Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Vingegaard závodí hlavou, Pogačar srdcem. Smysl přece dává obojí

Zdravá rivalita dvou nejlepších vrchařů současnosti Jonase Vingegaarda a Tadeje Pogačara pokračuje už na čtvrté Tour de France v řadě. Možná však až trochu nezdravě rozděluje cyklistickou veřejnost. Mnozí fanoušci dánskému obhájci prvenství vyčítají v prvním týdnu hodně pasivní a defenzivní pojetí. Oproti tomu slovinský fenomén se nebojí útočit ani ve žlutém trikotu. Každý styl má něco do sebe a oba pro něj mají rozumné důvody. Tak proč ten „hejt“?

Foto: Papon Bernard, Reuters

Dva hlavní rivalové Jonas Vingegaard (vlevo) a Tadej Pogačar mají úplně jiné pojetí cyklistiky

Článek

Odlišné povahy obou hvězd se znovu projevily. Pětadvacetiletý Pogačar je prostě správný cyklistický „blázen“, kolo má v srdci a závoděním se baví. Viset v háku ho netankuje, svými častými nástupy chce závod tvořit, okořenit.

No a co, že většinu útoků soupeři pokryjí a Slovinec jen plýtvá silami, které mu můžou ve zbytku Tour chybět? Něco podobného se ukázalo už loni, to však Pogačara netrápí. I díky tomu přece získal na svou stranu většinu fanoušků.

Vingegaard je naopak ekonom. Nad závoděním mnohem více přemýšlí, jezdí hlavou. Se silami zachází jako s cennou surovinou, kterou se nevyplatí mrhat. Oči má nalepené na svém wattmetru a důkladně přemýšlí nad tím, co si může dovolit.

Nutné je připomenout i jeho dubnové zranění, po pádu v závodě Kolem Baskicka měl na přípravu na Tour pouhý měsíc a půl. „Nečekal jsem, že se dostanu na takhle vysokou úroveň. Cítím, že každým dnem rostu,“ líčil 27letý Dán během prvního volného dne.

Proto zatím zjišťuje své limity a spoří síly. Čeká na šanci, na svůj oblíbený terén, tedy dlouhá táhla stoupání. Pak je schopný si přichystat jediný nástup, kterým ale soupeře zničí. Tak jako poslední dva roky.

Že Vingegaard nechtěl v nedělní šotolinové etapě podpořit útok Pogačara a Belgičana Remca Evenepoela? Z pohledu jeho soků pochopitelně škoda. „Mohli jsme na ostatní najet několik minut a pojistit si pódium, ale hlídá si jenom mě,“ postěžoval si Pogačar. „Někdy potřebujete k závodění koule a Jonas je asi zrovna bohužel neměl,“ rýpnul si Evenepoel, který přinesl do známé rivality čerstvou krev.

Z pohledu nezaujatého fanouška je samozřejmě škoda, že trojice největších favoritů nespolupracovala a nejela vstříc vítězství v etapě. Vingegaard však udělal to nejlepší, co mohl.

Bílý štěrk mu z tohoto tria vyhovoval nejméně. Sprint v případném hromadném dojezdu má také nejslabší. Jel na „půjčeném“ kole parťáka Jana Tratnika. A právě silné týmové kolegy měl kousek za sebou. „Nebylo to o tom, že bych neměl koule, ale jen o chytrosti závodění. Možná ostatní naši taktiku nechápou, ale to je jejich problém,“ odvětil suše Dán.

Vingegaard jako dvojnásobný šampion nepřijel na Tour pro umístění v top pětce nebo na pódiu. Ale pro zkompletování zlatého hattricku. K tomu potřebuje porazit právě Pogačara i Evenepoela. A udělá pro to všechno, i když to občas nemusí přinést tu nejpohlednější a nejatraktivnější cyklistiku.

Oba naprosto odlišné závodní styly však dělají z cyklistiky to, co milujeme. A právě kontrast Vingegaarda s Pogačarem přináší poslední roky na Tour de France to, co jí třeba v dynastii týmu Sky chybělo.

Navíc když k těmto dvěma favoritům letos přibyl ještě dravec Evenepoel… Ve zbylých dvou týdnech se máme na co těšit!