PÁLÍ NEDO: Kometa nebude pro Spartu velkým soupeřem. To Hradec Pardubice potrápí

V něm byly některé zápasy slabší, nicméně první čtyři týmy po základní části byly dost solidní a šly dál, i když Hradec až po sedmém duelu. Některé celky hrají kolektivně, ovšem stejně u nich vyskočí jména, která je pak ve finále zachraňují.

Třeba Sparta je od začátku sezony aspirantem na titul. Má dobře organizovanou hru, výtečný koučink, kdy tým ví, jak hrát. Může se spolehnout na brankáře, ale proti Třinci vyhrála zápasy díky hvězdným jménům jako Horák, Hyka, Sobotka či Řepík. To jsou všechno hráči nad třicet, což ukazuje, že když jde do tuhého, tak to rozhodují právě zkušení borci. Sparta má i skvělou obranu, ve které mě zaujal Irving, k tomu tam jsou mistři světa Krejčík a Kempný, nedostávají moc gólů.

Jejich semifinálový protivník z Brna má tým, který poměrně dobře bruslí, ale není moc fyzický. V sezoně měli velké výkyvy, a tak si osobně nemyslím, že pro Spartu bude Kometa nějakým velkým soupeřem.

O Pardubicích toho za poslední týdny a měsíce bylo napsáno dost a už je to obehraná písnička. Měly spoustu změn u trenérů, k tomu zraněné špičkové hráče. Vyjma ale únorové série devíti proher z deseti zápasů hráli vcelku dobře. Ovšem ukazuje se, že pokud nepracují všichni na stejné notě, tak se tým nenaladí tak, aby šel od vítězství k vítězství.

To Hradec Králové mě překvapil. Má v týmu spoustu cizinců, kteří se v závěru série proti Boleslavi probudili, a v tom sedmém zápase bylo znát, že hrají ofenzivně, byla to útočná vlna za vlnou. Ovládli hru a proti Pardubicím tak může být Hradec hodně nepříjemný a může sérii dotáhnout daleko. Hradec má teď momentum, skončili šťastně, vyhráli, jsou nadšení. U Pardubic zůstal otazník. Měly nyní díru bez zápasů, netušíme, jestli se zlepšila atmosféra. Budějovice je ve čtvrtfinále neprověřily, protože – a to se vracíme na začátek – nemají hráče, kteří by to v klíčových okamžicích vzali na sebe. Hradec je má. Je to ofenzivní bruslící tým, a tak bude hrát dobře i venku, a když skóruje jako první, tak Dynamu doma zatopí. Moc se na jejich zápasy těším.

Ještě jednu věc bych chtěl zmínit. Co mě bije v Česku do očí, je organizace v managementu klubů. Rozumím tomu, že když jsem majitel, tak si mohu dělat, co chci. Mohu mít ve vedení sto lidí nebo dva, protože to platím já. Ale osobně bych doporučil model ze zámoří, který má jednoduchou osu: majitel–generální manažer, jenž najme kouče.

Manažer je zodpovědný za tým. Další lidé z managementu by se už do toho neměli plést, neměli by chodit kolem hřiště a do kabiny. Moc nerozumím funkcím, jako je sportovní manažer, protože je v kancelářích akorát víc lidí, a zásadně jsem proti kolektivnímu rozhodování o hráčích. Čtu v rozhovorech, že ten, kdo vybírá hráče, musí mluvit s celým realizačním týmem, manažerem, majitelem. To máte najednou deset patnáct lidí, kteří spolurozhodují o hráči, což zpomaluje chod klubu a je do jisté míry alibistickým řešením.

Ano, je těžké najít schopné lidi, kteří mají nějakou historii a vědí, co dělat, protože každý hráč nemůže být hned manažer a trenér. Když ale třeba teď vidím, kolik hráčů odešlo z Liberce, tak to není pro organizaci a management dobrý znak, že se najednou obmění půlka týmu. V NHL se říká, že trenér je najatý, aby byl jednou vyhozený. Za jeho funkční dobu se považují tři roky, a co jsem se tak s trenéry bavil, sedí to. Za tři roky už hraje tým stylem, který trenér chce, a když to ani po té době nejde, tak se obvykle manažer od hráčů dozví jejich nespokojenost a trenéra vyhodí. Majitel si zase najímá manažera, který se mu zodpovídá, a v případě nespokojenosti ho vyhodí on.

V Česku ale pak vyhození trenéři často končí v klubu v jiných pozicích, což nedělá dobrotu a jenom zbytečně navyšuje počet lidí.