Článek
„Všechno jednou bohužel končí. A tak i Nadal zakončil v Málaze po daviscupové porážce s Nizozemskem svou dlouhou kariéru. V týmové soutěži, kde jako sedmnáctiletý debutoval v Brně proti Česku, zanechal výraznou stopu. Celkem pětkrát byl lídrem vítězného týmu, za celou dvacetiletou kariéru prohrál v Davis Cupu jen dvakrát v singlu (29:2), z toho hned při premiéře s naším Jirkou Novákem 6:7, 3:6 6:7, což ale nebyla žádná ostuda. Jirka předtím porazil v Davis Cupu 3:0 na sety i Petea Samprase v Los Angeles.
Až do tohoto týdne byl pak Nadal v DC neporažen, než sehrál bohužel neúspěšný souboj s Boticem van de Zandschulpem. Hlava chtěla, ale tělo zavelelo dost.
Nadal jako rodák (1986) z Mallorky začal s tenisem ve čtyřech letech pod vedením velkého mága strýčka Toniho. Původně jako pravák, ale vzhledem k tomu, že měl i šikovnou levačku, tak ho Toni přesvědčil, aby hrál levou, protože leváci jsou v tenisu ve výhodě, a v tom měl pravdu.
Nadala vedl Toni neuvěřitelných 27 let a vyhrál s ním 16 grandslamových turnajů. Pak Rafu převzal Carlos Moya. Story strýce Toniho svědčí o pevném charakteru rodinně založeného Rafy. Nikdy neměl žádný skandál, jediným problémem u něj bylo, že se příliš dlouho chystal na podání. Několikaměsíční krizí, kterou velmi těžko překonával, byl rozvod jeho rodičů.
Nadal by měl určitě mnohem více úspěchů, pokud by se generačně nesešel s Rogerem Federerem (ročník 1981) a Novakem Djokovičem (1987). Určitě by ale nehrál tak dlouho, ta obrovská rivalita je vzájemně posouvala dál, dokud Federerovo a Nadalovo tělo neřekla dost.
Tři pravděpodobně nejlepší hráči všech dob se potkali v jedné době, a každý z nich byl jiný. Máme tu super talent Federera, jehož prvním trenérem byl Čech Adolf Kacovský z Pardubic, pak je tu Nadal jako obrovský dříč, jeho tréninkové nasazení nemělo obdoby. To, že Federera a Nadala nakonec překonal Djokovič, je skoro až nepochopitelné. V Srbsku bez tenisové tradice se narodil takový hráč, který má úžasný rozsah pohybu, je to mistr big point s fantastickým returnem.
Nadal to má s Federerem 24:16, ale Djokovič má lepší bilanci s oběma. S Federerem 27:23, s Nadalem 31:29. Djokovičovi také chybí jediný vyhraný turnaj do stovky, Nadal získal 92 triumfů na akcích ATP, Federer 103. V čele žebříčku je ovšem stále Jimmy Connors, který vyhrál 109 turnajů a hrál až do 39 let.
Španělsko je na tom ovšem tenisově skvěle. Mají nejen rádi fotbal a koridu, ale vychovali hodně grandslamových vítězů: Santana, Gimeno, Orantes, Bruguera, Moya, Costa, Ferrero, Nadal, Alcaraz…
Djokovič překonal mnohá Nadalova historická data, ale některá jsou nepřekonatelná. Hlavně 14 vítězství na Roland Garros, kde Rafa prvně vyhrál v devatenácti v roce 2005. Jak s oblibou říkám, z centrálního dvorce v Paříži si udělal obývák. Drží také neuvěřitelnou šnůru 81 výher na antuce v řadě. Ovládl dvakrát Wimbledon a Australian Open, 4× US Open, chybí mu jen triumf na Turnaji mistrů, ale to mu nevadí. V hale na rychlém povrchu hrál nerad, podobně jako Alcaraz. Největší a nejcennější byla pro Nadala určitě dvě vyhraná wimbledonská finále: v roce 2008 s Federerem a 2010 s Tomášem Berdychem.
Nadalovy úspěchy a vliv na světový tenis jsou mimořádné. Jeho největší zbraní byl forhend, který připomínal hod lasem a nedá se napodobit. Všichni, co to zkoušeli, tak pohořeli. Pro svůj pevný charakter a vzorné vystupování je vzorem pro mladé tenisty. Je to bohatý muž, na prize money vydělal přes 134 milionů dolarů. Tenisu ale nemá dost, o čemž svědčí aktivity v jeho akademii na Mallorce, kde pořádá každý rok ATP turnaj na trávě před Wimbledonem.
Charismatický šampion nám bude všem moc chybět."
