Článek
Ve Finsku před necelými 73 lety tehdy senzačně ovládl váhovou kategorii do 57 kilogramů, když na body udolal všech pět soupeřů, včetně Itala Caprariho ve finále.
Zachara pocházel ze skromných poměrů. S boxem začal až koncem války, když mu bylo 15 let. O čtyři roky později měl debutovat pod pěti kruhy na olympiádě v Londýně, ale do dějiště neodletěl, přednost dostal funkcionář KSČ.
Ján Zachara (vpravo) v ringu s egyptským boxerem Anisem v roce 1956
Všechno si však vynahradil v Helsinkách. Za zlato pak oficiálně dostal tři metry látky, povýšení na poručíka, hodinky a 12 svazků Stalinových spisů. Spolupracovníci z textilní továrny ale zorganizovali sbírku a vybrali pro boxerského šampiona přes deset tisíc korun.
Zachara reprezentoval ještě na Hrách v Melbourne 1956 a po skončení kariéry se usadil v Dubnici nad Váhom, kde působil jako trenér a předával svůj um dalším generacím boxerů.
Od UNESCO získal titul Rytíř fair play, nikdy nepil, nekouřil. Ale miloval tanec. Záliba v polce, valčíku a tangu mu, jak říkal, přinesla i největší úspěch kariéry.
