PÁLÍ NEDO: Extraliga je měkká, štvou mě neustálé diskuze hráčů s rozhodčími

Rozhodčí mají rozhodovat a hráči hrát. Jenže teď, když mají sudí kameru a mikroporty, tak divák u televize dokonale vidí, co se děje. Sudí vyřkne verdikt, zřetelně ho ukáže a pak se není o čem bavit. Jenže já pořád a pořád vidím, jak ho následně obestoupí několik hráčů a vyřizují si věci, které ani k danému okamžiku nepatří. Tam se mi stalo to, křičí jeden. Sudí zase napomíná za tamto…

Mluvit má jen kapitán, na vyžádání trenér, ostatní se musí omezit a případně trestat. Pak zápas ztrácí tempo, neúměrně se natahuje. A teď si k tomu přidejte, že ještě sudí několikrát jedou zkontrolovat video. I to mi přijde divné a mnohdy to od nich vnímám jako čirý alibismus.

Na ledě jsou přece čtyři. Musí to někdo z nich vidět a hned poznat, ne vše zpětně pro sichr kontrolovat u videa. A občas nechápavě hledím, když je někdo vyloučený za faul a zároveň jde ven i ten faulovaný za filmování. To jsou přece dvě protichůdná rozhodnutí.

Podívejte na NHL. I tam hokejistům občas z pusy vystřelí vulgarismy, pak ale rozhodčí bez váhání rozdá trestné minuty, ne aby na sebe nechal křičet. Hráči a sudí se prostě nebratříčkují. Rozhodčí jsou tam i po každém zápase detailně hodnoceni, po určitém čase ten, kdo má nejméně bodů, už dál nepíská. Hráči ani majitelé s nimi přes noviny nediskutují.

Nejlepší vždycky je, když rozhodčí v zápase nejsou vidět. Jakmile je jeden či druhý tým do něčeho tlačí, pak přebírají v utkáních důležitost, což není dobře. A co jsem slyšel, tak v nižších ligách si sudí může kolikrát dělat, co chce, a rozhodne zápas. Extraligoví arbitři jsou dozajista lepší, než jsem vídal v minulosti. Mají lepší pohyb, ale pořád mi u nich chybí, že by rozhodnutí měli v krvi, bylo z jejich strany automatické, jako je to u borců v NHL.

Už jsem mluvil o té chybějící tvrdosti, a stejně tu skoro v každém zápase padají pětiminutové tresty. Někdy jen kroutím hlavou, jsou za mě naprosto zbytečné a přijde mi, že sudí rozhodují, jak kdyby chtěli uspokojit druhý tým. Těch vyloučení do konce je neúměrně moc a je to dané právě tím chybějícím citem. Hráči jsou dnes vysocí, a když někdo vede puk, ohne se, tak protivník, který ho atakuje, ho může lehce trefit ramenem do hlavy, aniž by v tom byl záměr.

Nemluvím o loktu, tam je trest automatický.

Zároveň když má někdo puk a stojí půl metru od mantinelu, je ohnutý, tak musí čekat, že ho někdo napálí. Ten druhý rozjetý hráč už to nemůže zabrzdit. Když ho pak trefí, on si dá o mantinel, zdá se to na pět minut, ale často je to jen souhra okolností. Ten hráč s pukem se musí umět zpevnit, vědět, že je tu hrozba rány.

Ale snad se to postupem času v play-off zlepší. Sám vnímám ten progres v kvalitě hry – předkolo nebylo tak dobré, čtvrtfinále už je výš a třeba v sérii mezi Spartou a Třincem jsem viděl od začátku napětí i intenzitu.