Článek
Ukazuje se, že Albánii není radno podceňovat. A co teprve Maďarsko, s kterým hráli Češi v neděli přátelský zápas. Podívejte se na ten krásný stadion, ukazuje se, že v Maďarsku se pro sport dělá prostě víc, sype se do něj daleko více peněz. Nakonec, když dostane český fotbalista nabídku z téhle země, jde tam rád, což o něčem svědčí.
U nás se obecně dává do sportu málo peněz. Když je někdo úspěšný, většinou to jsou úspěchy mimo systém. I my na okrese sháníme pro kluby každou korunu, snažíme se pomáhat. Bez potřebných peněz to nepůjde, situace se musí zlepšit. Všichni si musíme uvědomit, že nemáme hráče, trenéry, rozhodčí. A sport je přece oblast, která dokáže český národ stmelit.
A teď po Albánii to bylo znát, protože přišla kritika. Tým neměl herní tvář, trenéra Jardu Šilhavého mám rád jako člověka, ale zdá se mi, že nám ujíždí vlak a nikam se neposouváme. Každý hráč, který dostane v reprezentaci šanci, jde do zápasu s maximálním nasazením a úsilím, to je jasné, ale hra byla pomalá, bez momentu překvapení, bez jasné herní organizace či herního plánu, kterým bychom soupeře přehrávali. Prostě jako kdybychom nevěděli, co hrát.
Nelíbí se mi ani hodnocení trenéra. Nedokázal vysvětlit střídání. Chápu, že chtěl dostat do hry jiné hráče, ale takhle se mi to zdálo ne příliš šťastné. Samozřejmě po bitvě je každý generál a já nevím, jaká byla taktika na zápas, každopádně musím respektovat rozhodnutí trenéra. Ovšem po zápase chci slyšet, co a jak bylo v plánu, co se dařilo, a co nedařilo, jaký byl plán a jak se ho dařilo plnit, či proč taková střídání, a ne jiná.
Také mi přišlo, že nechce hráče kritizovat, že nechce nikomu ublížit a my už si zřejmě zvykli na hodnocení ligových trenérů jako Brian Priske, Jindra Trpišovský, Martin Svědík, Radek Kováč či Venca Jílek, kteří dokážou ihned vše přesně pojmenovat, za nic se neskrývat a být maximálně otevřený ve svých myšlenkách. Stále si myslím, že máme tým s velkým potenciálem a spoustu dalších mladých zajímavých hráčů, ale kromě zápasu s Polskem, kde nám skvěle vyšel vstup do utkání, jsme toho moc nepředvedli.
Fotbal se rychle posouvá. Ano, nemáme v týmu lídry typu Nedvěda, Kollera, Poborského či Baroše, ale stojím si za tím, že kvalitu pořád máme. Jen je třeba reagovat na moderní trendy, fotbal jde rychle dopředu, nároky rostou, a nejen ohledně taktiky. Kdo viděl zápas s Albánií, tak si musel všimnout, že jsou na tom její hráči technicky lépe. Albánie hrála moderní fotbal. Přestaňme se pořád něčemu divit, slabí soupeři prostě už nejsou. Musíme jít cestou Maďarska a dát do sportu více peněz. Změna nepřijde hned, ale tenhle krok musí přijít. Mimochodem v Maďarsku jsme odehráli koukatelný zápas, který byl na to, že šlo o přátelské utkání, i docela vyhrocený.
Největší bouře nevole teď asi nezuří u nás, ale v sousedním Polsku. To dokonce v Albánii prohrálo a zahrává si s postupem. Končí jim jedna výjimečná generace a tolik se jim nedaří hráčská obměna. Pod tlakem je i kanonýr Lewandowski, určitě to chce strhnout, vzít to na sebe, ale když chybí podpora týmu, může to mít složité. Volá se po konci trenéra, i to je jedna z možností. Polský národní tým vsadil na Portugalce a horší výsledky jsou teď vodou na mlýn kritikům. My i Poláci jsme národy patriotů. V Česku se ohledně zahraničních trenérů zadařilo snad hokejistům, když skončili třetí na mistrovství světa, a ve fotbale to vyšlo Spartě s Brianem Priskem.
Končit chci ale v optimistickém tónu. Reprezentaci čekají ještě čtyři zápasy ve skupině a věřím, že kluci na EURO postoupí. Nemůžu ale přehlédnout, že nám chybí herní tvář a přešlapů, které se staly, už bylo více než dost. Týmu budu samozřejmě fandit dál, klukům i realizačnímu týmu určitě moc přeju, aby to zvládli.
