Bojím se, že mě probudí ze snu, říkal Macháč. Siniakovou dojala hymna k slzám

Paříž (Od našeho zpravodaje) – Bylo to drama, které ale mělo nádhernou zlatou tečku. A tak Kateřina Siniaková a Tomáš Macháč se půlhodinu před půlnocí usadili před zahraniční i české novináře coby olympijští vítězové.

KS: Znamená to pro nás hodně, byl to fakt těžký a stresující zápas až do konce. Jsem ráda, že jsme vyhráli, a mám z té zlaté velkou radost.

TM: Byl to náročný mač proti kamarádovi z tour. Začali jsme dobře, oni se ve ale druhém setu ohromně zlepšili a v super tiebreaku nikdy nevíte. Bojovali jsme o každý míč pro naši zemi, a nakonec se nám povedlo získat zlato.

TM: Mám štěstí, že žádné nervy necítím, protože vždy musíte uhrát balon na druhou stranu a nepřemýšlet. Proto mám tyto vypjaté chvíle rád. Na konci jsme ale hráli úžasně, dávali jsme samé vítězné míče. Soustředil jsem se jen na to, jak každý míček vyhrát. Je mi Čanga, mého kamaráda, líto, nezasloužil si dát dvojchybu. Rozhodlo i to, že Katka zvládla jeho první skvělý servis. Pro toho kluka to není příjemné, když trefí dobrý servis a hráčka tam stejně je. Možná šel zbytečně na riziko. Já zase za stavu 8:7 trefil strašně těžký return. To jsem se uklidnil a nakoplo mě to.

KS: Určitě. V deblech hrajeme dost často super tiebreaky, což je těžké, protože to může dopadnout tak i tak. Ale naučí vás to hrát až do konce, protože dokud není konec, může se stát cokoliv. Jsem fakt šťastná, až mě to dneska dojalo, což jsem nečekala.

TM: Jsou od ní hrozně drahé.

KS: V týmu jste dva, takže je vždycky dobře, když si pomáháte, komunikujete. Nedávám rady, protože Tomáš je úžasný hráč. Nepotřebuje rady, ale v deblu jsme si pomohli navzájem, a to je nejdůležitější.

TM: To souhlasím, proto jsem si ji vybral. V tomhle jsem lišák.

KS: Díky moc, zní to úžasně. Letos jsem o tom dost přemýšlela. Musela jsem hrát s různými hráčkami a dokázala jsem, že zvládnu hrát a vyhrát s kýmkoliv, na což jsem fakt pyšná. Věřím, že umím dobře volej, nebojím se, baví mě to. To je asi recept.

KS: Každá medaile a trofej je úžasná a má jiné emoce, energii. Jsem pyšná, že jsme tohle dokázali a máme zlato. Na začátku bych tomu nevěřila.

TM: Já vždycky rád reprezentuju Česko na Davis Cupu, olympiádě… Jako kluk jsem se pořád díval na Kokosy na sněhu, kde reprezentovali Jamajčani na zimní olympiádě, miloval jsem i příběh Eddie Orel. A nenapadlo mě, že bych mohl dosáhnout něčeho takového, hlava mi to zatím nebere. Je to pro mě speciální. Tohle se nedá zopakovat. Užiju si to a doufám, že s Adamem (Pavláskem) to ještě dotáhneme a že si bronz taky vybojujeme. Zasloužili bychom si ho (hraje se v sobotu odpoledne).

Jaké byly emoce při hymně?

KS: Měla jsem obrovskou radost. Nečekala jsem, že to bude tak emocionální. S tenisem vůbec neslyšíme hymnu, takže to byl nezapomenutelný zážitek. Asi to na mě dolehlo, že se zlato zopakovalo. Je to krásný pocit.

TM: Já emoce neukazuju často, ale je to něco neuvěřitelného. Jsem strašně rád, že jsme mohli sdílet pódium. Jsou věci, které si v daný moment jen užíváte. Bojím se, aby mě někdo neprobudil ze snu. Jsem nohama na zemi a těším se, až medaili přivezeme domů. Pro tyhle věci to děláte. Byla to velká meta – zúčastnit se toho turnaje a přivézt zlato.

KS: Chutná skvěle. A schovám ji na bezpečné místo.

TM: Asi nejvíc jsem byl nervózní včera. Mohlo se stát, že jsem mohl dvakrát hrát o třetí místo, a to bych neunesl. Včera jsem hrál hodně nervózně a dneska, když jsem věděl, že máme jistou medaili, měl jsem jen menší obavy. Ale začali jsme skvěle. Jsem rád, že jsme to zvládli. Je to fakt něco krásného.

TM: Už je tři čtvrtě na dvanáct!? Zase ponocuji. Po fyzické stránce, když se tohle povedlo urvat, nebude na kurtu žádná únava. Na ten zápas se strašně moc těším. Pak musím letět do Montrealu, bude to náročné. Ale i kdybych šel zítra pozdě spát, užijeme si to s týmem. Nebudu sobecký a určitě to oslavíme.