Článek
Září, Tbilisi: prohra 1:4. Nesourodost, nezodpovědnost, nekvalita, nulové emoce. Zkrátka totální zmar. Listopad, Olomouc: výhra 2:1. Hladovost, zarputilost, soudržnost. Drajv, emoce na nejvyšším stupni. Zápasy s Gruzií, které orámovaly českou stopu ve skupině Ligy národů, od sebe dělí necelé dva a půl měsíce. Přesto byly jako nebe a dudy. Právě ony jsou důkazem posunu, který Češi udělali za tak krátkou dobu.
Ne, ani v úterý na Hané to nebyla ze strany českého týmu žádná Barcelona. Výkonnostní strop je daný, dlouhé roky neměnný. Není nikterak vysoko. Jak trefně podotkl trenér Ivan Hašek, na ťukes nemáme. Bohužel toto platí od konce generace Šmicra, Nedvěda, Poborského.
Postup mezi elitu Ligy národů? Je to jen mezistupeň, cílem je MS, má jasno Ivan HašekVideo: Sport.cz
I přes postupovou euforii si je potřeba znovu připomenout: českému fotbalu před lety ujel, a nadále ujíždí, vlak. Kreativní, technický, dynamický. V tom tuzemském vládne pragmatismus. Respektive musí. S tiki-takou by shořel jako fagule. Toliko nepříjemná pravda.
Právě skončená Liga národů však přinesla spoustu pozitiv. Současné mužstvo zaslouží kompliment. Včetně trenéra Ivana Haška. Po propadáku v Gruzii konečně sebral odvahu a odstavil borce, kteří ve svých klubech nehrají. V čele s útočníkem Patrikem Schickem.
Vsadil na takzvané vítězné typy z české ligy - záložníky Lukáše Červa a Pavla Šulce, stopera Martina Vitíka, útočníka Tomáše Chorého. Od domácího duelu s Albánií k nim přidal Jana Bořila. Učinil tak vteřinu před dvanáctou. Že s fotbalisty s nízkou herní praxí díru do Evropy neudělá, totiž naznačilo jasně Euro.
Haškovi se následně povedl tah se sázkou na klubovou souhru. Slávistů na levé straně (Jan Bořil, Lukáš Provod) a Plzeňáků ve středu zálohy (Lukáš Červ, Pavel Šulc). Šulc navíc oprášil skvělou spolupráci s nynějším slávistou Chorým, z níž v uplynulé sezoně mocně těžila Plzeň.
Jen těchto pár změn stačilo k tomu, aby se z rozháraného, apatického týmu stal organismus hladový po úspěchu, který evidentně táhne za jeden provaz. Právě tyto dva parametry jsou symboly vzestupu národního mužstva, které v Tbilisi prožilo klinickou smrt. Jsou zároveň jeho trumfy, s nimiž vyrazí do nadcházející kvalifikace o MS 2026. Ani v ní se nestane zázrak, Češi nebudou předvádět fotbal à la Barcelona nebo Real Madrid. Ale Červ, Bořil a spol. jsou zárukou, že národní tým položí pro úspěch na hřišti život. A to se počítá.
