PAŘÍŽSKÁ GLOSA: O superfanynce z Ameriky, která vybílila kreditku a koupila si 38 lístků

Stačilo si vystát krátkou frontu a pak energická paní spustila vyprávění, které vedle mě zapisoval i mexický kolega a natáčela korejská televize. „Jsem Vivianne Robinsonová, jsem z Los Angeles a tohle je má sedmá olympiáda,“ spustila vyprávění 66letá paní. „Tady máš mou vizitku a sleduj mě na Instagramu, jsem OlympicSuperFan. A pojď, uděláme si selfie a pak se označíme.“

Než stačím cokoliv říct, obejme mě, nahodí úsměv a skoro profesionální fotka s pozadím olympijského fanshopu a Vítězného oblouku je na světě. Nejsem výjimkou, protože takhle své followery loví nepřetržitě, byť těžko říct s jakým úspěchem. V úterý v poledne měl její účet 150 sledujících, zhruba za 24 hodin přibyla šedesátka dalších.

Ale nechejme paní hovořit dál. „Koupila jsem si 38 lístků. Na co? Fotbal, basketbal, tenis, lukostřelba, gymnastika. Prostě skoro všechno,“ povídá. Jen lupeny ji vyšly na 10 tisíc dolarů, což je čtvrtmilionu korun, k tomu připočítejte cestu zpoza Atlantiku, ubytování… „Jo, je to drahé, taky jsem totálně vybílila kreditku. Mám dvě práce, abych si tenhle koníček mohla dovolit.“

Dopoledne prodává na pláži Venice Beach náhrdelníky z rýžových zrnek – přiznám, že tomuto druhu umění nějak nerozumím –, k večeru ještě chodí vypomáhat do obchodu. A popisuje, že její důchod je měsíčně okolo 700 dolarů, další tisícovku přidají brigády.

Její olympijská láska započala před 40 lety, když se hry zastavily v Los Angeles. Její maminka tam byla dobrovolnicí a ona se tak přiblížila velkému sportovnímu svátku a propadla oblíbenému sbírání olympijských odznáčků. Pak si střihla Atlantu, Sydney, Atény, Londýn a Rio. „Ale všechno to máš vzadu na vizitce,“ říká mi.

Inu, profík.

Před třemi lety kvůli covidovým restrikcím nemohla odletět do Tokia, a tak alespoň chodila v Los Angeles ve svém tradičním převleku do zdejší japonské čtvrti, a dokonce i na letiště.

Bláznivý kostým, který má, jí pomáhá seznamovat se s lidmi. Uchvátila jím už v letadle do Paříže, kdy celá paluba nadšeně tleskala. A i teď když korzuje po slavném bulváru Champs-Élysées, oslovují ji kolemjdoucí i novináři, kteří – ano, podobně jako já – hledají před startem olympiády obdobné příběhy. „Jsi z Česka? Z Prahy? Krásné město, byla jsem tam.“

Právě setkávání s lidmi je hlavní smysl jejího olympijského putování, protože když se optáte na oblíbeného sportovce, s úsměvem odpoví: „Znám jen dva, Noaha Lylese (sprinter) a Simone Bilesovou (gymnastku). O jména mi nikdy nešlo.“

Když pak její jméno hodíte do internetového vyhledávače, tak zjistíte, že není jen OlympicSuperFan, ale v podobném hábitu rok co rok sleduje i předávání filmových Oscarů coby Oscars Super Fan.

Ale proč ne, každý máme nějaké „úchylky“.

A mně tenhle olympijský příběh bavil. Třeba i vás, a tak si klidně paní dejte na Instagramu lajk, což ji dozajista potěší.