SMEČE JANA KUKALA: Přišla, viděla, zvítězila. Klid Vondroušové byl neskutečný

„Markéta stála na centrkurtu poprvé v semifinále proti Svitolinové, ale nerozklepala se jí kolena ani v psychicky mnohem těžším finálovém zápase. Ani ve chvíli, kdy měla její tuniská soupeřka v obou setech potvrzené brejky. Místo, aby se rozklepala, tak byla na sebe spíš naštvaná a ukázala, jak je mentálně silná. Takových hráčů je velice málo. Klíčový byl ale už zápas s Američankou Pegulaovou, který Vondroušová vyhrála ze stavu 1:4 ve třetí sadě. Přišla, viděla, zvítězila.

Finále bylo ovšem dost netypické, jelikož na trávě, kde obvykle hraje velkou roli servis, padlo jen jedno eso. Ale tenis to byl pěkný, i když Vondroušová hraje dost opatrně s malým killer instinktem a ze základních úderů měla jen velmi málo winnerů. Těch vítězných balonů opravdu není tolik, i když anticipuje a brání skvěle. Hodně toho ‚nechala' na soupeřku, ve finále se to vyplatilo. Musím ji ale pochválit za skvělé stopbaly, po nichž hraje výborně i ty následné údery. Potřebuje být ale odvážnější a trochu drzejší ve hře. Je vidět, že na to vyloženě má.

Takový výsledek je i ‚zásluhou' wimbledonských zahradníků, kterým se opět podařilo trávu zpomalit, i když se to zdálo nemožné. Takže se na ní dá skvěle hrát zezadu, což Vondroušové vyhovuje. Přípravné turnaje se hrály na rychlejší trávě než Wimbledon.

Markétin triumf beru i jako obrovský úspěch I. ČLTK, našeho nejstaršího tenisového klubu. Hodně lidí v čele s Jiřím Hřebcem se o Vondroušovou na Štvanici výborně staralo. Nesmíme zapomenout na kouče Honzu Hernycha, kterému se během jeho kariéry přezdívalo Mr. Cross. Ten hrál právě ty topspinové údery, které teď jeho svěřenkyně také hodně využívá.

Zajímavé je, že v necelých 16 letech byla Vondroušová juniorskou světovou jedničkou, v 17 vyhrála v Bielu svůj první turnaj WTA ve finále s Kontaveitovou. Ale nadlouho i turnaj poslední. O to je wimbledonský triumf překvapivější, i když už byla ve finále v Paříži 2019 a má stříbro z olympiády v Tokiu.

Doma přitom nemáme příliš travnatých kurtů, přesto je Wimbledon nejúspěšnějším českým grandslamem. Hlavně nechci slyšet, že bychom do výčtu našich úspěchů neměli počítat devět singlových triumfů Martiny Navrátilové, která vyrostla v Řevnicích. Že v tu dobu neměla náš pas, je zcela vedlejší. A my teď budeme říkat, že máme po Janě Novotné a Petře Kvitové třetí wimbledonskou vítězku? To přece není pravda.

To samé je případ Jaroslava Drobného, který vyhrál Wimbledon (1954) pod vlajkou Egypta. Přitom se narodil ve štvanické porodnici, naší generaci hráčů ohromně pomáhal a radil. Skvělý člověk.

Ale vraťme se k Vondroušové. Ve 24 letech má podstatnou část kariéry pořád před sebou, skvěle hraje velké turnaje i týmové soutěže, na české poměry má úžasné nervy. Po operaci zápěstí na levé ruce měla dlouhou pauzu, ale vypadá velmi fit, což je dobré do dalších turnajů. Přidávám se ke gratulantům."