Článek
Sparta si po dominantním výkonu zajistila o víkendu druhý titul v řadě. Na půdě Mladé Boleslavi jenom demonstrovala svoji současnou sílu a rozpoložení. Prvních pár minut byli ještě svěřenci kouče Holobouka vyrovnanými soupeři, po prvním gólu už se však jednalo o jednoznačnou partii.
Hodně se probíralo, co se dělo v Boleslavi po závěrečném hvizdu. Zásah policie byl podle mě neadekvátní, nešlo ale tolik o systémovou chybu jako o selhání jednotlivých policistů. Otázkou také je, jestli by to šlo udělat bez nich. Když ale přetočíme o několik dní dopředu, na finále MOL Cupu, tak se přístup klubu z města automobilů jeví zcela logicky.
Samotný finálový duel moc krásy nepřinesl, bylo to hodně o bojovnosti, důrazu, ale vše se odehrálo v duchu fair play, oba celky do duelu šly s otevřeným hledím. Nakonec ale zaslouženě vyhrála Sparta, čímž si po dlouhých letech dokráčela pro double. Míra Koubek to popsal trefně, zápasy velké trojky u nás bývají často spíše bitvou než fotbalovým utkáním, vzhledem k důležitosti středečního zápasu a velkou rivalitou mezi oběma kluby to ale dokážu pochopit.
K plynulosti a úrovni samotného zápasu nepřispěl ani výkon sudího Berky, byl příliš úzkoprsý, nechal na sebe řvát zprava zleva, jak řekl Lukáš Hejda: měli by sním mluvit pouze kapitáni, nikdo jiný. Velké pnutí bylo i mezi střídačkami. Obecně chování realizačních týmů u nás není dobré a je jedno jestli jde o Spartu, Slavii, Plzeň, nebo kohokoliv dalšího v lize. Tohle je jedna z oblastí, kde by se český fotbal měl také kultivovat.
Já osobně, jako předseda okresu, se na každé valné hromadě snažím na kluby apelovat, aby své realizační týmy krotily. Na vesnicích je to mnohdy za hranou, nemůžeme se ale příliš divit, když se to děje i na té nejvyšší úrovni.
To, co se dělo v Plzni po závěrečném hvizdu, je zcela mimo mé chápání. Kolektivně se snažíme bojovat za to, aby se fotbal někam posouval. A dle mého soudu se to v posledních letech dařilo. Touto zrůdností, kterou „fanoušci“ po utkání předvedli, jsme se ale dostali o 20 let zpátky. Je mi to strašně líto, tohle je tak velký problém, že se z toho bude český fotbal dlouho vzpamatovávat.
Co mi ale hlava opravdu nebere, jsou především dvě věci. Tou první je absolutní organizační selhání. Pořadatelem pohárového finále byla FAČR. Jak mohla dopustit vniknutí fanoušků na hrací plochu. Proč byli těžkooděnci pouze u kotle Sparty? Proč nereagovali hned potom, co viděli, že příznivci Viktorie vnikli na hřiště a mířili k sektoru Letenských? Spousta otázek bez jakékoliv odpovědi…
Druhou věcí, kterou za boha nepochopím, je neúčast předsedy FAČR na finále největší soutěže, kterou asociace organizuje. Místo toho je na finále Evropské ligy v Dublinu. Jenom to dokresluje, jak mu na českém fotbale záleží, kde ho má…
Nechtěl bych ale, aby vlivem všech událostí, které se děly po obou utkáních Sparty, zapadlo to, jak na tom současná Sparta je. Pražané jsou aktuálně na vrcholu, zaslouženě si došli pro obě trofeje. Kdybych měl někoho vypíchnout, bude to Brian Priske. Pro mě je bezpochyby trenérem sezony. Jeho vliv sahá daleko za zelený trávník, dokázal v celém klubu změnit mentalitu, nastavení hráčů i zaměstnanců.
Oslavy provázely tvrdé střety fanoušků s policií.
Neméně důležitou postavou je Tomáš Rosický. Ten Priskeho vybral a v tandemu s dánským koučem vytvořil ze Sparty kolos, kterým bývala v dřívějších dobách. Tomáš to od svého nástupu neměl jednoduché, zkušenosti s podobnou funkcí měl nulové, pár let mu taky trvalo, než zjistil co a jak. To, jak na tom ale Sparta v současnosti je, jde hodně za ním.
Sparta zažila mimořádnou sezonu, za běžných okolností by Slavii stačil její bodový zisk na ligový primát. I to dokazuje, jak jsou obě S ustřelená od zbytku ligy. Nabízí se otázka, jestli by Sparta mohla napodobit dominanci Slavie z posledních let. Ta možnost tam určitě je, ale já říkám, že jeden bez druhého nemůžou být. Vzájemně se posouvají nahoru, právě díky konkurenci se dokážou vybičovat k takovým bodovým ziskům jako letos.
Když přišel Jindra Trpišovský do Slavie, tak všechny přejížděli. Vyrukovali s extrémně fyzickou hrou, na kterou v tu dobu nedokázal nikdo reagovat. Přijde mi ale, že od té doby, co Sparta otočila tím pověstným kormidlem, tak sešívaní stagnují. Neposouvají se, nevyvíjí se. Ano, Slavia měla výbornou sezonu, co se bodového zisku a evropské cesty týče, přesto je to na ně málo. Pořád mi ale u vršovických něco chybí. Teď je na vedení Slavie, aby si jasně řekli, co to je a jak chtějí jít dál.
Největší rozdíl mezi oběma „S“ vidím v tom, že se Sparta neustále snaží posouvat, nestagnuje. Rozdíl je i v posilování, doplňování kádru. Některé příchody Slavie jsou zvláštní, chybí jí určitá typologie hráčů. Přesně ta typologie, která Spartě vynesla double, tedy Haraslín s Birmančevičem.
Myslím si, že sešívaní systémově a strategicky trošku zaspali, jasně získali více bodů než stačilo loni Spartě k titulu, takže se furt nebavíme o tom, že by to byl propadák, ale neúspěch to pro ně jednoznačně je. Teď hodně záleží na tom, jak se k tomu postaví. Určitá přestavba je nevyhnutelná, v kádru je dost talentovaných kluků, ale těch, na kterých už by to Slavia stavět neměla.
Baník o uplynulém víkendu vybojoval v Plzni bod, který se pro něho ukazuje jako veledůležitý. Když by totiž Boleslav padla v sobotu v Edenu, což je dost pravděpodobné, stačilo by Ostravě v domácím střetnutí se Slováckem neprohrát, čímž by si zajistila čtvrté místo znamenající evropské poháry. Baník by k Evropě přišel trošku jako slepý k houslím.
Čtvrtá příčka je pro mě otazníková, ani jeden z trojice Baník, Bolka, Slovácko si ji vyloženě nezaslouží, je to jednou nahoru, pak dolu a takhle celou sezonu, jsou to pro mě takové záhadné týmy, furt neukázaly svůj potenciál. Ani jeden z těch týmů není stabilní, konsolidovaný, konstantní, je velkou otázkou, kdo nakonec skončí čtvrtý, ještě větší otazník visí ale nad tím, jak se budou prezentovat v Evropě.
Tuhé boje se odehrávají také na druhém konci tabulky. Ve Zlínu muselo být po víkendu velké mrzení, podruhé v řadě to doma Ševci nezvládli. Navíc jim nebyl uznán ani regulérní gól, což potvrdila i komise rozhodčích. Zlín má před sobotními závěrečnými duely nejsložitější pozici z té poslední trojice. Musí vyhrát v Jablonci, jinak sestupuje.
Situace na chvostu ligové tabulky je hodně zamotaná, stále mohou spadnout ještě všechny tři kluby, což přidává na atraktivitě. Pardubice přejely Karvinou a jednalo se o derniéru Radoslava Kováče před domácími fanoušky. Tady můžu jenom smeknout, na východě Čech odvedl velký kus práce a určitě na něho budou vzpomínat v dobrém. Je to špičkový kouč a jsem na něho hodně zvědavý v příští sezoně, kde by měl k rukám dostat silnější mančaft.
Budějovice měly perfektně rozjetý zápas s Jabloncem, pak ale přišly dvě branky v rozmezí pár minut a rázem bylo srovnáno. Tohle je další obrovská rána na psychiku, kterých už Jihočeši během celého ročníku obdrželi fakt hodně.
Ukazuje se, že volba Davida Horejše byla pro Hradec trefou do černého. Trenér navázal na práci kouče Kotala, tým dovyvinul, dotáhnul a teď už jsou jednou nohou v zápase o páté místo. Myslím si, že ale i Teplice, kdyby vypadly, mohou být se svojí sezonou spokojený. Fandím oběma klubům, jsou sympatické, mají dobré realizáky. Dokonce si myslím, že kdo opanuje tenhle dvojzápas, tak pak zvládne i bitvu s pátým týmem a zahraje si předkolo Evropy.
Na závěr ligy se těším, ligový ročník byl jedním z nejlepších za poslední roky a věřím, že i jeho tečka bude krásná. Sestup nepřeju nikomu, ale holt ten černý Petr na někoho padne.
