Článek
„Serena Williamsová možná ještě váhá, ale u Federera to vypadá na definitivní sbohem. Pro mě patří do nejlepší trojky historie světového tenisu. V každém případě to byl největší talent.
Rafael Nadal, Novak Djokovič nebo Andy Murray se strašně nadřeli. Když ale Federer poprvé ve Wimbledonu porazil Petea Samprase, tak hrál v podstatě servis-volej. Jenže tito ohromní dříči jeho hru velmi ovlivnili, takže byl nucen přistoupit na to, aby hrál odzadu celodvorcový tenis. Je to trochu škoda, že po té době Edberga, Beckera, kteří chodili na síť a útočili, změnil svůj styl. Podání si ale udržel fantastické.
Federer také tenisu dokonale rozuměl. Zatímco ostatní si ordinovali obrovské dávky, on to všechno pozoroval, perfektně věděl, co na koho platí, co na něj zahrát. Podobně jako Ivan Lendl, který měl ten svůj zápisník a v něm bylo na každého něco.
Také disponoval ohromným citem pro výběr svých trenérů, ať to byli Peter Carter, Tony Roche, Paul Annacone nebo Stefan Edberg.
Zajímavá je u Federera česká stopa. Jeho prvním koučem byl Adolf Kacovský, který kdysi vyhrál Pardubickou juniorku, ale pak emigroval a v Basileji se stal prvním Federerovým trenérem. Několik let s ním spolupracoval také fyzioterapeut Pavel Kováč.
A pochopitelně nesmíme zapomenout na Federerovu manželku Mirku, která se narodila ve slovenských Bojnicích jako Vavrincová. Jednou v Dubaji jsem u jejich dětí dokonce zahlédl české knížky...
Taky ještě pamatuju Federera, když se na kurtu rozčiloval a házel raketou, zuřil, když prohrával s Jirkou Novákem. Tak už ho na kurtu moc lidí nezná. Neuvěřitelně zamakal na svém sebeovládání. Vypracoval se v neuvěřitelného gentlemana a elegána, co měl úžasnou kázeň. Tenisu bude neuvěřitelně chybět.
Když odbočím k Novákovi, tak ten byl na Federera specialista (bilance 4:5). Měli jsme na něj taktiku, po Wimbledonu ho porazil ještě v Monte Carlu, v Paříži v hale Bercy a taky ve finále v Gstaadu.
Pokud se mluví o největším hráči všech dob, tak já bych dal na první místo Roda Lavera a za něj Björna Borga, který sice nevyhrál US Open, ale byl to úžasný tenista se skvělou kondicí. A na třetí místo Federera. I když je to těžko porovnatelné.
Švýcarovi každopádně pomohla ta obrovská konkurence, díky které vydržel u tenisu tak dlouho. Ale je potřeba dodat, že to byl právě on, který ostatní táhl. To Federer donutil Nadala a Djokoviče tak strašně na sobě dřít.
Na rozdíl od největších soupeřů Federera dlouho netrápily žádné velké zdravotní potíže. Až v roce 2016 si zranil koleno, když chystal koupel pro děti. A tím to začalo. Když jsou pak operace, tak jsou návraty strašně těžké.
Uvidíme, co plánuje dál. Určitě se bude angažovat v Laver Cupu, to je jeho ‚baby'. Tenis mu vděčí za strašně moc. Posunul jeho hranice a nesmírně zvýšil jeho popularitu. Bude se na něj vzpomínat jako na fantastického hráče a miláčka publika."