Článek
Chtěl se prát o užší finále, elitní osmičku. Předvedl sice vyrovnanou, ale na postup příliš krátkou sérii s nejdelším pokusem 783 cm.
„Přitom jsem se cítil lépe než v kvalifikaci, ale dost jsme bojovali s větrem,“ litoval Juška, jemuž v první sérii foukal protivítr 1,3 m/s, nejvíce ze všech, ve druhé naopak lehce do zad. „A rozdíl přes metr za sekundu hraje na odrazovém prkně velkou roli,“ připomínal.
„Musel jsem si dávat pozor, abych nepřešlápl. Ale vítr se točil všem, na to se nechci vymlouvat,“ vyprávěl bývalý halový vicemistr Evropy, jemuž kouč Josef Karas dával signály jako trenéři skokanů na lyžích na věži.
„Akorát, jak se to pořád otáčelo, tak mi třeba ukazoval, že už je vítr dobrý, ale na rozběhu jsem furt cítil silný protivítr,“ popisoval nevyzpytatelné podmínky.
Atmosféru olympijského finále zažíval český rekordman poprvé. Povzbuzen nedělním výkonem 815 cm, kterým si o více než dva decimetry posunul maximum ve spíše protrápené sezoně.
Olympijské hry 2024 proběhly od 26. července do 11. srpna v Paříži. O cenné kovy ve Francii bojovalo 111 českých sportovců, kteří nakonec získali pět olympijských medailí.
Při prvním finálovém pokusu nechal dost místa na odrazu, při druhém se nezlepšil. Věděl, že pro elitní osmičku musí ve třetím doletět aspoň na 797 cm, ale k tomu mu chybělo čtrnáct centimetrů. Posmutněle se na sebe s Karasem podívali, Juška věděl, že na loňské sedmé místo z mistrovství světa v Budapešti nenaváže.
Chtěl ve finále víc, ale v kontextu celé sezony bere olympijskou top ten všema deseti. „Kdyby mi to někdo řekl před pár týdny, tak se mu vysměju do očí,“ přiznával Juška, jenž celou sezonu doháněl manko po zdravotních trablech v přípravě.
„Elitní osmička nebyla daleko, ale to bych chtěl po té sezoně až moc,“ věděl. A zaskákat si finále v tak bouřlivé atmosféře je také zážitek, na který jen tak nezapomene. „Fandili všem na plné koule, když jsem si je roztleskal. A jak dobíhaly stýplařky, to si i Tentoglu musel zacpat uši,“ říkal na adresu úspěšného obhájce zlata.
