Bizarní scény a velké zklamání. Ale někam nás to posunulo, tvrdí čeští mistři světa

Schweiner: To se zdá úplně neuvěřitelné, přijde mi to jako mnohem delší doba. I proto, že se do té doby tolik stalo… Vybavuju si, jak jsem byl izolovaný a na kurt mohl teprve, až když všichni odešli. Ale nemohl jsem použít normální sprchu. Na kurtu bylo vedro a písek strašně horký, tak jsem se kropil hadicí uprostřed kurtu, abych vůbec mohl dojít do šatny. Ty vzpomínky jsou úsměvné, na druhou stranu za momentální situace nepředstavitelné. Ale někam nás to posunulo.

Perušič: Velké zklamání to bylo, ale vzali jsme to jako motivaci, která zafungovala. I když pominu vítězství na mistrovství světa, těch kvalitních výsledků přišlo hodně. Herně jsme se posunuli my jako hráči i trenéři. Takže zpětně hodnotím jako dobré rozhodnutí, že jsme se rozhodli po Tokiu pokračovat.

Perušič: Asi se to dá říct. Myslím, že se tím posunula celá naše skupina a rozhodli jsme se usilovat o nějaký lepší výsledek, než bylo poslední místo z Tokia…

Schweiner: Samozřejmě to souvislost má, nějakým způsobem součástí skupiny budeme. Ale jakým, se řeší se svazem i sponzory. Napoví výsledky i to, jak se budeme zdravotně cítit po skončení sezony. A někdy v září říjnu se to všichni dozvíme.

Perušič: Pro nás je důležité, že ten projekt národního týmu pod italskými trenéry pokračuje. Budeme jeho součástí, ale určitě nebudeme mít jasnou prioritu.

Perušič: Byť to slovo nemám příliš rád, myslím, že můžeme působit i v roli jakýchsi mentorů. Ne že bychom poučovali mladé kluky, co mají dělat, ale máme dost zkušeností z mezinárodní scény. A občas je dobré, když má mladý hráč vedle sebe někoho, kdo už si prošel několik sezon na té nejvyšší úrovni, zažil vypjaté zápasy, těžké období. To může jejich růst urychlit.

Schweiner: Nabídek měl hodně a jsem strašně rád, že ten projekt pokračuje, protože Andrea za těch posledních sedm let stojí za výsledky mladých kluků i nás.

Perušič: A já doufám, že z toho nebudou těžit jen hráči, ale i čeští trenéři. Protože kouči s mezinárodními zkušenostmi jsou v českém prostředí poměrně vzácnou komoditou.

Perušič: Rozhodně nechci tvrdit, že by čeští trenéři neměli kvalitu. Ale ty zkušenosti s mezinárodním beachem jsou přece jen něco jiného, a to je nezbytná součást výbavy každého dobrého trenéra. A můj názor je, že jako český beachvolejbal jsme nevytěžili dost z toho, že jsme tu měli dobré trenéry. Tak doufám, že další čtyři roky se ponesou v trochu jiném duchu, když tu máme jeden z nejlepších, ne-li nejlepší trenérský tým na světě.

Perušič: Když víme, že spolu budeme spolupracovat dlouho a usilujeme o společný cíl, je fajn aspoň do základů jazyka proniknout, ukázat snahu, což je podle mě slušnost. Navíc je to i klíč k pochopení jejich kultury, hodně času trávíme i v Itálii. Je to dobrá věc pro život. Částečně je to podpořeno i tím, že na střední škole nebyly jazyky moje oblíbená činnost a zpětně toho lituju. Takže to pro mě byla možnost naučit se další cizí jazyk, i když většinou komunikujeme anglicky.

Schweiner: Víme, kde ty rezervy jsou. Bohužel byly docela velké, vlastně na žádném turnaji jsme nebyli zdravotně v úplně perfektním rozpoložení.

Perušič: Občas bylo trochu nešťastné načasování, protože jsme se třeba zranili nebo onemocněli v období, kdy sezona už byla v plném proudu a kdy jsme si nemohli dovolit úplně tomu dát tolik času, kolik jsme chtěli. A to se možná potom propsalo i do následujících týdnů nebo občas i měsíců. Na druhou stranu si myslím, že už jsme dostatečně zkušený tým, abychom se tímhle nenechali vyplašit, víme, že jasný cíl je olympiáda. A pokud se povede, na výsledky z jara už si nikdo nevzpomene.

Perušič: U týmů, které jsou žebříčkově níže postavené, jsme rozdíl zaznamenali, protože hrají bez jakéhokoliv tlaku a proti mistrům světa můžou jen překvapit. A pokud se jim podaří nás porazit, což se bohužel mnohokrát podařilo, je to pro ně úžasný skalp. Ale u týmů té nejlepší světové desítky to patrné nebylo. Myslím, že sami už jsme do té desítky nějakou dobu patřili a týmy si byly vědomy, že jsme poměrně kvalitní dvojice, které nechtějí čelit v nějaké rané fázi turnaje. Počítalo se s námi, že budeme sbírat solidní umístění, ale asi málokdo počítal, že dokážeme vyhrát tak velký turnaj.

Perušič: To je právě důkaz dvou věcí. Zaprvé, že mistrovství světa bylo velkým předělem, co se týče ekonomického zajištění našeho týmu. A za druhé, ubyly ty komentáře, protože od mistrovství světa bylo času o dost méně. Za to se fanouškům omlouváme a pokusíme se to napravit.

Perušič: S Brazilci máme negativní bilanci v podobě porážky na loňském mistrovství světa, budou určitě nejnebezpečnější soupeř v rámci skupiny. Ale jinak byl los celkem přívětivý.

Schweiner: Náš statistik Jaroušek (Bartoš) hned dostal zadání, aby naskautoval všechny zápasy našich soupeřů ve skupině. My to nějakým způsobem zařadíme do tréninku, ale soustředit se budeme hlavně na sebe, nemyslím, že by se příprava zásadněji měnila.

Schweiner: Vloni před mistrovstvím světa byl turnaj právě v Paříži a tam jsme byli asi v nejlepší formě za poslední dva roky. Takže teď chodíme do hypoxické komory. Stany jsme vyřadili kvůli vedrům, protože je v nich o několik stupňů více než venku, a kvůli tomu, že jsme pak přes noc byli vykázáni z našich ložnic, protože ten generátor řídkého vzduchu dělá hrozný hluk. To se manželkám moc nelíbilo, tak chodíme do komory každý všední den tak na hodinu.

Schweiner: Hned, jak se ohlásilo, že olympiáda bude v Paříži, organizátoři vypustili do světa prezentaci, jak budou kurty vypadat, byla to titulní fotka pro propagaci her. Bude to zážitek, skvělá atmosféra, má být vyprodáno. Ale jak se začneme rozcvičovat a pak se pískne, asi to vnímat nebudeme.