MADE IN ENGLAND: Tottenham se nemá o koho opřít. Červená pro Arsenal? Nesmysl

„Minulý týden jsem psal, koho jiného by měl Tottenham porazit než Leicester. A vidíte, prohrál 1:2. Spurs byli v prvním poločase lepší, dostali se do vedení, jenže dvě rychlé branky po změně stran je srazili a už se nedokázali vrátit zpátky. Je vidět, že jsou v krizi, vždyť z posledních deseti zápasů v Premier League uhráli čtyři body. A to je bída.

Probíralo se, jestli chyboval Tonda Kinský u prvního gólu Leicesteru, kdy nedosáhl na přihrávku a Jamie Vardy skóroval. Je to složitá situace. Kdyby tam Tonda nešel a zůstal stát na lajně, stejně by míč k Vardymu doputoval a pravděpodobně by dal gól. Po balonu se natahovali i dva obránci Tottenhamu, ale ani jeden na něj nedosáhl. Je těžké někoho vinit.

Naopak bych vyzdvihl, jak skvěle zahrané to ze strany Leicesteru bylo. Bobby De Cordova-Reid dal na Vardyho opravdu špičkovou přihrávku. Sám klukům, které trénuju, říkám, že tyhle balony do kapsy jsou nejnebezpečnější. Míč si může srazit obránce do sítě, nebo se dostane ke spoluhráči před prázdnou bránu. Může se stát spoustu věcí a Vardy měl v tomto případě i trochu štěstí, že k němu balon prošel.

Situace Tottenhamu začíná být čím dál kritičtější. Snadno na vás padne deka a těžko se jí zbavujete. Fanoušci jsou nespokojení, tým a celý klub jsou pod obrovským tlakem. Mužstvo se nemá o koho opřít, sužuje ho velká marodka. Když je potřeba během utkání něco změnit, trenér Ange Postecoglou nemá kam sáhnout.

Je otázkou, jak dlouho ho vedení bude ještě držet. Majitel a další čelní představitelé klubu určitě vnímají, že jsou tu objektivní důvody, proč se Tottenhamu nedaří. Postecoglou není jediným viníkem. Na druhou stranu pořád jde o velký klub, který má úplně jiné ambice a kvalitní hráče.

Vidím dva záchytné body. První je odveta semifinále Anglického ligového poháru v Liverpoolu. Pokud by se Tottenhamu povedlo postoupit do finále, byla by to velká vzpruha, která by mohla jeho sezonu pomoct otočit. Druhým je pak návrat zraněných hráčů. Věřím, že až se alespoň někteří hráči vrátí, půjdou nahoru.

Manchester United vyhrál na Fulhamu 1:0, což je pro něj určitě povzbuzující, na druhou stranu je v této sezoně tak nevyzpytatelný, že je těžké odhadnout, jestli se konečně zvedne. Cesta ven nevede jen přes jeden zápas.

Trenér United Rúben Amorim pak prohlásil, že by radši nasadil třiašedesátiletého trenéra brankářů Jorgeho Vitala než hvězdného Marcuse Rashforda. Odkazoval na přístup v tréninku. Řekl, že nebude stavět někoho, kdo tomu nedává maximum. Když tohle Amorim tvrdí, musí to mít nějak podložené.

Něco se mezi nimi muselo stát, probíhají nějaké spekulace například o Rashfordově životosprávě, ale to člověk zpovzdálí nemůže hodnotit. Nicméně si jsem jistý, že pokud by Rashford normálně trénoval a choval se jako profesionál, šanci by dostal. Vždyť útočníci United Rasmus Höjlund a Joshua Zirkzee góly nedávají, což je velký problém. O to větší škodou je, co se děje kolem Rashforda. Pro něj i celý tým.

Jediné východisko vidím v odchodu Rashforda. Odvedl pro klub dost, výrazně se angažuje v charitě, byl oblíbený, zanechal v Manchesteru silnou stopu, ale mám ze všeho dojem, že v klubu už nechce být. Pořád má dost let před sebou a může něco dokázat. Ale musí chtít.

Je potřeba situaci vyřešit. Přestupové období už brzy končí a nedovedu si představit, že by Rashford za současné konstelace v United zůstal. Problém může být jeho vysoký plat, na jeho místě bych šel klidně o padesát procent dolů a chtěl někde hrát.

Chelsea vstoupila výborně do utkání na Manchesteru City, když dala po chybě nového stopera domácích Abdukodira Chusanova první gól. Ten měl pak ještě další slabší chvíle, ale dokázal se oklepat, srovnat se a pak už hrál relativně v pohodě. Chelsea měla i velkou šanci na druhý gól, ale tu zahodila. V tu chvíli se zápas lámal.

City poté přebrali otěže, začali být lepším týmem a vytvářeli si šance. Nakonec utkání otočili na 3:1 i díky hrubce gólmana Blues Roberta Sáncheze. Vůbec nechápu, co před druhým gólem domácích dělal. Erlinga Haalanda stíhal obránce a Sánchez vyběhl někam do prázdna. Nevím, jestli přemýšlel. Chápu, že chce hrát vysoko, ale jeho minely se kupí.

Myslím, že pokud bude takhle Sánchez pokračovat, brzy přijde o místo. Nedá se na něj spolehnout. V Anglii se jeho výkonnost rozebírá, zachytávám názory, že za rok a půl udělal víc chyb než předtím Kepa Arrizabalaga za pět let.

West Ham uhrál na Aston Ville bod za remízu 1:1. Kladiváři do utkání nevstoupili dobře, brzy prohrávali a nevěděli, kam dřív skočit. Ale zhruba po dvaceti minutách se zvedli a působili kompaktně, drželi míč, byli nebezpečnější. Ve druhé půli to jen potvrzovali, Aston Villu prakticky do ničeho nepustili a podle mě si zasloužili i víc než remízu.

Utkání se mi líbilo, hrálo se v slušné intenzitě. Myslím, že i oba čeští kluci Tomáš Souček a Vláďa Coufal z West Hamu odvedli velmi dobrou práci. Přeju jim, aby si místo v sestavě udrželi i do dalších zápasů. Zápas naznačil, že by se West Ham mohl začít zvedat. Pokud bude hrát jako ve druhé půli, půjde nahoru.

Zastavím se ještě u jednoho momentu, který se v Anglii hodně řeší. Osobně nechápu, proč dostal Myles Lewis-Skelly z Arsenalu v zápase na Wolverhamptonu červenou kartu. A když už ji hlavní Michael Oliver vytáhl, tak se divím, že nezasáhl VAR a neposlal ho situaci přehodnotit k monitoru.

Ano, Lewis-Skelly zastavil protiútok, ale zákrok přišel osmdesát metrů od brány. A třeba faul domácího Joaa Gomese, za který viděl druhou žlutou kartu, byl podle mě horší a nebezpečnější. Podle mě je červená karta pro Lewise-Skellyho absolutní nesmysl a šlo o hrubé ovlivnění utkání.

Jen doufám, že příslušné komise uznají, že červenou kartu dostat neměl a bude moct hrát dál. Je mu osmnáct, líbí se mi, jak do všeho naskočil. Tohle pro něj byla trpká zkušenost, zbytek zápasu trnul, jak to dopadne, ale Arsenal i tak vyhrál. I v deseti byl jasně lepší, a když se počet hráčů na hřišti vyrovnal, Riccardo Calafiori vstřelil vítězný gól. Zaslouženě.“