Článek
„Letošní Wimbledon přinesl u žen očekávaná překvapení. Už na Roland Garros hráčky nectily žebříček. Také na grandslamové trávě se jen jediná tenistka první desítky (finalistka Džabúrová) dostala do závěrečných kol.
Většina hráček z top 10 není v dobré formě. Držitelka dvou grandslamových titulů Španělka Garbiňe Muguruzaová má dlouhodobé problémy vyhrát první kolo. Po Paříži se jí to nepovedlo ani na wimbledonské trávě. O mnoho lépe na tom nejsou ani Estonka Kontaveitová a Řekyně Sakkariová. Po zranění se stále nerozehrála ani naše Karolína Plíšková.
Nikdo asi nečekal jako novou wimbledonskou šampionku třiadvacetiletou Jelenu Rybakinovou. Jako nasazená sedmnáctka doposud vyhrála jen dva menší turnaje v Bukurešti a v Hobartu. Na trávě ale vládla nejlepším podáním a měla velmi důrazné základní údery. Hlavně však překvapila na svou výšku 184 centimetrů výborným pohybem, kterým ve finále eliminovala největší zbraň tuniské soupeřky - stopbaly.
Džabúrová se však po prvním vyhraném setu začala moc obávat o výsledek a ve třetí sadě dokonce neměla ani jeden vítězný úder.
Vzhledem k rozhodnutí pořadatelů zakázat start ruským a běloruským hráčům a hráčkám je trochu absurdní, že vítězný šek nakonec inkasovala rodačka z Moskvy, která tam i bydlí, i když reprezentuje Kazachstán. V ženské dvouhře ale bylo na úrovni znát, že chybí nejméně deset předních tenistek. Kromě Rusek a Bělorusek např. i Japonka Ósakaová.
O příjemné překvapení se postarala Marie Bouzková, která hned v úvodu porazila nasazenou sedmičku Američanku Danielle Collinsovou a probojovala se až do čtvrtfinále, což je pro ni velké povzbuzení do další tvrdé práce. Ale té se podle slov jejího nového kouče Theodora Devotyho vůbec nebojí. Unikátní byl hlavně zápas Bouzkové s Francouzkou Garciaovou, kdy zahrála jen čtyři nevynucené chyby.
České fanoušky pak potěšil i úplně poslední duel turnaje, v němž Barbora Krejčíková s Kateřinou Siniakovou vyhrály po výborném výkonu dámskou čtyřhru a získaly už pátý společný grandslamový titul.
Do průběhu mužské dvouhry bohužel zasáhl covid, kvůli němuž musel odstoupit loňský finalista Ital Berrettini, ale i letos výborný Chorvat Čilič a také Španěl Bautista Agut.
Velký favorit Novak Djokovič dokázal obhájit loňský titul, naposled prohrál ve Wimbledonu v roce 2017 (ve čtvrtfinále vzdal ve 2. setu Berdychovi). Tentokrát to neměl lehké hlavně s Italem Sinnerem, s nímž prohrával už 0:2 na sety.
S napětím očekávané finále s australským divochem Nickem Kyrgiosem ale zvládl ve velkém stylu jako pravý šampion. Po ztraceném prvním setu dokonale přečetl Kyrgiosovo skvělé podání a nedovolil mu žádné lehké body.
Djokovič má 21. grandslamový titul a v souboji tří mušketýrů je proti Nadalovi (22 titulů) a Federerovi (20) favoritem. Ve 35 letech je na rozdíl od svých konkurentů nejen top fit, ale s trenérem Ivaniševičem pracují usilovně na zlepšení hry. Djokovič výrazně přitvrdil forhend a první podání. V současnosti je to suverénně nejlépe returnující hráč na okruhu. Skvostný je zejména jeho bekhend po lajně.
Nečekaná Nadalova skreč, který ohlásil zranění břišního svalu, posunula Kyrgiose do prvního velkého finále. Pikantní je, že má jako jeden z hrstky hráčů (včetně Jiřího Veselého) s Djokovičem pozitivní bilanci. Dvakrát ho porazil v roce 2017, když neztratil ani jeden servis a dokonce Srba nepustil k brejkbolu.
Finále mohlo být dramatičtější. Čekal jsem vyrovnaný pětisetový zápas, jenže Kyrgios to promarnil vlastní vinou. Rozptyloval se hádkou s rozhodčím a se svou hráčskou lóží. Když ani v budoucnu nedokáže krotit emoce, tak mu hrozí, že to bylo jeho poslední grandslamové finále. Byla by to škoda, protože mu sudičky nadělily neuvěřitelný talent.
Krotit emoce se musí hráč naučit. Dokonce i Federer býval bouřlivákem a jako junior lámal rakety. Podobně míval konflikty s hráčskou lóží také Djokovič. Teď budoucnost srbské hvězdy vidím politice. Když je středem pozornosti, cítí se jako ryba ve vodě."