KOMENTÁŘ: Ztělesňuje to, co lidé na fotbalistech nesnáší. Dobře, že si Vinícius počká na Zlatý míč

Jedinci tíhnoucí k němu, Realu Madrid nebo Brazílii prskají: Náš Vini měl vyhrát! Zločin! Krádež za bílého dne!

Hněv jen umocnil bojkot jeho španělského zaměstnavatele. Když se v královském klubu dozvěděli, že jejich favorizovaný klenot skončí „až“ druhý, nešlechetně se urazili a na slavnostní večer nikoho neposlali.

Jenže z určitého pohledu je víc než dobře, že Vinícius zůstal bez Zlatého míče.

Letos určitě.

Bez pochyb je to geniální fotbalista.

Drzý, golový, zábavný, technický, rozdílový, úspěšný.

Mít kupříkladu české občanství, nepřebíral by v pondělí večer v Paříži Zlatý míč, ale určitě aspoň metál od prezidenta Pavla na Pražském hradě. Vždyť ten počátkem týdne oceňoval velmistry ze sportovních odvětví, která jsou v porovnání s fotbalem v globálním srovnání naprosto minoritní záležitosti – lední hokej, vodní slalom nebo rychlostní kanoistika.

Vinícius ale také přesně ztělesňuje to, co lidé na zástupcích nejpopulárnější hry světa nesnáší.

Simuluje. Provokuje. Zdržuje. Hašteří se. Dokáže být záludný. Obecně se opakovaně uchyluje ke způsobům, které jsou až nedůstojné dospělého člověka.

Jeho nejzavilejším zastáncům, kteří by si jeho podpisem nechali stvrdit rozsudek smrti, možná uniká, že v kontrastu s ragby nebo hokejem doopravdy Vinícius a jemu podobní přenádhernou hru devalvují.

Při vyhlašování Zlatého míče se po sítích šířily sestřihy Brazilcových neslavných momentů. Je jasné, že při šikovném sestříhání záběrů nebude vypadat lichotivě snad žádný špičkový fotbalista. Úlet se nevyhne nikomu – koneckonců ani vítěznému Rodrimu. O Viníciusovi se ale všeobecně a dlouhodobě ví, že fakt není zrovna příkladný nositel rytířských ctností.

Na jeho obranu je nutné uznat, že se mnohdy stává zvěří, kterou soupeři loví – a Vinícius před zákroky spíš uskakuje. Je také krajně nechutné, že se ve Španělsku opakovaně stává terčem rasistických urážek. Už sám si ale musí sáhnout do svědomí, zda svým počínáním neprobouzí v obecenstvu primitivní pudy.

On sám svůj vytrvalý odboj proti rasismu považuje za důvod, proč ho nevyhlásili nejlepším fotbalistou světa. „Ještě nejsou připraveni. Udělám to klidně desetkrát,“ vyťukal čtyřiadvacetiletý Vinícius na síť X.

Pořadatelé z magazínu France Football naopak připomněli, že stovka hlasujících novinářů měla při výběru nejlepší desítky zohledňovat kritéria: 1. individuální výkony, 2. týmové výsledky a úspěchy, 3. chování a fair play.

Pokud se tím francouzští organizátoři vskutku ohánějí, je dost pokrytecké, že se ve stejném ročníku Jašinova trofej pro nejlepšího gólmana udělila Emilianu Martínezovi – světovému šampionovi, ale také vyhlášenému provokatérovi, kterého snad nenávidí všude kromě Argentiny a Birminghamu. A také předchozí argument dost pokulhává v době, kdy Zlaté míče počítal Cristiano Ronaldo.

Dodnes fascinuje miliardy, oddaností řemeslu inspiruje i těsně před čtyřicítkou. V zápalu boje to ale přeháněl, teatrálně padal a žadonil o odpískání faulů.

Pravda bude tak někde napůl, že Viníciusovi uškodily postrádající dobré mravy. Nejspíš je to také nekonečná diskuze bez jasného vyznění. Spíš by se měl řešit a oceňovat nový držitel Zlatého míče.

Rodri v porovnání s excentrickým Jihoameričanem o dost nenápadněji pomáhá týmu. Nestřílí mraky gólů, ale zlepšuje spoluhráče. Nechybující držák. Letos se stal šampionem Premier League i mistrem Evropy, kde ho zároveň vyhlásili nejlepším hráčem turnaje. Má pozitivní přesah, který by měl mít v podobných anketách vliv.

Kromě bezvadných výkonů stihlo eso Manchesteru City souběžně na univerzitě ve městě Castellón vystudovat obor obchod a managmnet, což mimochodem ocenil i český vzdělanec a premiér Fiala. Rodri poslední měsíce patří k ústředním figurám brojícím proti přetěžování fotbalistů. A koneckonců je fajn, že se někdy doceňují pracanti ze středu pole, které mnohdy zastiňují kanonýři.

Vinícius si může ze Španělovy korunovace také něco vzít. Rodri už nejspíš zažil i úspěšnější sezonu. Třeba loni vyhrál se City treble, dal i vítězný gól v Lize mistrů, ale ve Zlatém míči se nevešel do první trojky.

V podobných hlasování se mnohdy odměňuje za dlouhodobější dílo, které podpoří aktuální úspěchy. Pokud nezůstane Brazilec zahleděný do sebe, bude pokračovat ve špičkových představeních a letošní výsledky vyhodnotí jako určitou sebereflexi, dočká se jednou Zlatého míče i on.

Ve čtyřiadvaceti má fůru času. Na haldu gólů, trofeje, boj proti rasismu i úpravu zlozvyků, které ho shazují.