Článek
Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodl ucházet se o pozici předsedy ČOV?
Ta myšlenka navazuje na to, že jsem ve sportu prošel různými úrovněmi od klubové po mezinárodní, zastupoval jsem výjimečné atlety, přivedl do republiky mezinárodní akce, předsedal multisportovnímu šampionátu v Mnichově a byl viceprezidentem Evropské atletiky. Jako dlouholetý předseda silného sportovního svazu se na tuto roli cítím připravený.
Co byste rád v čele Českého olympijského výboru dokázal?
Chtěl bych všechny vyburcovat k aktivitě, posílit fenomén sportu a pohybu. Nedaří se nám přesvědčit politickou reprezentaci, aby se tím důkladněji zabývala, ať už legislativně, nebo v oblasti budování infrastruktury. Už uběhlo několik let od projektů na revitalizaci olympijských center a Nymburk je pořád stejný, vysvětluju tu Honzovi Železnému, proč se tam nic nezrealizovalo. Cítím, že sport potřebuje nový impulz a energii.
Vy jste ale po boku Jiřího Kejvala v roli místopředsedy Českého olympijského výboru po celou dobu od roku 2012. V čem se tedy liší vaše vize?
Jiří Kejval byl v olympijském výboru už přede mnou, spolupracujeme dlouho a jeho vize znám. Nemyslím, že by se nějak dramaticky odlišovaly, každý umíme pojmenovat současný stav sportu. Lišit se mohou cesty. Buď si můžeme říct, že to nějak běží, nebo můžeme hledat cesty ze současné stagnace. A proto kandiduji.
Český sport v minulosti doplácel na svoji nejednotu. Vy jste i ve výkonném výboru České unie sportu, považujete za svoji silnou stránku, že umíte spojovat různé pohledy?
Určitě bych se o to chtěl pokusit. Pro český sport je strašně důležité, aby sportovní prostředí bylo silným a důstojným partnerem pro jednání s politickou reprezentací. Český olympijský výbor potřebuje spíše než sólisty dirigenta, důležitá je i shoda uvnitř.
S tím souvisí i role Českého olympijského výboru v rámci českého sportu vedle Národní sportovní agentury a České unie sportu. Jaká je?
Jiná než v roce 2012, kdy jsme hledali model po pádu Sazky. Český olympijský výbor nenaplnil roli, která se mu předurčovala, že by se mohl stát hegemonem českého sportu. A je třeba si znovu vykolíkovat prostor, říct, jaké má která organizace poslání a cíle, a najít shodu s národními svazy. Základní role je daná, zabezpečení účasti na olympiádách a dalších multisportovních akcích, jsem přesvědčen, že tu dělá dobře. Ale můžeme jít nad rámec, vytvořit platformu sportovních svazů, abychom na té vrcholné úrovni pomohli kvalifikovat co nejvíc sportovců s co nejlepšími výsledky. Tam vidím dost práce do budoucna.
Libor Varhaník
- 59 let
- od roku 2009 předseda Českého atletického svazu
- od roku 2012 místopředseda Českého olympijského výboru
- v letech 2019–2023 místopředseda Evropské atletiky
- člen výkonného výboru České unie sportu
- předseda představenstva Skiareálu Špindlerův Mlýn
Český olympijský výbor spustil i řadu projektů, které jsou nákladné, ale mají velký ohlas i mimo vrcholový sport. Pokračoval byste v nich?
S Jirkou spolupracujeme řadu let, nemám nic proti projektům, které děláme. Ale usiloval bych o SWOT analýzu těch projektů jako Olympiáda dětí a mládeže, Olympijské festivaly či Olympijský běh, abychom si určili, které projekty a v jakém finančním rozsahu dál realizovat. Aby to odpovídalo vůli členů olympijského výboru.
Třeba Olympiáda dětí a mládeže přináší mladým sportovcům nezapomenutelné zážitky, ale objevují se i kritické hlasy, že podporuje ranou specializaci a dávalo by větší smysl prostředky investovat do rozvoje všestrannosti.
To je přesně téma, které by se mělo diskutovat na úrovni sportovních svazů. Na jednu stranu je to úspěšný a rezonující projekt, v němž se vidí představitelé krajů, a ty soutěže výrazně přesahují rámec standardních mládežnických šampionátů. Ale zaslouží si důkladnou analýzu od těch, kteří se na sportovním vývoji dětí podílejí dlouhodobě.
Vrátím se ještě k České unii sportu, která si v červnu po rezignaci Miroslava Jansty bude také volit nové vedení. Nezvažoval jste vydat se tou cestou?
Nezvažoval ani nezvažuju. Ta organizační činnost a správa majetku, kde vidím její roli, je bezesporu důležitá, ale mám bohatší zkušenosti z olympijského sportu číslo jedna a svoji roli vidím primárně u sportovního výkonu.
Libor Varhaník na snímku z tiskové konference k mítinku Czech Indoor Gala
Nedávno se na mezinárodním poli pokoušel o přechod z nejvyšší atletické na nejvyšší olympijskou pozici Sebastian Coe, ale volba šéfa Mezinárodního olympijského výboru pro nej skončila fiaskem. Čím to? Neodradil vás tento příklad?
Určitě jsem mu to nepřál, protože osm hlasů je v jeho postavení skoro dehonestující. Ale víme, kdo byl, jak se říká, v conclave preferiti, Coe to v očích současného prezidenta nebyl. A establishment Mezinárodního olympijského výboru nechtěl jít cestou změn, které by Seb implementoval. Těžko podceňovat i strunu, na kterou volba Kirsty Coventryové zahrála, první žena, první předsedkyně z Afriky… Ale ten propastný rozdíl mezi ní, Samaranchem a Coem mě překvapil. A jestli mě ten výsledek neodradil? Ne, ale nejsem naivní, prošel jsem spoustou voleb. Pro mě je důležité jít za svým programem a probudit z letargie všechny, kdo tu sport děláme. Nejsme jednotní, negenerujeme prostředky, prohráváme s lobby tabáku či farmacie.
Do voleb ale moc času nezbývá, setkáváte se teď se členy pléna? Může se stát, že pokud zjistíte, že nemáte dostatečnou podporu, do volby nakonec nepůjdete?
Scházím se a budu se scházet s delegáty pléna, ale u mě to není o egu, kdo bude zvolen předsedou a kdo místopředsedou, jde o to, aby šel výbor správným směrem. Pro mě je důležité využít prostor těch tří týdnů, abych zjistil, jaký mají delegáti pohled na směřování ČOV i na personální úrovni. Těžko teď vylučovat jakékoliv možnosti.
Volby v atletickém svazu se konají jen o čtyři dny dříve. Co se bude dít, pokud budete poté zvolen i šéfem Českého olympijského výboru?
To je spekulace, musíme nechat volby proběhnout a je předčasné hodnotit, co bude po volbách. Legislativně je možné vše, ale v praxi to těžko komentovat.
Čekal bych, že nějaký scénář pro tuto variantu máte. Předpokládám, že i zástupce atletického prostředí bude zajímat, co by bylo s vaší pozicí…
Odpověď bude stejná. Do voleb je času dost a nikdo neumí říct, co se stane za další čtyři dny.
V dalším volebním období byste se stal nejdéle vládnoucím šéfem české atletiky. V čele svazu byste stál dvacet let, Karel Pilný před vámi devatenáct. Nikdy jste přitom neměl protikandidáta. Čím to, že se za ty roky nikdo s takovou ambicí neobjevil?
Zní to hezky a vážím si toho. Nemyslím si ale, že by atletické prostředí nedokázalo vygenerovat lidi, kteří by ho vedli. Ale snažíme se pracovat každý den co nejlépe, vytvořit kolem sebe silný tým lidí, který má své role a je v nich spokojený.
Kam chcete posunout českou atletiku dál?
Ty priority se do velké míry ztotožňují s těmi v olympijském výboru. Atletika učí základní pohybové dovednosti skákat, běhat, házet… Vidíte, že jako společnost jsme v pozici, kdy u dětí už obezita přeskočila nadváhu, bavíme se o skokanovi roku v obezitě v rámci Evropské unie, přibývají kardiovaskulární onemocnění. Začíná nás postihovat i mentální stránka v podobě úzkostí, depresí, poruch stravy. A já vidím obrovskou příležitost, jakou roli může sport ve společnosti hrát. Členskou základnou je atletika druhý největší sport, ale chci tu naši roli posílit a ruku v ruce s tím jde zlepšení atletické infrastruktury.
Ta je nedostatečná zejména přes zimu, v Česku fungují jen tři plnohodnotné haly.
Jsme trochu obětí vlastního úspěchu, kdy oddíly musejí děti i odmítat… Dalším cílem je pokračovat v prolnutí reprezentace a talentované mládeže. Za poslední čtyři roky nám odešla unikátní generace atletů se 46 medailemi z největších akcí. Jsem rád, že se nám daří to období překlenout, i když nás čeká ještě hodně práce. Důležitý je i proces digitalizace svazu, a to nemluvím o věcech jako plánované vybudování nového sídla svazu.
Co návrat nějaké vrcholné atletické akce do Česka? V letech 2007 a 2011 pořádala Ostrava mládežnické šampionáty, před deseti lety viděla Praha halové mistrovství Evropy, v roce 2018 Ostrava derniéru Kontinentálního poháru… Od té doby nic, pokud nepočítáme chodecké šampionáty v Poděbradech.
Ty ambice bezesporu máme, ale chtěli bychom, aby to dávalo hmatatelnější smysl a nebylo to plácnutí do vody. Po šampionátu v Praze jsme drželi halovou atletiku na vrcholné úrovni a dnes máme ostravský Czech Indoor Gala jako letos pátý nejlepší mítink na světě. Před Kontinentálním pohárem se v Ostravě proinvestovalo 1,5 miliardy a máme tam nejlepší stadion pro atletiku a vedle postavenou halu. Takže si to umím představit, kdybychom k tomu dobudovali nějakou infrastrukturu. Nemáme Orbána, abychom uspořádali mistrovství světa jako v Budapešti, to by stálo několik rozpočtů Národní sportovní agentury. A musíme být racionální v situaci, v jaké se Česko nachází.
