bučení. Embiid se narodil v Kamerunu, má francouzské i americké občanství. Na olympiádě se rozhodl oblékat barvy zámořské velmoci a fanoušci mu to dávají řádně, jak se říká, sežrat.

Bučí při každém dotyku s míčem. Oslavují každou jeho ztrátu, každou neúspěšnou akci. Ale že by si z toho hvězdný centr Philadelphie a jeho parťáci něco dělali? V momentě, kdy se chystá na trestné hody, provokuje. Když diváci nepřestávají, James je ze druhé poloviny svými dlouhatánskými pažemi ještě hecuje. Američané mají sebevědomí. Jsou dominantní, Brazilci vůbec nestačí.

Rozhodnuto bylo možná už po čtyřech minutách, kdy favorit vede 16:6. Jihoameričanům nepomáhá ani nesmírně aktivní chorvatský trenér Aleksandar Petrovič, který tráví spoustu času oběma nohama přímo ve hřišti

Kdo by čekal bouřlivou atmosféru, byl by zklamán. V počtu vlajek jednoznačně dominují brazilské, jenže i s těmi americkými jich bude tak možná ke dvaceti. Bída. Zatleská se při koši, při hezkém bloku, jinak by člověk slyšel spadnout špendlík. Není se čemu divit, když velká část publika je francouzská.

Vybočí tak jen dva momenty. Ovace si vysloužil americký rapper Snoop Dogg, který byl i součástí slavnostního zahájení her, a od pořadatelů dostal těžké miliony, aby obrážel sportoviště a propagoval olympiádu. Největší vřava však nastala, když kamery zabraly domácího miláčka Léona Marchanda. Dvaadvacetiletý plavec vylovil v Paříži z bazénu v La Défense Areně čtyři individuální zlata a přidal bronz se štafetou.

V hale, kde ještě v pondělí bojovaly o cenné kovy gymnastky v čele s Američankou Simone Bilesovou, zastínil Marchand úplně všechny. Brazilci mezitím ztrácejí víc a víc, nakonec s favority prohrávají jasně 87:122. Se závěrečnou sirénou ale začíná další boj. V mixzóně.

Během chvíle totiž přichází James, který vinou lehkého krvavého zranění v obličeji nedohrál, Curry, Embiid, Durant nebo Jrue Holiday. Desítky žurnalistů natahují ruce s telefony a diktafony, dostane se jen na někoho. Výsostné postavení v první řadě má například slavný novinář David Aldridge, známý mimo jiné z filmu The Last Dance o Michaelu Jordanovi.

Je to šrumec trvající kolem 15 minut. A najednou je klid. Někdo míří do tiskového střediska, takový Aldridge sebere svůj malý kufřík a zamíří nejbližším východem pryč z areny.

Ví, že ho čeká ještě mnoho práce. Američané vyzvou v semifinále Srby, které v základní skupině porazili 110:84. A v případném boji o zlato buď domácí výběr, nebo úřadující mistry světa z Německa.

Každopádně kouč Steve Kerr, zároveň trenér Golden State Warriors a bývalý spoluhráč Jordana z Chicaga, poskládal tým, s nímž chce rozhodně navázat na triumfy ze čtyř předešlých olympiád. I když na světových šampionátech nastupují často s béčkem až céčkem, hry jsou pro ně stále nejvíc.

Jamese inspiruje i zesnulý Kobe Bryant, s nímž opanoval olympiádu 2008 v Pekingu i 2012 v Londýně. Kerr postavil zajímavý výběr založený na týmové práci a jasně daných rolích. Rozhodně neukázal na dvanáctku nejlepších střelců NBA.

Povolal výborného obránce a rozehrávače z Bostonu Derricka Whitea i jeho slavnějšího parťáka Jaysona Tatuma. Dále 23letého mladíka z Minnesoty Anthonyho Edwardse, dalšího borce s precizní defenzívou Bama Adebaya z Miami nebo naopak ryzího střelce Devina Bookera z Phoenixu.

Zlato je pro Američany velkým cílem. Stále panuje srovnání se suverénním Dream Teamem z Barcelony 1992 pod vedením zmíněného Jordana. Jisté je, že se po Paříži znovu rozjede debata, zda James, nebo Jordan. A na výsledku pařížského turnaje bude hodně záležet.