Článek
V uplynulém týdnu jsme mohli sledovat hned dvě derby. Prvně se hrálo v Edenu to pohárové, do kterého vstoupila lépe Slavia, dostala se z kraje druhého poločasu do dvoubrankového vedení. Pak ale dostala Spartu na koně zbytečnou chybou, Letenští působili lepším dojmem, jak herně, tak kondičně. Nakonec rozhodla penalta, která je pravidlově správně nařízená, bohužel to bylo už v takovém čas, kdy by rozuzlení seděly více penalty. Sparta postoupila šťastně, ale zaslouženě, kdyby to bylo opačně, velmi pravděpodobně bych mluvil v podobném duchu. Týmy si to rozdaly, byly tam ty správné emoce, i když na konci tam byly i nějaké zbytečné strkanice, to k tomu ale prostě patří.
Zápas se mi ale celkově líbil, opravdu tomu chyběla jenom ta třešnička v podobě penaltového rozstřelu, jednalo se o čtvrtfinále poháru, takže nebylo moc nad čím kalkulovat.
Kdežto nedělní utkání bylo o dost svázanější, byly to taktické šachy. Oba týmy do zápasu šly s jasně rozdanými kartami, Sparta vedla o čtyři body, a kdyby dokázala vyhrát, tak by Slavii odskočila na sedm bodů, což by pro sešívané znamenalo už téměř neřešitelnou situaci. Podle toho zvolil trenér Trpišovský i taktiku, na pozápasové tiskovce samozřejmě mluvil o tom, že si na Letnou přijeli pro tři body, dle mého soudu ale bylo primárním záměrem neprohrát.
Vnímám to tak, že poprvé od té doby, co Jindra vede Slavii, se začínají ty pomyslné misky vah převažovat na stranu Sparty. Priskeho týmu dodávají sebedůvěru poslední těžké zápasy, které dokáží zvládat, díky tomu působí Sparta lehčím a svěžejším dojmem, je kondičně a především mentálně neskutečně silná. Slavia na mě od počátku jara působí opačně, chybí mi z její strany větší drajv, chuť a hlavně sebedůvěra, kterou oplývali, když sbírali tituly jako na běžícím páse. Na Trpišovského bandě bylo vidět, že na Letnou jedou především s defenzivními úkoly, což dříve nebylo zvykem.
I kvůli tomu šel do branky Jindra Staněk, který svou premiéru v červenobílém dresu zvládnul dobře. Je to skvělý gólman, který sešívaným hodně pomůže. Jde vidět, že hodně zapracoval na hře nohama, nebál se hrát a zvládal i těžší rozehrávku. Myslím si, že Jindra je ideálním gólmanem pro taktiku, kterou Trpišovský naordinoval do derby a se kterou vyrazí pravděpodobně i do Milána, tedy s rychlým přechodem do útoku, kde Staněk může využít svůj dlouhý nákop nebo přesné, daleké výhozy.
Další velkou změnou proti pohárovému derby bylo posazení Ogbua, které mě ale zase tak úplně nepřekvapilo. Slavia má pět výborných, vyrovnaných stoperů, Igohovi se ten pohárový zápas úplně nevydařil, udělal chybu, a když si k tomu přičteme i další derby, ve kterých také chyboval, tak si to trenéři vyhodnotili tak, že bude lepší, když si odpočine. Na jejich místě bych reagoval stejně, jsem rád, že nastoupil mladý Vlček, který podal solidní výkon. Osobně si myslím, že už Ogbua v Miláně uvidíme, předpokládám, že k nějaké rotaci sestavou určitě dojde.
Pardubice v sobotu přivítaly Plzeň, ráz zápasu určila červená karta, která padla po zákroku z první minuty zápasu, kdy Halinský trochu nešťastně přejel protihráče. Plzeň si zkušeně proti deseti došla pro tříbrankové vedení, pak trošku sundala nohu z plynu a na konci zápasu se ještě musela strachovat o výsledek. I když Východočeši prohráli, tak musím maximálně ocenit mužstvo Radka Kováče. Absolutní kredit za to, že i když prohrávali o tři branky, navíc celý zápas byli v početní nevýhodě, tak furt jeli nadoraz a dokázali se zápasem ještě něco udělat. Po druhé inkasované brance se pod Plzní vařila voda, a i když je lepší, zkušenější, tak domácí sahali po vyrovnání.
Radek je extrémně pozitivní člověk a moc si vážím toho, jakou práci v klubu odvádí, opravdu klobouk dolů. Mladí kluci pod jeho vedením rostou, je skvělé to sledovat, jasně, v první lize jsou nejdůležitější výsledky, ale nemělo by se zapomínat na to, že právě ta cesta, kterou k výsledkům dojdete, posouvá ty hráče nejvíc. Už od konce podzimu se rojí se spekulace o tom, že Kováč po sezoně opustí Pardubice, což by pro tým z města perníků byla obrovská rána. Troufnu si tvrdit, že ještě větší, než kdyby odešel třeba Michal Hlavatý, kapitán týmu a asi i jejich nejlepší hráč. Radek je totiž osobnost, máme spoustu nových trenérů, kteří umějí s mladými pracovat, ale Kovy čerpá i ze své veleúspěšné hráčské kariéry a ty zkušenosti dovede převést na kluky.
Baník vyhrál ve Zlíně podobnou brankou, jako prohrál před pár týdny domácí duel s Plzní. Centrovaný balon před branku, kde byla snaha o teč, a míč propadl až do sítě. Baník opět ukázal, že po domácím zaváhání dokáže zapnout a přivézt tři body z venku. Spíše jsem ale zvědavý na to, jak si o víkendu poradí doma s Olomoucí. Ve Vítkovicích je opět čeká náročný duel, navíc s přímým konkurentem o první šestku a Ostrava už bezpodmínečně musí potvrdit tři body z venku.
Zlín neměl proti Baníku ani jednu střelu na branku, přičítám to především tomu, že v týdnu odehráli 120 minut v pohárovém utkání s Libercem a na anglický týden holt Ševci nejsou zvyklí. Kouč Červenka to musí dát rychle dohromady, čeká je duel v Budějovicích, na který se musí důkladně připravit. Na jihu Čech je čeká veledůležitý zápas směrem k případné záchraně.
Hradec už i s novým trenérem, Davidem Horejšem, vyrazil do Jablonce. Pro lodivoda hostí to bylo pikantní střetnutí, protože právě ze severu Čech se na konci minulé sezony musel za podivných okolností pakovat. Fotbal se nehrál úplně špatný, ale úrovni rozhodně nepomohl žalostný terén, který už se stává v těchto měsících evergreenem. Horejš je typem trenéra, který vyznává moderní metody, ať už co se tréninkového procesu týče, tak i herního pojetí. Svoji filozofii ale bude muset přizpůsobit materiálu, který aktuálně v Hradci má, tým si neskládal sám, ale postupem času ho bude měnit k obrazu svému, ať už herně, či personálně.
Musím také zmínit Václava Kotala, který odstoupil ze zdravotních důvodů. Trenéra uznávám jako kouče i jako člověka a přeji mu co nejrychlejší uzdravení, Hradci by mohl v budoucnu pomoct třeba jako konzultant.
Olomouc, nově vedená Jiřím Saňákem, si to rozdala s Bohemkou a fotbal se hrál, především v prvním dějství, skutečně parádní. Do úvodní branky byli lepší Klokani, pak ale převzala iniciativu Sigma, které očividně změna vlila čerstvou krev do žil. Prezentovala se podobným stylem jako za Jílka, ale vypadala živěji. Jak už jsem zmiňoval minule, Olomouc mi nepřišla dobře kondičně připravená, což se projevilo i ve druhém poločase sobotního zápasu. Za dvě kola nás čeká repre pauza, během ní půjde u Sigmy především o to, aby se dotrénovali a nabrali kondici.
Liberec se po dobrém vstupu do jara začíná zadrhávat, v Teplicích se mi vůbec nelíbil, hra byla pomalá, bez pohybu, bez nápadu. Naopak Teplice jsou na vlastním stadionu důrazné, nepříjemné, hrají s chutí, v čemž jim pomáhají dobré výsledky posledních týdnů. Zaslouženě vyhrály, na Liberec jako by padla po třech kolech jarní únava.
Ve čtvrtek nás čekají úvodní zápasy osmifinále Evropské ligy. Sparta narazí, co se kvality i aktuální formy týče, na jeden z nejlepších týmů světa, bude to mít strašně těžké. Věřím tomu, že hráči i realizační tým půjdou do zápasu s tím, že si to s Liverpoolem chtějí rozdat, stejně jako si to rozdali v Istanbulu s Galatasarayem, a uvidí se, na co to bude stačit. Pochybuju ale o tom, že by trenér Priske nějak zásadně měnil taktiku. Těším se na skvělý zápas ve fantastické atmosféře.
Slavia začíná v Miláně, očekávám dost podobnou taktiku jako v neděli na Letné. V pátek jsem viděl AC na Laziu Řím, které je v osmifinále LM s Bayernem. Milánští zápas zvládli, i přesto, že se v poslední době mluvilo o tom, že je AC v krizi a přemýšlí o změně trenéra. Stále je to ale extrémně kvalitní tým, mám ale takové tušení, že by to tam Slavia mohla zvládnout a přivézt si směrem k odvetě zajímavý výsledek.
