Článek
„Letošní antuková sezona vyvrcholila tradičně při French Open. Pořadatelé v čele s ředitelkou turnaje a bývalou úspěšnou tenistkou Amelií Mauresmovou překvapili zastřešením kurtu Suzanne Lenglenové. To ještě nevěděli, jak moc ho budou potřebovat. Ale střecha se bude hodit i při olympiádě, kdy se dá čekat velké vedro.
Pařížský grandslam je považovaný za fyzicky nejnáročnější ze všech. Nezvykle deštivý a chladný první týden připomínal spíš upršený Wimbledon. Nejen, že zpomaloval dvorce, ale odkládaný program psychicky vyčerpával hráče.
V ženském pavouku triumfovala Iga Šwiateková, nejslavnější Polka současnosti. Kromě Naomi Ósakaové deklasovala všechny soupeřky. Do finále strávila na centrálním dvorci jen 4 a půl hodiny, což je asi stejná doba jako jeden vyrovnaný pětisetový zápas mužů.
Podobně jako v Madridu, kde Sabalenkové odvrátila mečboly, měla také v Paříži jeden kritický zápas proti Japonce, kdy přežila svou smrt. Kromě bezkonkurenčně agresivní hry prokázala také psychickou odolnost. Její spanilá jízda pak připomínala Serenu Williamsovou ve vrcholné formě.
Senzací byl postup sedmnáctileté Rusky Mirry Andrejevové do semifinále, překvapivé byly také výkony temperamentní Italky Paoliniové, která si zahrála finále v singlu i v deblu.
Italů bylo na Roland Garros všude plno. Osm hráčů z Apeninského poloostrova hrálo ve 2. kole singlu, dostali se (Bolelli, Vavassori) i do finále čtyřhry. Poprvé se navíc stal prvním hráčem světového žebříčku Ital Jannik Sinner. Tento úspěch by ale radši vyměnil za semifinálovou výhru nad Carlosem Alcarazem. Vedl 2:1 na sety, z vítězství se však radoval soupeř.
Jednadvacetiletý Španěl vyhrál grandslamy na všech třech površích: hardu, trávě i antuce. Zraněné předloktí ho ale nutí dělat dlouhé pauzy, tohle byl jeho první triumf od březnového Indian Wells.
Sestřih finále French Open Alexander Zverev - Carlos AlcarazVideo: sntv
Po dvě desetiletí ovládala Roland Garros trojka Nadal, Djokovič, Federer, ale tomu je podle všeho konec. V budoucnu čekám velký souboj o trůn mezi Alcarazem a Sinnerem. A byl bych rád, kdyby mezi černé koně patřilo i naše trio Jiří Lehečka, Tomáš Macháč, Jakub Menšík. Stále ale platí, že nejdůležitější je být zdravý.
V této antukové sezoně naši jen vystrkovali drápy. V Madridu Menšík porazil Dimitrova a Lehečka Nadala, Macháč v Ženevě Djokoviče. A myslím, že ve třetím kole French Open měl na to, aby vyřadil i Medveděva. To byla škoda.
České tenistky byly oslabené neúčastí Petry Kvitové a loňské finalistky Karolíny Muchové. Naše nejlepší hráčka Markéta Vondroušová došla do čtvrtfinále. Viděl jsem ale několik jejích zápasů a zdá se mi, že nehraje s velkou chutí a netěší se ze hry, což bývala její přednost.
Teď ji čeká obhajoba titulu z Wimbledonu, ale neměla by se toho bát. Kdo hrál už jednou skvěle na trávě, může to zopakovat. Loni to rozhodně nebyla žádná náhoda. Ta naopak pomohla Kateřině Siniakové vyhrát v Paříži třetí titul v deblu. Zranila se jí spoluhráčka Hunterová, podobně jako Gauffové krajanka Pegulaová. S Američankou hrály poprvé a hned získaly cennou trofej. Přišly, viděly a zvítězily.
Českou stopu zanechaly i juniorky, když Tereza Valentová ve finále porazila Lauru Samson. Rychle je ale potřeba zaměřit se na ženské soutěže, prorazit do stovky není lehké.
Teď už se těším na pařížský olympijský turnaj. V roce 2012 už se hrála olympiáda ve Wimbledonu. Grandslamy jsou čtyři každý rok, ale olympijské hry jen jednou za 4 roky. Medaile tam ale budou viset hodně vysoko.“
