SMEČE JANA KUKALA: Přisypávat peníze do plných kapes hráčů top 10 je nesmysl

„Tenisový rok 2022 byl mimořádně turbulentní. V mužském tenise nezůstal kámen na kameni. Všechno to začalo vyhoštěním nejslavnějšího světového antivaxera Novaka Djokoviče z Austrálie, o druhý grandslam přišel srbský tenista na US Open. Vynahradil si to ve Wimbledonu, kde se ale letos nerozdávaly žádné body, jelikož pořadatelé zakázali start ruských a běloruských tenistů. A to se ATP a WTA nelíbilo.

Djokovič se připravil o šanci předstihnout nebo vyrovnat v počtu grandslamových titulů 22násobného šampiona Rafaela Nadala, sám má o jeden triumf méně. Na Turnaj mistrů se dostal s trochu odřenýma ušima. Masters v Turíně ale ovládl suverénně jen s jedním prohraným setem. Přitom rychlý povrch, na kterém se hrálo, mu neměl moc vyhovovat. Vždyť to bylo skoro ‚mýdlo'. Bez bodů ze tří grandslamů se Djokovič stačil ještě dostat na páté místo světového žebříčku.

Jeho absence v Melbourne pomohla Nadalovi vyhrát Australian Open, to už od něj málokdo čekal. Španělovo 14. vítězství v jeho obýváku na centrkurtu v Paříži naopak tipovali všichni. Poslední grandslam sezony US Open vyhrál Carlos Alcaraz, 19letý mladík, který je zaslouženou světovou jedničkou. Do první desítky se dostal i další supertalent, také devatenáctiletý Holger Rune z netradiční tenisové země Dánska. Je zajímavé, že důležitou součásti týmu je jeho matka, podobně jako to bylo u Skota Andyho Murrayho.

Alcaraz ale nemohl startovat kvůli zranění břišního svalstva na Masters v Turíně. Množství turnajů stále přibývá a odehrát zdravý celou sezonu je téměř nemožné. Kdysi nejdůležitější Davis Cup je v současnosti okrajovou soutěží. Letos se už hrál ATP Cup a ještě přibude United Cup s nemalou dotací 15 milionů dolarů. Australanům se zjevně stýská po Hopman Cupu, na rozdíl od Davis Cupu se budou dokonce z United Cupu rozdávat body do žebříčků.

ATP vede velmi úspěšně bývalý italský tenista Andrea Gaudenzi. Ten se kromě toho, že se Turnaj mistrů přestěhoval do Turína, přičinil také o to, že celková dotace pro ATP a challengery bude příští rok 218 milionů dolarů. Kvalitnější tenis to v žádném případě nepřinese, ale může to pomoci challengerovým hráčům za první stovkou ATP. Přisypávat peníze do plných kapes členů top 10 je nesmysl, ale je potřeba pomoci tenistům, co nehrají závěrečná kola nebo objíždějí challengery.

Tenis je velmi náročný. Průměrně trvá 12-13 let, než dozraje mladý hráč na profesionální úroveň. Výdaje jsou enormní, bohužel mnozí zůstanou na půli cesty. Je to velice riskantní investice vsadit na tenis a nechodit do školy.

Světový žebříček ATP eviduje 1814 hráčů, WTA pak 1106 hráček. Kromě toho je ale několik tisíc mladých tenistů v plném tréninku zatím bez bodů. Hráči zpoza stovky přežívají s pomocí sponzorů, tenisových svazů a hlavně rodičů. V tenise není žádná druhá liga a přibližně v polovině života musíte po aktivní kariéře začít zase od nuly.

Převratné věci se děly i u žen, kde se jen tři hráčky (Šwiateková, Sabalenková, Sakkariová) z loňské první desítky udržely v top 10. Trůn suverénně ovládla Polka Šwiateková, která vyhrála French Open i US Open a vede žebříček s náskokem více než šesti tisíc bodů. Má ale také problémy s forhendem, protože jejím vzorem je Nadal, od kterého kopíruje topspinový forhend. Spíš by potřebovala klasický drajv. Jinak je ovšem úžasná.

Stará se o ni psycholožka Daria Abramowiczová, kterou by potřebovala i spousta dalších hráček. Ženský tenis klade na psychiku velice těžké nároky. Hrozny úspěchů visí hodně vysoko. I kvůli tomu je úžasné, že Češky bojují s USA o největší počet hráček v první stovce. V současnosti je to 9:13, ale to se při kvalitě našich juniorek (Brenda Fruhvirtová, Bejlek, Palicová, Bartůňková, Havlíčková) může velmi brzy změnit. Mimo stovku máme i Karolínu Muchovou.

Rok 2022 zaznamenal také dva velké odchody ze scény. Jeden očekávaný, když kariéru ukončil geniální elegán Roger Federer. A jeden absolutně nepochopitelný v podání Ashleigh Bartyové, která vyhlásila, že víc než všechny grandslamy už stejně vyhrát nemůže. Podruhé opustila tenisový okruh, ale tentokrát to vypadá, že už se asi nevrátí. Šťastně se vdala, oprášila kriketovou pálku a tenisovou raketu pověsila na hřebíček.

Letos jsem čekal, že by se až pět Češek mohlo dostat do top 10. Častá zranění ale zavinila, že po dlouhé době nemáme v desítce nikoho. Přesto je hodně důvodů k optimismu do příštích let. Výborné je i to, že oba WTA turnaje na našem území vyhrály domácí hráčky. V Praze Marie Bouzková, v Ostravě Barbora Krejčíková. Ve dvojici s Kateřinou Siniakovou navíc získala tři grandslamy v deblu, to je skvělá vizitka.

Dobré je, že hluboko do první stovky zamířil Jiří Lehečka, který se na Turnaji mistrů do 21 let dostal až do finále. Tomáš Macháč je kousek za první stovkou.

Profesionální tenis jde dopředu obrovským tempem a je velmi těžké naskočit do rozjetého rychlíku. Když jsem se kdysi ptal Björna Borga, co potřebuje, aby vyhrál další Wimbledon, odpověděl mi suše: ‚Být zdravý'. Takže přeju našim hráčům a hráčkám hodně zdraví a píle v roce 2023."