SMEČE JANA KUKALA: Krejčíková si chtěla ověřit úroveň. Triumf v Dubaji jí ukázal, že by měla útočit na trůn

„Tento únorový týden je potvrzením velké síly českého tenisu. Krejčíková triumfovala na tisícovce, Karolíny Plíšková a Muchová prošly na témže turnaji do čtvrtfinále. A o pár set kilometrů dál v Kataru hrál skvěle i Lehečka, který měl velkou smůlu.

Dubaj patří k nejoblíbenějším akcím našich hráček. Petra Kvitová tu vyhrála v roce 2013, ve finále zde byly Barbora Strýcová, Plíšková, ale i Krejčíková v roce 2021. Tehdy prohrála s Muguruzaovou. A kde je Španělka dnes? Letos ještě nevyhrála zápas.

Ve finále proti Šwiatekové měla Krejčíková velkou výhodu, protože v turnaji otáčela dva těžké a zdánlivě ztracené zápasy. Kasatkinové utekla z pěti mečbolů a Sabalenkové způsobila první porážku sezony, i když byl stav 0:6, 1:3. Samozřejmě to byl obrovský nápor na kondičku, ale na rozdíl od polské soupeřky už byla zvyklá na těžké stavy a těžké zápasy. Šwiateková jinak své soupeřky válcovala úplně suverénně.

Na Krejčíkovou však zahrála špatně, zatímco naše tenistka byla výborně připravena. Její hráčské IQ je úžasně vysoké, a cítím tam i vliv kouče Kartuse. Šwiateková se snažila velice rychle zapomenout na loňské finále v Ostravě, ovšem s Krejčíkovou prohrála i finále deblu na Roland Garros, takže můžeme klidně říct, že je pro polskou světovou jedničku tou nejnepříjemnější soupeřkou.

Na Krejčíkové je znát usilovná práce, i když má rezervy v prvním podání. To je sice výborně založené, ale mohlo být o mnoho rychlejší. Forhend hraje z otevřeného postavení, takže není poznat, kam míčky půjdou. Někdy však hodně chybuje. Jakmile ale začne hrát odvážně a rychle, tak je to velice těžká soupeřka pro všechny.

Obávám, se, že to teď u Krejčíkové bude jako kdysi u Jirky Nováka, se kterým jsme začali pracovat, když byl kolem 80. místa na světě. Po postupu do top 10 přestal debl stíhat, ačkoli s Davidem Riklem tvořili světový pár. Grandslamové turnaje by však Krejčíková s Kateřinou Siniakovou mohly dál hrát.

Cesta Krejčíkové je pokračováním úspěchů světových deblistek jako byly Australanky Bartyová nebo Stosurová, které tím, jak hrávaly závěrečná kola grandslamů na velkých stadionech, tak už s tím později v singlu neměly problémy, což je vždycky obrovská výhoda.

Zaujal mě rozhovor s Krejčíkovou před finále, kde říkala, že si chce vyzkoušet, jaká je její současná úroveň. A já tvrdím, že by měla cíleně zaútočit na světový trůn. Šwiateková měla loni sérii 37 výher, což už se jí podle všeho nepodaří. A Krejčíková před rokem kvůli zranění lokte tři měsíce nehrála, takže nic neobhajuje. Měla by se o to pokusit.

Má na to, protože hraje chytře hlavou. I když nemá úplně vrozený zabijácký instinkt, tak délka úderů a umístění jsou skvělé. Na rozdíl od Kvitové může hrát i dlouhé výměny. Jakmile je v nich odvážnější, pak je to světová extratřída.

Rád bych se ale ještě zastavil u Lehečkových výkonů v Dauhá. V tom nešťastném semifinále s Murraym začal proti trojnásobnému grandslamovému vítězi s velkým respektem. Ale když se na něj potom s velkou chutí vrhnul vyzbrojen skvělým servisem a forhendem, tak mu Murray nestačil. Porážku ze stavu 5:4 a 40:0 ve třetí sadě ale Lehečka musí hodit za hlavu. Murray je známý tím, že všechno dohrává naplno, což ukázal i na Australian Open, kde takhle vyhrál s Berrettinim a s Kokkinakisem.

Lehečka má obrovskou šanci, aby se dostal do top 20, ne-li výše. Také mi velmi imponuje jeho nesmírně vyspělé vystupování. Čeští hráči přitom trpěli malým sebevědomím, což se táhlo od doby Jaroslava Drobného. Výjimkami byli snad jen Ivan Lendl a Jan Kodeš ve vrcholné formě.

Taky je mi ohromně sympatické, jak se Lehečka tlačí dopředu. Nacvičit voleje ale trvá déle. A jak řekl už Rod Laver: 80 procent úspěšného voleje je otázkou sebevědomí. Měl by na tom ale dál pracovat. Nesmí se nechat ovlivnit ‚pinkálisty' v čele s Djokovičem."