KOMENTÁŘ: Třinecký drak přišel jen o jednu hlavu, strašit bude dál. A díky za respekt

Byla to série, která měla grády, emoce, lákala diváky a pro leckoho byla předčasným finále, což já sám považuji za poněkud neuctivé k dalším úspěšným účastníkům play off. Nicméně si myslím, že kdyby Třinec vyfasoval ve čtvrtfinále kohokoliv jiného než Spartu, dost možná bychom o nějaké ukončené sérii vůbec nemluvili a spíš znovu a znovu opakovali, jak mají Oceláři mód play off ve svém DNA.

„Zápasy mohly skončit na jednu i druhou stranu. Byla to extrémně vyrovnaná série, faktem ale je, že Sparta čtyřikrát dala o gól víc, proto byla lepší,“ uznal třinecký kouč Zdeněk Moták.

Ano, mohli bychom pitvat, jak tenká je hranice mezi úspěchem a neúspěchem, o čemž obě strany vědí mnohé z minulých let. Můžeme používat „kdyby“, kupříkladu u šťastného sparťanského vyrovnání ve čtvrtém zápase, ale vítěz je zkrátka jeden.

Loni.

I letos.

„Mentálně byli hráči skvěle nastavení. Už 1. srpna jsme si řekli, co musíme zlepšit, kdybychom zase narazili na Třinec, a myslím, že se nám to docela povedlo,“ přiznal trenér Sparty Pavel Gross. Jeho protějšek pro změnu přidal: „Život a sport jsou i o prohrách. Pět sezon po sobě jsme vítězili. Teď jsme prohráli a musíme se z toho poučit, srovnat si hlavu a vzít si to nejlepší.“

Na každém konci má být hezké to, že něco nového začíná. Je jasné, že se třinecký mančaft lehce promění, tak jak to bývá u každého týmu po každé sezoně, vždyť hned po konci pondělního zápasu se třeba objevila spekulace, že útočník Marko Daňo zamíří do Vítkovic. Mužstvo potřebuje okysličit, získat pár rychlostních plejerů. Nicméně Oceláři uměli v posledních letech vhodně tým doplňovat, připravovat si vítězné následovníky. I útočník Růžička říkal: „Stejně si vážím toho, jak decentně jsme obměňovali kádr, zatímco ostatní zbrojili převážně proto, aby nás porazili.“

Tým po letech končí už v březnu, což ale může mít blahodárný efekt do příští sezony. Hráči si odpočinou, zrestartují, zahojí šrámy, vždyť si vzpomeňte, jak oslabení vstupovali Oceláři do tohoto ročníku, protože po loňském namáhavém play off se nestačily dát velké opory do kupy. Jak se pak tým v první polovině základní části trápil a procházel krizí. I to, jak se z ní dokázal vymanit, když ještě před měsícem a půl mu reálně hrozila baráž, ukazuje velkou vnitřní sílu týmu, odhodlanost a touhu po úspěchu.

To jsou atributy, které se po jedné čtvrtfinálové prohře nevytratí. „Vědí, jak mají play off hrát. Každý zápas byl emočně i fyzicky šíleně náročný. A my jsme teď emočně vyždímaní,“ popisoval útočník Filip Chlapík.

Leckdo je rád, že třinecký drak je konečně sesazen z trůnu, někdo smutní. Jsem si ale jist, že ona pětihlavá saň ze Slezska teď sice možná přišla o jednu z „palic“, leč strach sokům bude nahánět dál. A klidně jako se před tím čtvrtstoletím vrátil Vsetín po porážce od Sparty (tehdy ve finále) další rok titulem, se totéž může podařit i třinecké organizaci. „Chcete být nejlepší, zvednout nad hlavu pohár a nepustit ho,“ vyprávěl po vyřazení brankář Ondřej Kacetl.

Je škoda, že úchvatnou sérii mezi Spartou a Třincem v očích širší veřejnosti přebily skandály, které teď extraliga prožívá. Kdo můžete, pusťte si ze záznamu, co se dělo po závěrečné pondělní siréně na ledě i v útrobách O2 Areny.

Byl tam vzájemný respekt.

Oboustranné uznání.

Poklony.

„Sparta si postup zasloužila, celou sezonu hraje skvěle,“ řekl třeba Martin Růžička.

Tak tedy díky, Oceláři, za fajn pětiletku!