Článek
Týmy šly do zápasů po delší pauze, ta pomohla především pohárovým zástupcům, kteří si mohli odpočinout, nebo pořádně dotrénovat. Takže jestli se dá najít alespoň malinké pozitivum na povodňovém víkendu, tak je to právě tohle.
Ze Slavie po reprezentační pauze čiší neuvěřitelná síla. Síla, v tom syrovém slova smyslu, sešívaní soupeře kondičně, silově úplně drtí. Trošku tím dávají vzpomenout na doby, kdy byli hegemonem domácí scény, sbírali titul za titulem. Jak v Boleslavi, tak proti Viktorce byla z Trpišovského party cítit enormní chuť, odhodlání, což v poslední době trošku chybělo.
Do určité míry je to dané složením kostry týmu, která se konsolidovala a je v ní hodně emotivních hráčů, které má Jindra rád. Přidávají nad fotbalové kvality i ty morální, hrají srdcem a touha vrátit titul do Edenu z nich sálá.
Lehké obavy mám z toho, jak Slavia pod nátlakem náročného programu zvládne rotaci kádru. To je vždycky velká alchymie, na rozdíl od Sparty však sešívaní nemají ani zdaleka rozehrané takové množství hráčů, což se může projevit. Na druhou stranu se není trenérovi co divit, aktuální jedenáctka, potažmo patnáctka nastupujících hraje ve vynikající formě. Takový Zafeiris je jako vyměněný, přijde mi, že i trochu zhubnul.
Plzeň je aktuálně mužstvo evropské úrovně, Slavia v sobotu ale demonstrovala, že je ještě o kousek dál. Sešívaní dokázali eliminovat největší zbraň Západočechů, tedy Pavla Šulce. A Viktorka v tu chvíli neměla záložní plán, nedostala se absolutně do hry.
Mariánu Tvrdoňovi se zápas v Edenu hodně nevyvedl, určitě by na něho nejradši zapomněl. Trenér Koubek ho vystřídal už o poločase. Takové střídání je vždycky nepříjemné, mnohonásobně tolik, když jde o gólmana. Není to však ideální ani pro trenéra, lodivod Plzně je sám bývalý výborný gólman, a tak se asi dokázal do Tvrdoně vcítit a sáhnul do toho. Plzeň má výhodu, že na lavičce seděl připravený Jedlička, který se vrátil po zranění, a troufnu si tvrdit, že teď do brány dlouho nikoho nepustí.
Sparta se po velkolepé výhře nad Salcburkem musela zkoncentrovat na výjezd do Budějovic a zvládla to, chtělo by se říct i na půl plynu. Letenští do zápasu vstoupili skvěle, přišpendlili soupeře, dali gól, pak navíc dostali početní výhodu a bylo jednoznačné, že si pro tři body dojdou. Na hře Sparty je vidět, jak všichni hráči mají zažité automatismy, strukturu hry, navíc i hráči širšího kádru už mají něco v nohách, což by mohla být oproti Slavii výhoda. Výhra na jihu Čech byla pro Spartu podmíněná dobrým mentálním nastavením, potřebovali udržet fokus a zbytečně neztratit.
V uplynulém kole mě také zaujali mladí útočníci. Často se žehrá na to, že po našich trávnících jich moc neběhá, teď jich tu ale několik se slibným potenciálem vidím. Ať už jde o novou posilu Hradce Slováka Adam Grigera, tak v Karviné nově nastartovaného Filipa Vechetu, nebo pardubického Tomáše Zlatohlávka. Všichni tři se o víkendu gólově prosadili a vidím v nich potenciál i pro top trojku, zatím na její úrovni ještě nejsou, ale když budou dobře pracovat, tak by na ni mohli jednou dosáhnout.
Musím pochválit práci sportovního managementu Hradce, přivedli strašně moc zajímavých posil. Ať už výše zmíněného Grigera, tak Petráška a Vlkanovu. Mají zajímavý mix zkušenosti s mládím, za zmínku stojí také Karel Spáčil. A sílu prokázali i v zápase se Slováckem, kdy si pragmatickým výkonem, podpořeným standartkami, pevnou defenzivou a dobrými individuálními výkony došli pro tři body v bitvě se Slováckem.
Jedno z nejlepších utkání uplynulého kola co do kvality zápasu byl střet Karviné s Jabloncem. O tom, že Slezané mají kvalitní kádr, jsem mluvil už v minulé sezoně, s příchodem trenéra Hyského se úroveň posunula ještě výš a MFK baví. O Jablonci by se dalo tvrdit v podstatě to samé, po šedých letech to vypadá, že se pod koučem Kozlem borci ze severu nadechují k lepším výsledkům. Předpoklad dobrého zápasu byl tedy položen a účastníci doručili, bylo se na co koukat. Oba dva týmy odvádí super práci a patří k příjemným překvapením.
Baník poprvé v sezoně vyhrál venku, povedlo se mu to v Teplicích, kterým se vstup do sezony hrubě nevydařil. Severočechy opět srazily dvě velké chyby gólmana, což je bohužel pro ně jev, který se hojně opakuje. Sráží je individuální chyby, pro trenéra složitá situace, protože systémově s tím nejde dělat nic. Nejhorší je, že se chyby dopustí pokaždé někdo jiný, kdyby to byl vždycky ten samý hráč, tak se s ním dá pracovat, případně ho posadit, takhle je to daleko složitější. Přitom tým kouče Frťaly nepodává na podzim špatné výkony.
Jedním z dalších týmu, které dělají radost, je Olomouc. Tu k bodům opět dotáhl Kliment, který se dvakrát prosadil. Honza potřeboval změnu, okysličit, sedl mu systém, který vymyslel trenér Janotka, a důvěru splácí. Asi ho bude mrzet, že se mu poslední nominace národního týmu vyhnula, myslím si ale, že jestli se něco nestane, tak by v té příští měl mít místo.
V duelu korigoval na konečných 1:2 z pohledu Dukly Kuba Řezníček, který už tak má 99 ligových zásahů. Tu stovku mu strašně přeju, už jsem si upřímně ani nemyslel, že se do ligy podívá. Minulou sezonu stejně jako celá Zbrojovka neměl ideální, ale dostal ještě šanci mezi elitou a teď už mu věřím, že na klub ligových kanonýrů dosáhne. Řezňu si pamatuju jako mladého kluka, potkali jsme se v Boleslavi, v té době to byl velký průšvihář, měl složité dětství, neměl to jednoduché a podepsalo se to na něm. Postupem času se zklidnil, založil rodinu a zmoudřel.
Boleslav trošku překvapivě pouze remizovala doma s Pardubicemi, co jsem mluvil s Márou Matějovským, tak v klubu vše šlape. Hodně si pochvaloval nového trenéra Andrease Brännströma. Věřím tomu, že pod novým majitelem to bude fungovat, už se pomalu začíná zvedat i marketing, který byl dlouhou dobu na druhé koleji.
Slavia s Plzní vstupují do Evropské ligy, na jejich zápasy se extrémně těším. Viktoria cestuje do Frankfurtu, kde ji čeká mimořádně náročná zkouška, obdobná té v Edenu. Sešívaní hrají v Ludogorci, v aktuálním nastavení jim věřím, nedostávají branky, toho se budou chtít držet i v Bulharsku, zvládnou to a připíšou body do koeficientu.
