Článek
Uplynulé ligové kolo bylo velice skromné na góly, považte, v osmi zápasech padlo pouhých dvanáct branek! To je o dvě méně než před týdnem ve Zlíně, v jednom jediném utkání. Hlavně sobotní program byl obzvlášť šedivý, možná i proto, že všichni pohároví zástupci hráli až o den později. Potvrdila se tak myšlenka, kterou v hlavě nosím již delší dobu. Od čtvrtého místa dolů, vyjma Zlína, jsou týmy extrémně vyrovnané, každý může porazit každého, rozdíly mezi kluby jsou opravdu minimální, a proto často dochází k neočekávaným výsledkům.
Krásným příkladem této teze je výhra Jablonce v Ostravě. Už delší dobu se zdálo, že Baník začíná mít sílu, kterou od něho všichni očekávají, jasně, každý někdy prohraje, u Baníku mi ale chybí nějaký plán B. Když soupeř důsledně brání a gól ostravských nepřichází, Baník znervózní, z toho vyplynula i druhá domácí ztráta v řadě. Severočeši se dobře na Chachary připravili, a i s notnou dávkou štěstí si odvezli tři body.
Osobně jsem se zúčastnil zápasu Liberce na Slovácku. Společně s dalšími bývalými spoluhráči jsem byl pozván na oslavu dvaceti let od otevření stadionu v Uherském Hradišti, který jsme tehdy otvírali zápasem proti Borussii Mönchengladbach. Tenkrát jsme měli skvělý tým, je to už dlouhá doba, o to víc neuvěřitelné je, že z tehdejšího kádru ještě stále po hřišti běhají Michal Kadlec s Milanem Petrželou. Navíc jsou důležitými hráči týmu, Milan se proti Slovanu dokonce prosadil, před oběma smekám. Samotný zápas příliš krásy nepřinesl, byl to více boj než cokoliv jiného, remíza 1:1 je za mě zasloužená.
Zlínu se po ostudném debaklu s Boleslaví podařilo zmobilizovat síly a na Sigmě urval cenný bod. Hlavním hrdinou byl brankář Dostál, který Ševce několikrát podržel, jeho návrat po vážném zranění byl důležitý i po psychologické stránce. Remíza v Olomouci může novému trenérovi Bronislavu Červenkovi dodat klid na práci a stabilizaci mužstva. Přesto si myslím, že se záchranou to budou mít v Baťově městě extrémně náročné.
Do Budějovic přijely Pardubice, očekával jsem dobrý, kombinační fotbal, a přesně to oba týmy doručily. Dlouhodobě se netajím nákloností k oběma sobotním soupeřům, jejich styl hry a klubové myšlení mi imponují, kéž by takhle fotbal dělali u nás ve více klubech.
Plzeň prohrála v lize podruhé v řadě a nezvládla tak navázat na výborný výkon ze Záhřebu. Příčin, proč to Viktorka nedokázala, vidím hned několik. Tou první a nejvýraznější byla žalostná efektivita, Západočeši by nedali gól i kdyby se hrálo až do půlnoci, o tom ostatně mluvil i trenér Koubek. S bídnou koncovkou je úzce spojena absence klíčového útočníka Durosinmiho, který bude chybět minimálně do konce podzimu, což je obrovská ztráta. Naopak musím vyzdvihnout výkon Karviné, která pod trenérem Jarábkem uhrála devět bodů ze čtyř zápasů, to je na tým ze Slezska až dech beroucí počin.
Vidím i jednoho společného jmenovatele v prohrách Plzně a Sparty, oba kluby mají extrémně nabitý program a na hráčích se to podepisuje.
Sparta v Boleslavi nebyla tím týmem, na který jsme z posledních týdnů a měsíců byli zvyklí. Citelně jí oslabily absence v obraně, čtyřku stoperů má Sparta nadstandardní, když naskočí kdokoliv z ní, je obrana pevná. Ve městě automobilů byli mimo Krejčí s Vitíkem a tak nastoupil Goméz. Jemu, stejně jako celému týmu se zápas úplně nepovedl, bude ještě potřebovat nějaký čas na aklimatizaci, stále je ale na Letné jenom chvilku, proto bych ho ještě nechtěl soudit. Na druhou stranu výkon Bolky byl naprosto top. Pevná defenzíva, skvělé plnění si osobních povinností, účelný presink, a hlavně zabijácké brejky. Útočná trojka domácích hrála jednoznačně v utkání prim, to, jak Solomon, Hilál a Kušej větrali obranu Sparty, už asi dlouho od nikoho neuvidíme, skvěle je podporoval i Mára Matějovský, který se proti svému bývalému klubu dokáže vždycky vybičovat.
Nemyslím si však, že by první ligová prohra v tomto ročníku měla Spartu nějak výrazněji ovlivnit. Nyní ji čekají dva zápasy proti Bohemce, už ve středu jede do Ďolíčku v rámci MOL Cupu, takhle krátká pauza je pro ni pozitivem, neúspěch bude moct rychle hodit za hlavu a soustředit se na následující duely.
Slavia jako jediná z pohárových zástupců dokázala vyhrát, vršovické derby ovládla naprosto zaslouženě. Trenér Jindřich Trpišovský tentokrát naprosto skvěle trefil sestavu, útočný trojzubec Chytil, Tijani, Jurečka byl hodně cítit. Naopak od Bohemky mi to přišlo trochu málo, byli jsme od ní zvyklí na velkou bojovnost, urputnost, až nechutnost, v pozitivním slova smyslu. To mi tentokráte chybělo, určitě v tom hrálo roli i to, že Klokanům chybělo hodně hráčů ze základu. Když jí pak během zápasu vypadl Puškáč pro zranění, už to bylo hodně slabé. Davidovi bych chtěl touto cestou popřát, co nejrychlejší uzdravení, snad se nebude jednat o nic vážného, zranění hlavy jsou vždycky hodně nepříjemná, něco o tom ví gólman Plzně Jindra Staněk.
Závěrem bych chtěl vyzvat lidi, aby se v co nejvyšším počtu vyšli podívat na utkání MOL Cupu, prestiž soutěže v poslední době jednoznačně roste. I kluby přikládají poháru větší důležitost, jak se říká, je to nejkratší cesta do pohárové Evropy, své by o tom mohlo vyprávět Slovácko či Zlín. O víkendu nás pak čeká další velký šlágr, do Edenu přijede Plzeň. Vyhlížím skvělý zápas, spoustu pohledných akcí a krásných branek, hostům by mohlo vyhovovat, že budou hrát do otevřené obrany, sešívaní jsou ale na domácí půdě extrémně silní.
