Článek
I samotní hráči toto nervózní období vnímají, protože čím víc se blíží osudové datum, tím víc jsou nejistí a tím víc se o tom v kabině mluví. Budu mít štěstí, nebo přijde zklamání? To je jejich dost častá otázka. Někteří by rádi vylepšili své smlouvy a šli do týmů, které budou v nejbližších týdnech hrát o Stanley Cup. Jiní chtějí zůstat…
Ale co je zásadní – povětšinou k tomu hráči nemohou co říct. Je to byznys manažerů.
A tak vám jednoho dne zadrnčí telefon, kde vám manažer oznámí, že vás vytrejdoval do jiného mužstva. Hráč zalape po dechu, je v šoku, aby za 20 minut volal manažer toho druhého klubu a nadšeně vyprávěl, jak se na vás těší, jakou budete posilou a jak moc o vás stál. Pak si hráč sbalí jednu tašku, oblek a utíká do nového působiště. J. T. Miller cestoval z Vancouveru do New Yorku 13 hodin a hned hrál večer zápas za Rangers. Podobně rychle se zapojil do sestavy Colorada po své výměně z Caroliny Martin Nečas.
Kluby pro vás většinou pošlou soukromé letadlo, takže máte exkluzivní cestu, a další praktické záležitosti, jako je stěhování celé rodiny, vyklízení domu v dřívějším působišti, řešíte až později. Je tu totiž ještě jeden zásadní fakt – hráč čeká do konce sezony, jestli v novém klubu zůstane, jestli není kvůli končící smlouvě jen rychlou výpomocí na play off, či se dokonce později nevrátí do původního celku.
PÁLÍ NEDO
Václav Nedomanský v roce 2024 oslavil 80. narozeniny, zároveň se po 50 letech v emigraci vrátil do Česka a usadil se s manželkou v Praze. Díky svému rozhledu, který během kariéry hráče, skauta a manažera NHL získal, je erudovaným hokejovým znalcem, a tak se na webu Sport.cz budou pravidelně objevovat jeho glosy. Zaměří se v nich především na NHL, reprezentaci či samotný hokejový trénink a vývoj.
I pro hráče je to svým způsobem ruleta. Vědí, že se bude zvyšovat platový strop (příští sezonu o 7,5 milionu dolarů), a tak různě spekulují, tuší, že by se jejich kontrakt mohl zvýšit i o milion dolarů. Až když je definitivně rozhodnuto, přichází změna školy, změna přátel, často i změna zemí. Zároveň ale hráči mají dost peněz na to, aby stěhování zadali firmám, k tomu mají k ruce lidi z klubů, kteří jim pomáhají se změnami různých smluv, které byly vázány na původní místo.
Hráč má myslet na hokej, na vše ostatní někoho má.
A jak se takové výměny vlastně rodí? Každý tým má spoustu lidí, kteří sbírají o hráčích informace. Pak se spekuluje na mapě, koukáte na tabulku, kdo na tom jak je, kdo by do výměny s vámi šel. Existují i různé historické vazby mezi kluby, následně přijde oslovení protějších manažerů, častokrát zprvu neformálně.
V drtivé většině je to všechno plně v gesci generálních manažerů, a i když jde o výměnu typu Nečas–Rantanen, tak manažer nemusí žádat o svolení majitele klubu. Ten dává GM volnou ruku, maximálně si výměnu jen telefonicky potvrdí. Pak samozřejmě přijdou na řadu smlouvy hráčů – někteří mají klauzuli, že mohou souhlasit jen s výměnou do 12 týmů a mohou si vybrat.
Roli hraje i délka kontraktu, protože není neobvyklé, že hráč s dlouhodobou smlouvou první roky hraje skvěle, ale pak jen „sedí na zadku“ a nezlepšuje se. I proto jsou dlouhodobá angažmá často stavěna tak, že velké peníze dostáváte na začátku, poslední roky už hrajete za „málo“. Při výměně zase klub, který se takového hráče chce zbavit, může přistoupit na to, že se bude třeba z poloviny podílet na hráčově platu i v novém působišti. Pak už přijde onen telefonát a je pravidlem, že hráči vždy volá manažer. Jsou sice výjimky, kdy se vyjednávání účastní i hráčův severoamerický agent, nicméně oznámení je na manažerovi, stejně jako onen uvítací hovor z nového klubu.
Jsou ale také výměny vynucené, kdy hráč už nechce v dosavadním klubu působit. Hokejista to sdělí agentovi, který požádá o trejd, a klub to obvykle velmi rychle učiní, protože je špatné mít v kabině shnilé jablko, které by mohlo nakazit zbytek.
V posledních týdnech se z českého pohledu udály dva tuze zajímavé trejdy. Ten první se týkal už zmíněného Martina Nečase a jsem si jist, že mu výměna do Colorada prospěla. Jeho situace u Hurricanes byla nepříjemná, protože minulý GM Don Waddell (skončil loni v květnu) ho nechtěl prodloužit dlouhodobě. Kouč ho měl sice rád, ale nedával mu tolik minut a jeho potenciál tak zůstal nevyužit.
Colorado hraje podobným stylem, rychle bruslí, má technické hráče a Nečas tam se svou hrou dokonale zapadl. V Avalanche umí vytěžit z jeho stylu – Martin proveze puk z obranného pásma do útočného, pak dává finální nahrávku, kterou prakticky nekazí. Našel tam lepší místo a dočká se i lepších peněz. Teď bere 6,5 milionu dolarů ročně, ale měl by se pohybovat v hranici osmi až devíti milionů, pokud ho Colorado podepíše dlouhodobě. Podívejte se na čas, který dostává : v Carolině šel jen výjimečně přes 20 minut, povětšinou byl kolem 16–17 minut. V Coloradu téměř nepadá pod 20 minut, spíš je na hranici 23 minut.
To u Filipa Chytila, který se přesunul z Rangers do Vancouveru, je situace velmi vážná. Kvůli jeho častým otřesům mozku stačí jeden úder a je konec. V Rangers navíc nemohl postoupit dál, jsou tam dva centři dlouhodobě, on se před ně nemohl dostat, čímž šla jeho síla dolů.
Při hře je vidět, že nejde moc k mantinelu, protože se obává, aby ho někdo netrefil. Chápu to, je to šílené riziko a taky bych do toho nešel. Jeho hra je ale tak hodně nevyzpytatelná, často volí kličku do středu a následuje střela. Je však ve druhém roku své čtyřleté smlouvy, a tak bude zajímavé sledovat jeho budoucnost o Canucks.
Václav Nedomanský
Václav Nedomanský je mistr světa v hokeji z roku 1972 a nejlepší střelec v historii reprezentace. Po emigraci odehrál 421 zápasů v NHL, později byl skautem Los Angeles Kings, Nashville Predators a podílel se na vytvoření klubu Las Vegas Knights. Vedle Dominika Haška je jediným Čechem v Síni slávy NHL.
