Článek
„Bollettieri měl vždycky neuvěřitelné nasazení. Ve své akademii vstával každý den v šest hodin ráno s hráči a organizoval celý program. Trenérským významem a počtem výher jeho svěřenců na grandslamech s ním může držet krok jen Australan Harry Hopman, který byl ale na rozdíl od Bollettieriho i skvělý hráč.
Hopman dirigoval Roda Lavera, Kena Rosewalla, Johna Newcombea, Tonyho Roche. Prakticky ovládal celý australský tenis. Když s ním měl někdo spory, tak musel v podstatě emigrovat. Jako Martin Mulligan, který pak hrál za Itálii, nebo Bob Hewitt za Jihoafrickou republiku.
Bollettieri ale mohl kontrovat tím, že se podílel na vzestupu André Agassiho, Petea Samprase, Jima Couriera, Michaela Changa, ale i Moniky Selešové či Marie Šarapovové.
To, co vybudoval ve své akademii, pak od něj všichni kopírovali. Základem byly neuvěřitelné objemy tréninku. Budíček v šest a po rozcvičce se hrál dalších šest hodin tenis. Večer ještě následovala kondiční příprava.
Zajímavé je, že Nicky byl voják z povolání. V armádě získal výcvik a byl to skvělý psycholog i organizátor. Nikdo přitom moc nevěřil, že může mít jako ‚netenista' úspěchy. Ale když tomu rozumíte a máte dobré oko... Zajímalo by mě, jak by se na něj dívali u nás, že nehrál profesionálně tenis... Základem ale byla jeho úžasná pracovitost. Byl to ten největší workoholik, jakého jsem kdy viděl.
Později, když už měl úspěchy, tak své životní dílo prodal IMG, ale dál tam působil. Když začínal, tak chod akademie platili bohatí rodiče tenistů, kteří ale nebyli tak talentovaní. Ti nejlepší naopak měli ubytování a jídlo zadarmo. Navíc třeba matce Selešové zaplatil těžkou operaci srdce. Dokázal být velkorysý. Přesto zažil i nevděk. Sampras např. špatně nesl, že Nick dával přednost Agassiho charismatu.
Bollettieri byl také první, kdo razil cestu, že tenis se dá na rozdíl od golfu naučit tvrdou prací, což dokumentoval u Couriera, jenž dokázal získat čtyři grandslamy v singlu.
Do floridské akademie jsem jezdil s Andreou Strnadovou, která dvakrát vyhrála wimbledonskou juniorku (1989, 1990) a taky s Rakušanem Horstem Skoffem. Zažili jsme tam ten šílený dril. Bollettieri to celé dirigoval, ale hráči pak už měli individuální trenéry. Viděl jsem ho tam ve společnosti Selešové, Kurnikovové, Šarapovové. Akademii využíval i Petr Korda.
Ke mně se Bollettieri choval skvěle, ale jeho metody to byla tvrdá vojenská práce. Od rána tam lítal a zúčastňoval se kondičních tréninků. Dohromady jsem v jeho akademii strávil asi dva měsíce. Občas jsem ho sice zahlédl, jak si nese raketu, ale vlastně nikdy jsem ho neviděl hrát."
