Článek
Start do kvalifikace byl báječný. Trenér Šilhavý je konzervativní, ale tady se nebál postavit nováčky, využil naplno aktuální formu hráčů, nebál se změn. Byl jsem za to rád. Odměnou bylo, že se zápas s Polskem povedl, a i od fanoušků jsem cítil radost a hrdost. Z týmu jsem byl nadšený. Pochopitelně k tomu přispěl i skvělý začátek. Když vedete ve třetí minutě 2:0, nakopne vás to.
Měl jsem radost, že trenér poslal do hry Kuchtu s Čvančarou. Fungovaly sparťanské automatismy, místo Slováka Haraslína byl v tom trojúhelníku Hložek. Rozestavení bylo trochu jiné, ale tohle bylo fajn, stejně jako nasazení Juráska, či velice aktivního Alexe Krále. Obrana fungovala skvěle a jako halvbek nadchl právě David Jurásek. Celkově jsme využili skvělé atmosféry i hřiště v Edenu. Začali jsme tříbodovým ziskem, ke kterému nás dovedlo moderní pojetí hry. Byl jsem nadšený, stejně jako celý fotbalový národ a měl radost, že důvěra v národní tým začíná opět narůstat.
Bylo ale třeba mít se na pozoru. Jednak nás čekal nepříjemný soupeř na vlastním hřišti, kde jsme se museli vyrovnat s rozdílnou kvalitou trávníku, stejně jako s absencí důležitých hráčů Krejčího s Králem. Oba hodně chyběli. Krejčí byl platný při standardkách, navíc dal Polsku gól. Místo toho nastoupil Jemelka. Práci dozadu odvedl, ale potřebovali jsme také konstruktivní rozehrávku a ta tam nebyla. V záloze zase chyběl Králův pohyb. Je to obrovská škoda a je až nepochopitelné, jak diametrálně odlišné výkony tým předvedl během pár dní. Jak byla chvála po Polsku naprosto zasloužená, tak se po pondělku snáší na tým nutně kritika.
Zápas se absolutně nepovedl. Souček byl často zalezlý u stoperů, měl být jednoznačně výš, v tříobráncovém systému mají rozehrávku a přečíslení na starosti právě krajní stopeři. Byli jsme daleko od hráčů a nezískávali druhé míče, prohrávali jsme osobní souboje, v kterých jsme byli prostě pozdě a to samozřejmě bere týmu energii fyzickou i mentální. Útočníci byli nahoře odříznutí, střed zálohy pomalý a kraje zavřené. Myslím, že ideální asi nebylo ani mentální nastavení týmu, kdy si kluci možná mysleli, že to půjde samo. Ale po deseti minutách jsem si říkal, aj, aj, to může být problém. Třicet minut jsme se vlastně hry neúčastnili, nevyhráli jsme jediný souboj a nedali si kloudnou přihrávku.
Po přestávce sice přišla změna taktiky, ale čekal jsem, že střídání přijdou dříve. Ševčík po nástupu rozhýbal hru, Lingr se také umí přimotat do šance a za mě byl tohle zápas pro Václava Černého, který umí v situacích jeden na jednoho. Jasně, po bitvě je každý generál, ale myslím, že nejsem sám, kdo to takhle vnímá. Zápas jako celek nebyl dobrý, šancí bylo málo, takže remíza je spravedlivá.
Český fotbalový reprezentant Václav Černý.
Takže, jak jsem trenéra pochválil za zápas s Polskem, tenhle jde trochu za ním. Je důležité umět reagovat na vývoj utkání. I když možná Jarda chápu, že chtěl dát šanci stejné sestavě, jako v prvním poločase, aby to napravila. Ale někdy to prostě nejde mávnutím kouzelného proutku, a proto myslím, že reakce měla právě o přestávce přijít. Jindra Trpišovský se nebojí vystřídat dva i tři hráče o poločase a většinou to týmu pomohlo, ještě když víte, že hráče na to na lavičce máte.
Věřím ale, že je to pro všechny poučení a pomyslná facka přišla v pravý čas. Věřím, že se rodí skvělý tým, který může dosáhnout velkého úspěchu. Jako pozitivní bych viděl i to, že se do akce dostala řada kluků z české ligy. Nevedli si špatně a ukazuje se, že je soutěž kvalitní a všechno jde správným směrem. Už se těším na víkend a další ligové kolo. Věřím, že i fanoušci najdou znovu cestu na stadiony a budou se bavit góly, dobrým fotbalem i zajímavými zápletkami a to nejen v boji o titul.
