Článek
„Letošní ročník se mimořádně vydařil. Potvrzuje to i divácký rekord skoro 850 tisíc diváků. Chyběl sice první hráč žebříčku Carlos Alcaraz, ale pro zranění, nikdo naštěstí nebyl vyhoštěn. Djokovič předvedl spanilou jízdu. Bylo vidět, že na tomto titulu mu hodně záleželo. Špatná zpráva pro jeho konkurenty je, že se zase zlepšil.
První podání má hodně jedovaté a pomáhá mu získávat lehčí body. Jeho bekhend po lajně je už dlouho světovým úderem, ale získával body i zlepšeným forhendem. Djokovič v současné formě je důležitý pro posun úrovně světového tenisu. Šampioni měli vždy velký vliv na hru ostatních hráčů. Něco je však těžké napodobit. Např. jeho schopnost získávat důležité body, koncentraci, ale i anticipaci a rozsah pohybu.
Djokovič je horkým kandidátem na rekordní 23. grandslamový titul. Podle mě má letos šanci i na Grand Slam, mohl by vyhrát čtyři největší turnaje v jednom roce. Pokud by ovládl Paříž, pak už by to bylo zajímavé.
Po nedůstojném vyhoštění z Austrálie zažil Djokovič v Melbourne velkou satisfakci. Loni plnil stránky novin, letos ho napodobil bohužel jeho otec Srdjan, který se nechal fotit s proruskými výtržníky a zjevně se mezi nimi cítil jako ryba ve vodě. Nejvíc vadilo velké Z, které je vnímáno stejně jako nacistický hákový kříž. Politika prý do sportu nepatří, ale je zajímavé, že ATP a WTA nechávají ruské i běloruské normálně hrát, byť jich většina žije v zahraničí.
Umožnění startu využily především ženy. Ve vyrovnaném kvalitním finále tak Běloruska Sabalenková mohla vyhrát nad moskevskou rodačkou s kazašským pasem Rybakinovou.
Finále hodně předčilo úroveň ostatních zápasů. Prohlubuje se výkonnostní rozdíl mezi mužským a ženským tenisem. Díky Billie Jean Kingové ale neohrozí, že by to ohrozilo ženské prize money, i když jejich tenis stagnuje. Hráčky servírují a hrají tvrdě jen dva základní údery. Postrádám pestrý, variabilní tenis a klasické voleje. Jako by hrála naklonovaná Serena, když se jí daří průměrně. O to větší šanci prorazit má ale početná skupina českých hráček v čele s Lindami Fruhvirtovou a Noskovou.
České hráčky v Austrálii naznačily, že je čeká lepší sezona než ta minulá. Karolína Plíšková se probojovala do čtvrtfinále, hrála s velkým nasazením, dobře se pohybovala, výborně returnovala.
Největším českým úspěchem je ale sedmý grandslam pro Krejčíkovou se Siniakovou. V současnosti nemají žádnou konkurenci. Tím, že hrají spolu od juniorských let, jsou nejen výborně sehrané, ale vypracovaly si osobitý a neortodoxní deblový styl. Krejčíková hraje neomylně z lajny a Sinaková úřaduje na síti. Deblová teorie sice říká, že hráči mají držet linii, ale tenhle pár má stejně jako Djokovič letos na Grand Slam.
Australian Open přinesl v mužském singlu mnoho vynikajících a napínavých bitev, které se rozhodovaly někdy až v tie breaku páté sady. Nepamatuju tak vysokou úroveň zápasů. Hrdinou prvních dvou kol byl Brit Murray, který povolal Ivana Lendla, pod jehož vedením hrál svůj nejlepší tenis. S Berrettinim odvrátil mečbol a pak v zápase, který trval skoro do rána, udolal ze stavu 0:2 na sety Kokkinakise. Nádhernou epickou bitvu svedl s Polákem Hurkaczem i černý kůň turnaje Sebastian Korda. Bohužel mu pak ve čtvrtfinále chyběly síly.
Ještě cennější je průlom Jiřího Lehečky, který postupně porazil tři nasazené hráče Chorvata Čoriče, Brita Norrieho i světovou sedmičku Kanaďana Auger Aliassimea. Vynikající výkony ho vynesly na 39. místo. Budeme o něm hodně slýchat. Jeho profesionální přístup je příkladný. Důležitou roli v jeho týmu hraje mentální kouč Jan Mühlfeit. Vzhledem k tomu, že profesionální tenis je o hlavě, bývá fundovaný psycholog velmi důležitý. Což dokládá i Daria Abramowiczová u polské světové jedničky Igy Świątekové.
Lehečka má všechny předpoklady atakovat už v této sezoně top 20. Jeho zlepšení může pomoct i ostatním nadějným Čechům, konkurence na domácích kolbištích je velmi důležitá. Bez Wilandera by nebylo Edberga, bez Sticha Beckera, bez Lecontea Noaha, bez Skoffa by nebylo Mustera."