Článek
Příliš optimistické vzhledem k návratu do plnohodnotného trénování nejsou ani prognózy lékařů. Ti uvádějí, že k němu může dojít až příští rok v březnu, což Omarov rezolutně odmítá. „Až mi doktor řekne, že noha je stoprocentní, tak jsem ochotný jít přes bolest a zatížit ji,“ povídá s tím, že musel přehodnotit plánovaný konec kariéry a pomalu a jistě očkem pokukuje po olympiádě v roce 2028.
Před necelými dvěma týdny jste zažil obrovskou bolest, jak se cítíte nyní?
Fyzicky dobře, zotavuji se z toho. Psychicky to bylo trochu horší. To nejhorší období jsem měl v nemocnici, kdy probíhalo zahájení olympiády. Akorát jsem se probouzel z narkózy a neměl jsem chuť ani náladu se na to dívat. Jakmile se řeklo olympiáda, tak se mi rozbušilo srdce. Teď už jsem to schroupal a hrozně moc fandím našim klukům a holkám, aby přivezli ještě nějakou tu medaili.
Olympijské hry 2024 proběhly od 26. července do 11. srpna v Paříži. O cenné kovy ve Francii bojovalo 111 českých sportovců, kteří nakonec získali pět olympijských medailí.
Díval jste se i na zápasení, v němž jste chyběl?
Ano, díval. Běžely zápasy v mé váze, díval jsem se i na rozlosování, které by mě na turnaji čekalo. Je to trochu paradox, protože by na první kolo pro mě vyšel Alžířan, s nímž jsem zápasil v prvním kole na mistrovství světa a porazil jsem ho. Teď jsem poprvé mohl mít lepší zápas na první kolo, což mě samozřejmě také mrzí. Musel jsem to vstřebat. Nemůžu se ale dívat co by kdyby, ale dopředu. Odrazit se od toho.
Jak to vypadá s nohou?
Pořád mám nechodicí sádru. Furt tam mám stehy, nohu nemohu pokládat. V pátek bych měl konečně jít na vyndání stehů a od té doby už budu moct se aspoň posadit na židli a nohu položit na zem. Je to lepší, než jen takhle ležet. Jsem zvyklý furt něco dělat, a ne celý den ležet.
Kdy přijde návrat do tréninku?
Chtěl bych co nejdřív. Vršek těla je čerstvý, můžu začít posilovat. Ale tím, že s nohou nemohu manipulovat a ani ji položit, tak trénink nepřipadá v úvahu. Zatím mám nějaká mačkátka, abych se nějak odreagoval, ale až mi vyndají stehy, tak bych rád začal s tréninky. Chci tahat gumy, abychom silový tonus a formu na olympiádu přetvořili v nějakou funkční hmotu. Aby to po návratu nebylo tak komplikované.
Co návrat na žíněnku? Jaké jsou prognózy od lékařů?
Říkají, že se tam podívám až v březnu, ale věřím, že to bude dřív. Achilovka praskla v nejhorším místě, je to těžší na hojení a bude to trvat déle. Beru to jako výzvu, ale rozhodně se tam nechci postavit až v březnu. Chci být funkční mnohem dřív. Vím, že dokážu jít přes bolest, ale jen se bojím, abych něco nezanedbal. Až mi ale doktor řekne, že ta noha je stoprocentní, jsem ochotný jít přes bolest a zatížit ji.
Už přemýšlíte o další letní olympiádě, k níž dojde až v roce 2028?
Po téhle olympiádě jsem chtěl končit, ale s medailí. Řekl jsem, že pokud udělám medaili, tak skončím hned. Někdo ale nejspíš nechtěl, abych hned skončil, takže se mi to tímhle prodlužuje. Nedopustím a ani nechci, aby si mě všichni ti, co mě podporovali, zapamatovali tak, že to pro mě byla velká škoda přijít o olympiádu. Nechci to svádět na smůlu, ale chci se rozloučit na vrcholu. Já si rozhodnu, kdy skončím. Chci to nechat na sobě.
Artur Omarov ještě v nemocničním pokoji.
Jaký názor na pokračování vaší kariéry má vaše rodina?
Podporuje mě v tom. Ví, že bych se doma trápil tím, že by si mě lidé zapamatovali tak, že jsem skončil těsně před olympiádou kvůli zranění. Tím, že jsem se rozhodl pokračovat, mě určitě budou podporovat. Teď jsem neměl čas na děti ani na ženu. Furt jsem byl pryč. Doma jsem byl třeba jen dvě tři hodiny, pak zase na trénink. Byl jsem hrozně moc vytížený, doma jsme se se ženou nestihli podívat ani na film či zprávy. Teď jsem týden doma a najednou je ze strašně vytíženého sportovce člověk, který je 24 hodin doma a nic nemůže.
Říkal jste, že jste v životě čelil už několika výzvám, dá se tahle k nějaké přirovnat?
Asi nedá. Co se týče sportovní kariéry, tak tohle je pro mě asi největší tragédie. Na tuhle olympiádu jsem se chystal a cítil jsem, že medaili mohu udělat. Kdybych se kvalifikoval tak, že jsem se jen kvalifikoval a cítil jsem, že jsem na tréninku bitý a že to nejde, tak bych se s tím smířil daleko víc. Teď nám to ale všude šlo a všechna utkání, která jsme měl, jsem vždycky vyhrál. Ať už s olympioniky, nebo medailisty ze světa. Věděl jsem, že to jde správnou cestou. Když to vrcholilo k olympiádě, tak forma šla nahoru. Já i můj trenér jsme říkali, že se teď nesmí nic stát. Jako bychom to těsně před odjezdem zakřikli…
Co na to trenér? Údajně chtěl rovněž po této olympiádě skončit.
Ještě jsme se o tom úplně nebavili, ale tím, že zjistil, že chci pokračovat, tak se mě zeptal, jak se na jeho pokračování tvářím já. Řekl jsem mu, že jsem pro. Stejně tak jsem mu sdělil, jak dlouho bude trvat můj návrat. Poprosil jsem ho, aby mi dal čas, než se dokážu vrátit v plné síle.
Dostal jste spoustu podpůrných zpráv, od koho vás nejvíce potěšila?
Bylo jich strašně moc, daly mi tu sílu i motivaci pokračovat. Psali mi nejbližší, kamarádi, trenéři i soupeři, kteří teď zápasí na olympiádě. Hrozně mě to nakoplo. Tolik gratulací jsem nedostal, ani když jsem vyhrál medaili ze světa. Neskutečně mě to nabilo. V tu chvíli to pro mě bylo strašně motivující.
