PAŘÍŽSKÁ GLOSA: Jedna medaile je jim málo. Tenis potvrdil výjimečné postavení v českém sportu

Jiný bafuňář by se nejspíš po zlatu bil v prsa, šéf české tenisové výpravy v Paříži a po nedávné tenisové „revoluci“ i svazový místopředseda Petr Pála v neděli odpoledne možná až hříšně říkal: „Tenis své postavení potvrdil, ale ještě jedna medaile by tomu slušela.“

Slušela, byť paradoxně k ní dle mého neměl navzdory zápasům o bronz blízko ani jeden z deblů jako spíš wimbledonská šampionka Barbora Krejčíková. Jenže pořád vidím ten okamžik, jak ve středu večer seděla kvůli našlapanému programu a dalších dvou zápasech za den zničená v mixzóně a nemohla se hnout.

Věřím, že kdyby olympijský program nabídl důstojnější rozlosování, osudové čtvrtfinále proti Slovence Schmiedlové by zvládla a měla „otevřenou“ cestu k placce. Stejně tak i pouť čtyřhrou po boku famózní Siniakové by byla delší. Však přikyvuje také Pála: „Úplně jí došla šťáva, což ovlivnilo dvouhru i čtyřhru. Bára neměla vůbec sílu.“

Ne, slýcháme to ve sportu pořád, že na kdyby se nehraje, tak snad příští olympijské turnaje už budou svým programem hráčky i hráče respektovat.

Zpět ale k tenisu a výjimečnému postavení v rámci českého sportu. Na olympiádě se prosadil, byť turnaj ve všech kategoriích nalákal řadu hvězd. Zase dokázal vytáhnout z talonu „nečekané“ hrdiny – jak už jsme často zvyklí z grandslamů – v podobě deblistů Pavláska s Macháčem či Muchové s Noskovou, u nichž se nějaké dlouhé tažení pavoukem nepředpokládalo.

O finálovém medailovém víkendu bylo ve hře pět ze sedmi reprezentantů, což je skutečně v porovnání s jinými sporty „ostrůvek pozitivní deviace“. A i Jakub Menšík, který z Paříže mizel jako první, je v osmnácti letech nadějí, co si alespoň start pod pěti kruhy osahala a třeba za čtyři roky zúročí.

Ještě jedna věc mě v areálu Roland Garros tuze zaujala – a kterou později zosobnil upřímný pláč Kateřiny Siniakové při poslechu české hymny. Jak moc tenisté a tenistky prahli po úspěchu, jak hrdí byli na český dres, jak děkovali hlasitým fanouškům za podporu. Ano, mělo by to být automatické, jenže tenis coby sport solitérů je v průběhu sezony prostě jiný.

Tak snad tenis brzy uklidí i svazový nepořádek, ať jeho výjimečné postavení není pošpiněno.