Článek
„Olympijské hry zatím předčily všechna očekávání. Je to úžasná podívaná, nádherný svátek sportu s nadšenými diváky na vyprodaných stadionech. Francouzi využili nejvýznamnějších památek jako kulis mnoha sportovišť, což byl geniální nápad. Říká se, že když se válčí, tak múzy mlčí. Kéž by olympiáda přispěla ke konci nesmyslného zabíjení.
Světoznámou památkou je i areál Roland Garros pojmenovaný podle francouzského pilota z první světové války. Centrální dvorec byl postaven ve 20. letech minulého století. Nádherný areál byl stále zvětšovaný a vylepšovaný. O to se zasloužil i Jacques Chirac, který jako starosta Paříže i proti vůli občanů areál o půlku nechal rozšířit.
V roce 1988, kdy se tenis v Soulu vrátil mezi olympijské sporty, se turnaje nezúčastnila řada předních tenistů té doby. V současnosti je ale olympijské zlato ceněno víc než grandslamový titul, když se o ně hraje jen jednou za 4 roky.
Srb Novak Djokovič získal vysněný triumf na pátý pokus. Tato medaile mu ještě chyběla k jeho sbírce 24 grandslamových titulů. Finále proti o 16 let mladšímu Alacarazovi přineslo úžasný tenis. Španěl ale nedokázal proměnit devět brejkbolů při Djokovičově podání a to rozhodlo.
Na jaře jsem napsal ve Smečích, že Djokovič bude ještě lepší, a někteří čitatelé mě posílali k docentu Chocholouškovi. Djokovič už ale předtím dokázal dohnat v počtu titulů Rafaela Nadala i super talent Rogera Federera, což se také zdálo nemožné. Djokovič nemusí být váš favorit, ale je to velký hráč - Mr. Big Point. Většinu brejkbolů ve finále odvracel způsobem servis-volej, což je na antuce neuvěřitelné.
Zdá se, že se formuje nová velká trojka Alcaraz, Djokovič, Sinner. Otázkou je, jaká bude Srbova motivace, když vyhrál, co se dalo.
Ženská soutěž pak potvrdila, že úroveň nejlepších hráček se vyrovnává. Nectí se nasazení a o překvapení není nouze. Nečekaná vítězka z Číny Čeng Čchin-wen zastavila spanilou jízdu Polky Igy Šwiatekové na antuce, velkým překvapením byla i stříbrná medaile Donny Vekičové z Chorvatska. Slovenka Anna Karolína Schmiedlová dokonce porazila tři nasazené hráčky, to určitě nečekala ani ona.
Zatím největší českou radostí byla zlatá medaile páru Kateřina Siniaková, Tomáš Macháč. Smíšená čtyřhra byla velmi silně obsazená, finále proti čínské dvojici Čang Č'-čen, Wang Sin-jü bylo dramatické a zajímavé. Doufám, že se ještě našim sportovcům podaří nějaká sestřička ke zlaté tenisové medaili.
Mix už přitom v historii našeho tenisu hrál klíčovou roli. Po emigraci Jaroslava Drobného v roce 1949 byl tenis jako úpadkový a buržoazní sport zařazen na druhou kolej bez možnosti hrát turnaje v zahraničí. V roce 1957 ale Jiří Javorský a Věra Pužejová (později Suková) vycestovali na Roland Garros, nečekaně vyhráli smíšenou čtyřhru a prolomili tím zákaz startů v cizině. Nebýt toho, kdo ví, jak by to vypadalo s naším profesionálním tenisem.
Před třemi lety vyhrál v Tokiu pár Krejčíková, Siniaková a Markéta Vondroušová přivezla stříbro. V Paříži to také bylo rozehrané na víc úspěchů, ale Barbora Krejčíková jako naše největší želízko hrála čtyřikrát dvě utkání denně na rozpálené antuce, kde strávila víc než 12 hodin. A nakonec si zranila stehenní sval.
Neuvěřitelnou sérii úspěchů má za sebou Siniaková, která s různými spoluhráčkami ovládla debl na French Open (Gauffová), Wimbledon (Townsendová), pražský turnaj (Krejčíková), a nakonec i mix v Paříži s Macháčem.
Do semifinále se překvapivě dostaly i dvojice Karolína Muchová, Linda Nosková a Tomáš Macháč, Adam Pavlásek, ale na medaili bohužel už žádný český pár nedosáhl.
Na druhé straně Atlantiku se vyznamenala Marie Bouzková, když na pětistovce ve Washingtonu porazila v semifinále Arynu Sabalenkovou a až ve finále těsně prohrála s Paulou Badosaovou. Více než 300 bodů do světového žebříčku je pro ni odškodněním za to, že se nedostala na olympiádu.
Sportu zdar a tenisu obzvlášť!“
Olympijské hry 2024 proběhly od 26. července do 11. srpna v Paříži. O cenné kovy ve Francii bojovalo 111 českých sportovců, kteří nakonec získali pět olympijských medailí.