Breakdance na OH budí vášně. Australanka čelí výsměchu, mluví se o trapasu

Paříž (od našeho zpravodaje) – Už jen samotné ohlašování jednotlivých závodníků je v porovnání s ostatními sporty netradiční. Místo jmen se používají přezdívky.

Třeba v ženském finále se proti sobě utkaly b-girl Nicka a b-girl Ami. Při pohledu do občanek zjistíme, že se jedná o Litevku Dominiku Banevičovou a nakonec zlatou Japonku Ami Juasaovou. Zkrátka jiné zvyky a tradice, což si organizátoři od breakingu slibovali.

Sportoviště umístili společně se skateboardingem, BMX nebo basketbalem 3×3 na náměstí Svornosti. Šlo o jeden z největších vybudovaných areálů celých her. Finálových sekcí se účastnil šéf Mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach i velké světové celebrity. Publikum, kterému je disciplína určena, si jistě přišlo na své.

Ale dostal se breakdance za jeho hranice? Ve společnosti se ve velkém neprobírají výkony či triky vítězů a na sociálních sítích jsou hitem spíše určité bizáry či politická gesta.

Asi nejvíce se řeší vystoupení 36leté Australanky Rachael Gunnové, tedy b-girl Raygun. Svými netradičními pohyby připomínala klokana nebo T-Rexe a v souboji s o generaci mladšími soupeřkami propadla. Někdo mluví o trapnosti, bláznovství. Australanka se dočkala nemalého posměchu.

„Nikdy jsem nechtěla porazit tyto dívky v tom, co umí nejlépe, v dynamice a silových pohybech, takže jsem se chtěla pohybovat jinak. Být umělecká a kreativní, protože kolikrát za život máte takovou šanci ukázat se na mezinárodní scéně,“ vysvětlila. Rozhodčí nezaujala, nezískala jediný bod a ze soutěže vypadla v prvním kole.

Ale pojďme dál, konkrétně na diskvalifikaci Afghánky Manizhy Talašové, která v Paříži reprezentovala tým uprchlíků. Na Place de la Concorde nastoupila v kostýmu s bleděmodrým pláštíkem, na němž byl nápis „Free Afghan Women“ (Osvoboďte afghánské ženy).

Ať už je příběh Talašové jakýkoliv, Federace World DanceSport, která nový olympijský sport řídí, vyhodnotila moment jako zakázanou prezentaci politického hesla.

Do třetice ještě návrat k Litevce Banevičové, jež na každý svůj battle oblékla šátek durag, který kdysi nosili zotročení Afričané, aby si svázali vlasy při práci. Durag je stále symbolem určitých komunit i hip hopu obecně. „Když jej však nosí ti, kdo nejsou černé barvy pleti, mohou být duragy považovány za kulturní apropriaci. Banevičová je běloška,“ píše agentura AP.

Tohle jsou momenty, které širokou veřejnost upoutaly nejvíce. Už se tolik neřeší, že prvním olympijským vítězem v mužské kategorii je Kanaďan s přezdívkou Phil Wizard, jenž ve finálové bitvě porazil domácího Francouze Danyho Danna.

„Breakdance možná odradil příliš mnoho nových diváků, než aby získal očekávaný pozitivní ohlas při své olympijské premiéře. Musíme první dojem změnit. Vyskytly se významné organizační a řídicí nedostatky, které se daly snadno odstranit, ale bohužel negativně ovlivnily první setkání breakingu s globálním publikem,“ říká Zack Slusser, viceprezident organizací Breaking for Gold USA a USA Dance.

Pro další hry za čtyři roky v Los Angeles si dá breakdance pauzu. Zda se někdy do programu her vrátí, teď těžko předjímat. Zatím se spíše zdá, slovy Jiřího Luňáka ze seriálu Okresní přebor, že se jedná o „experiment, který se nevydařil“.