Článek
Samozřejmě, jedná se o významný příspěvek do ročního rozpočtu, nicméně pro chod klubu není zásadní. Vždyť Daniel Křetínský během svojí letenské éry ve většině sezon Spartu dotoval. Mnohdy stamilionovými injekcemi.
Ne, Spartě i jejímu majiteli jde především o prestiž. Respektive o její návrat na Letnou. Současný úspěch je prvním výrazným krokem. Velkou náplastí na roky těžce zkoušenou sparťanskou duši a pošramocenou hrdost, vybudovanou v minulém století.
Po více jak dekádě přešlapování na místě (občas sice Sparta vylétla - viz double na jaře 2014, záhy se však vrátila zase na zem) se Tomáši Rosickému a jeho parťákům povedlo sestavit silný tým. Sportovně i mentálně.
Vyšla skvěle sázka na zahraniční cestu, která se Spartě před lety vymstila. Během éry italského kouče Stramaccioniho bezmyšlenkovitě nakupovala jednu zahraniční akvizici za druhou. Stylem, jako když pejsek s kočičkou vařili dort. Letenský management tentokrát rozhodoval s rozumem a s dostatečným citem. Vyplatila se mu důvěra v dánský realizační tým v čele s hlavním trenérem Brianem Priskem a jeho nynějším následníkem Larsem Friisem.
Dánové dostali volnou ruku, dělají si věci po svém. Netknuti českým fotbalovým prostředím nemuseli čelit tlakům českých agentů, o čemž by mnozí čeští kouči mohli vyprávět. Nekonaly se tedy žádné „trafiky“, což se na Letné v letech minulých občas dělo.
V kabině Sparty se naopak usadila správná chemie, kterou se z mnoha různých důvodů nedařilo v letech předchozích namíchat. Naplno zapůsobilo Priskeho charisma i jeho fotbalová odbornost. Tým, kterému velel do května Ladislav Krejčí, táhne za jeden provaz. Navíc se v něm vyprofilovalo několik silných individualit, které nešly, a nejdou, proti sobě. Právě naopak. Lukáš Haraslín, Veljko Birmančevič, Kaan Kairinen…
Ovšem ruku na srdce. S takovými finančními možnostmi, jakými Sparta v Křetínského době vládne, postoupit jednou za 19 let do Ligy mistrů, je, slušně řečeno, slabá vizitka. O to víc si musejí dát na Letné záležet, aby proces návratu prestiže a hrdosti pokračoval. Sparta je evidentně na správné cestě. Záleží jenom na ní, kam po ní dojde.
